JUDr. Antal Stašek
Fotografie z roku 1908
Rodné jméno	Antonín Zeman (biřmovaný Stanislav)
Narození	22. července 1843 Stanový Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	9. října 1931 (ve věku 88 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Semily
Pseudonym	Antal Stašek, Tomeš Bochů, Antalala Slašek
Povolání	právník, spisovatel, učitel, novinář, politik, režisér ochotníků, ředitel Městské spořitelny v Semilech
Národnost	česká
Vzdělání	doktor práv
Alma mater	Jagellonská univerzita
Politická příslušnost	Národní strana
Manžel(ka)	Kamila Zemanová, roz. Schönfeldová (1857–1920)
Děti	2 synové: spisovatel Ivan Olbracht (partnerka/manželka Helena Malířová; 2. manželka Jaroslava Kellerová) Ing. Vladimír Zeman (1887–1929)
„Milovat každého je totéž jako nemilovat nikoho.“
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, (22. července 1843 Stanový^[1] – 9. října 1931 Praha-Krč^[2]) byl český spisovatel a právník.

Narodil se jako první z deseti dětí v rodině písmáka Antonína Zemana st. Vystudoval gymnázium v Jičíně (1853–1858) a Krakově, kde byl u svého strýce. Po získání maturity studoval práva v Praze a v Krakově. Během studia ještě učil na českém dívčím ústavu češtinu a dějepis. Pracoval též krátce v redakcích novin, přispíval např. do Národních listů, Květů. V roce 1866 univerzitu v Krakově dokončil a získal titul doktora práv.

Následně působil jako advokátní pomocník v Kolíně (1869) a v Praze (1870–1873, přátelil se s Janem Nerudou). V letech 1874–1875 působil v Rusku v Petrohradu jako soukromý vychovatel. Od r. 1877 působil jako advokát v Semilech a začal se angažovat také politicky.

Zde se mu narodil 6. ledna 1882 syn Kamil Zeman, později známý pod pseudonymem Ivan Olbracht (český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec, zemřel 30. prosince 1952 v Praze).

V letech 1889 až 1895 byl zemským poslancem za Národní (staročeskou) stranu, byť v mládí „souzněl s mladočechy“. Do sněmu byl zvolen v zemských volbách roku 1889 za městskou kurii, obvod Lomnice, Nová Paka, Sobotka.^[3]

Od r. 1913 žil v Praze-Krči (Dolní Krč) v ulici U Kola čp. 173 a pokračoval ve své literární tvorbě. V letech 1919–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé^[4] za Českou státoprávní demokracii respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Mandát nabyl v prosinci 1919 místo Josefa Svatopluka Machara.^[5]

V Praze nakonec i zemřel ve věku 88 let.^[6]

Jeho dílo se týká Podkrkonoší. Byl velmi silně ovlivněn socialismem.

Objevují se u něj témata, která byla v české literatuře mnohokrát rozvedena (továrník je neschopný alkoholik atp., který ponižuje své podřízené). Antal Stašek je pravděpodobně jedním z prvních českých spisovatelů, kteří s těmito motivy pracovali.

• Nedokončený obraz (1878) – Staškuv první román, který podává realistický obraz podkrkonošské vesnice padesátých let předminulého století.^[7]
• Blouznivci našich hor (1896) – povídky; zabývá se spiritismem a snaží se popsat jeho různé varianty.^[8]
• O ševci Matoušovi a jeho přátelích – román; děj se odehrává ve Vranově, na pozadí Svárovské stávky. Matouš Štěpánek je skutečná postava – pytlák, pašerák.
• Na rozhraní (1908) – dvoudílný společenský román kreslící úporný sociální a národnostní zápas české buržoasie s pronikajícím německým velkokapitálem na předělu 19. a 20. stol.
  • díl první^[9]
  • díl druhý^[10]
• Bohatství (1918) – romaneskní příběh^[11]
• V temných vírech (1924) – trojdílný román, popisuje zakládání textilních továren v Podkrkonoší, dílo napsáno pohledem nejchudších vrstev, získávání majetku považuje za zločin.
  • díl první^[12]
  • díl druhý^[13]
  • díl třetí^[14]
• Záboj (1937) – velmi rozsáhlá epická skladba, která vyšla posmrtně až po padesáti letech od svého vzniku^[15]
• Z blouznivců našich hor (1940) – výbor z autorových podkrkonošských povídek^[16]
• Přelud
• Když hlad a válka zuřily
• Stíny minulosti

• Václav – epická báseň (1872)
• Z doby táborů – epická báseň (1884)
• Co minulo a nevrátí se více (1928) – sebrané spisy básní^[17]

• Smlouva s lichvářem

• Ruské básnictví a Turgeněv (1873) – první česká studie o tomto autorovi^[18]

Z polštiny, francouzštiny, ruštiny, němčiny.

Ulice Antala Staška se nachází v následujících 12 městech ČR: Brno, České Budějovice, Frýdek-Místek, Havířov, Hradec Králové, Cheb, Jablonec nad Nisou, Lomnice nad Popelkou, Praha, Semily, Teplice,^[19] Šternberk.

• Dějiny české literatury. III, Literatura druhé poloviny devatenáctého století. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 631 s. cnb000124086. [Kapitola „Antal Stašek" (rozbor díla a životopis) je na str. 486–504; autor Miloš Pohorský → dostupné online.]
• HOMOLOVÁ, Květa, ed. a kol. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století: slovníková příručka. 3. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. [Stať „Antal Stašek" je na str. 246–249 → dostupné online.]
• HÝSEK, Miloslav. Antal Stašek. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1933. 55 s. cnb000940929.
• MERHAUT, Luboš, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 4., svazek 1. (S–T). 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 80-200-0797-0. [Stať „Antal Stašek" je na str. 343–347; autor Blahoslav Dokoupil.]
• POLÁK, Karel. O Antalu Staškovi. 1. vyd. Praha: Práce, 1951. 105 s. cnb000505624.
• Miloš Plachta: Antal Stašek (JUDr. Antonín Zeman), in: Semilské noviny, 2/2009, 3/20093
  • 1. část – č. 2/2009, dostupné on-line, formát PDF, str. 12
  • 2. část – č. 3/2009, dostupné on-line, formát PDF, str. 13 (včetně fotografie Staška a jeho manželky)

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antal Stašek
• Digitalizovaná díla Antala Staška v České digitální knihovně
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antal Stašek na Wikimedia Commons
• Osoba Antal Stašek ve Wikicitátech
• Autor Antal Stašek ve Wikizdrojích
• Antal Stašek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR