Alyxie

Jak číst taxoboxAlyxie
alternativní popis obrázku chybí
Alyxie Alyxia ruscifolia
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďtoješťovité (Apocynaceae)
Rodalyxie (Alyxia)
Banks ex R.Br., 1810
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alyxie[1] (Alyxia) je rod rostlin z čeledi toješťovité (Apocynaceae). Jsou to liány a keře s přeslenitými nebo vstřícnými jednoduchými listy a drobnými bílými nebo žlutými květy. Plody připomínají peckovici. Rod zahrnuje asi 70 druhů. Je rozšířen v tropické Asii, Austrálii, Oceánii a na Havaji. Některé druhy jsou využívány v místní medicíně a v parfumerii.

Alyxie Alyxia buxifolia

Popis

Alyxie jsou dřevnaté liány nebo vzpřímené či popínavé keře obsahující latexovou šťávu. Kůra, dřevo i listy jsou vonné. Listy jsou jednoduché, celokrajné, lysé, lesklé, nejčastěji v přeslenech po 3 až 4, výjimečně vstřícné. Zpravidla jsou úzce až široce eliptické, s vystouplou střední žilkou a málo zřetelnými postranními žilkami. Květy jsou ve vrcholových nebo úžlabních vrcholících, někdy uspořádaných do složených květenství. Květy jsou drobné, pětičetné. Kalich je hluboce členěný, na bázi bez žlázek. Koruna je bílá, nazelenalá nebo řidčeji žlutá, nálevkovitá, s válcovitou a v místě napojení tyčinek ztlustlou korunní trubkou. Okraje korunních laloků se překrývají směrem doleva. Tyčinky jsou přirostlé v polovině nebo nad polovinou korunní trubky a mají velmi krátké nitky. Prašníky nejsou srostlé s čnělkou. Gyneceum je tvořeno 2 volnými, svrchními semeníky obsahujícími po 4 až 6 vajíčkách. Čnělka je nitkovitá, zakončená hlavatou, lehce dvouklanou bliznou. Plody připomínají peckovici nebo jsou příčně zaškrcené až na 5 peckovicovitých plůdků, v párovém souplodí. Semena jsou vejcovitá nebo podlouhlá.[2][3]

  • Kvetoucí Alyxia oliviformis
    Kvetoucí Alyxia oliviformis
  • Detail květů Alyxia buxifolia
    Detail květů Alyxia buxifolia
  • Kvetoucí Alyxia orophila
    Kvetoucí Alyxia orophila
  • Plody Alyxia oliviformis
    Plody Alyxia oliviformis

Rozšíření

Rod alyxie zahrnuje asi 65 až 70 druhů. Je rozšířen v tropech Starého světa od tropické Asie po Austrálii, Tichomořské ostrovy a Havaj. V Číně roste 12 druhů.[2][3]

Někdy je rod Alyxia uváděn i z Madagaskaru, zdejší druhy však byly přeřazeny do rodu Petchia.[4][5]

Taxonomie

Rod Alyxia je v rámci čeledi Apocynaceae řazen do podčeledi Rauvolfioideae a tribu Alyxieae. Mezi nejblíže příbuzné rody náleží Pteralyxia, Lepinia a Lepiniopsis.[6][7]

Význam

Některé druhy alyxií jsou využívány v parfumerii a v místní medicíně.[3] Čínský druh A. levinei je používán při dětské podvýživě způsobené střevními parazity, chronických revmatických bolestech a furunkulóze.[2]

Alyxie jsou pěstovány zřídka. Druh Alyxia buxifolia je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b c LI, Bingtao; LEEUWENBERG, Antony J. M.; MIDDLETON, David J. Flora of China: Alyxia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c GRANT, Martin Lawrence; FOSBERG, F. Raymond; SMITH, Howard M. Partial Flora of the Society Islands: Ericaceae to Apocynaceae. Smithsonian Contributions to Botany. 1974, čís. 17. Dostupné online. 
  4. ↑ Catalogue of the Vascular Plants of Madagascar [online]. Missouri Botanical Garden, 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ENDRESS, Mary E. et al. A phylogenetic analysis of Alyxieae (Apocynaceae) based on rbcL, MATK, trnL intron,trnL-F spacer sequences, and morphological characters. Annals of the Missouri Botanical Garden. 2007, čís. 94(1). Dostupné online. 
  7. ↑ VAN DER HAM, Raymond et al. Pollen morphology and phylogeny of the Alyxieae (Apocynaceae). Grana. 2001, čís. 40(2-3). Dostupné online. 
  8. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 

Externí odkazy