Alois Liška
Narození	20. listopadu 1895 Záborčí, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. února 1977 (ve věku 81 let) Londýn, Anglie, Spojené království
Civilní činnost	úředník u dráhy, administrativní ředitel Language Tuition Centre na Oxford Street, funkcionář Sokola a Čs. obce legionářské v exilu
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Doba služby	1915 - 1948
Sloužil	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Československo Československo Československé státní zřízení v exilu
Složka	Rakousko-uherská armáda (1915-1916) Československé legie (1916-1920) Československá armáda (1920-1948)
Jednotka	c. k. zeměbranecký pluk č. 10 1. čs. dělostřelecký division 1. čs. lehký dělostřelecký pluk
Velel	II. oddíl/dělostřelecký pluk 51 Dělostřelecký pluk 51 Dělostřelectvo 1. rychlé divize (1938) Krajské velitelství Obrany národa Mladá Boleslav Dělostřelecký pluk 1 Dělostřelecký oddíl 1 Dělostřelecký pluk 1 Československá samostatná obrněná brigáda Vysoká škola válečná
Války	první světová válka druhá světová válka
Bitvy	Obléhání Dunkerque (1944–1945)
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1914–1918 Československá revoluční medaile Československá medaile Vítězství Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile za zásluhy I. stupně Pamětní medaile československé armády v zahraničí Řád Milana Rastislava Štefánika 3. tř. (i. m.) komandér Řádu britského impéria Řád za vynikající službu Hvězda 1939–1945 komandér Legion of Merit důstojník řádu Čestné legie Francouzský válečný kříž 1939-1945 Kříž svatého Jiří 4. stupně
multimediální obsah na Commons

Arm. gen. Alois Liška, CBE, DSO^[1] (20. listopadu 1895, Záborčí, Rakousko-Uhersko – 7. února 1977, Londýn, Spojené království) byl československý generál.^[2]

V roce 1915 během první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády a nasazen na válečná bojiště. V roce 1916 přeběhl k ruské armádě, kde čekal v zajateckém táboře, aby se posléze připojil ke vznikajícím československým legiím, kde byl zařazen k dělostřelectvu. Na podzim roku 1920 se s posledním transportem ruských legionářů vrací již do samostatné Československé republiky. Jako důstojník z povolání sloužil u Dělostřeleckého pluku 51 ve Brandýse nad Labem, kde dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem tohoto útvaru. Při mobilizaci v září 1938 byl pro své vysoké kvality jmenován velitelem dělostřelectva 1. rychlé divize. Zde jej zastihla mnichovská dohoda a později i okupace německými vojsky. Z tohoto důvodu v roce 1940 z vlasti odešel. Při bojích ve Francii byl jmenován velitelem 1. dělostřeleckého pluku, po kapitulaci francouzské vlády však byl nucen stejně jako ostatní opustit kontinentální Evropu a přeplavit se do Spojeného království, kde velel dělostřelectvu v rámci 1. čs. smíšené brigády a od 21. března 1943 celé 1. československé samostatné obrněné brigádě. Dne 30. července 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.^[3]

Mezi jeho velké akce patřilo obléhání Dunkerque v letech 1944 a 1945. Liška a další velitelé si ovšem přáli, aby byla brigáda nasazena při osvobozování Československa, a Liška to osobně požadoval na setkání s britským velitelem, generálem Bernardem Montgomerym. Ten to ale nedovolil s tím, že nemá k dispozici útvar, který by brigádu nahradil, a poukázal též na logistické problémy takového přesunu. Povolil pouze vyslání symbolického oddílu o 140 mužích.^[4]

Po válce byl povýšen na divizního (1. 6. 1945) a poté armádního generála (1. 4. 1946)^[3] a zastával funkci velitele Vysoké školy válečné v Praze.

Po únoru 1948 byl perzekvován komunistickým režimem stejně jako většina mužů sloužících na západní frontě. Tentýž rok 1948 opouští rodinu i vlast potřetí a odjíždí do Londýna. V nepřítomnosti byl degradován na vojína v záloze. Rehabilitován byl až posmrtně po listopadu 1989 kdy mu byla vrácena hodnost armádního generála.

V roce 1990 mu město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav udělilo Čestné občanství.^[5] V roce 2010 proběhly ve francouzském městě Dunkerque oslavy 65. výročí osvobození a při této příležitosti byla jedna z ulic města pojmenována po Aloisi Liškovi.^[6]

K politickým čistkám v československé armádě došlo ihned po komunistickém převratu v únoru 1948. 29. února 1948 byl zaslán dopis podepsaný Alexejem Čepičkou, v němž jsou vysloveny požadavky na odchod některých generálů z činné služby. Mezi nimi byl i generál Alois Liška.^[7] Jak plyne z rozhovoru s vnukem Aloise Lišky panem Miroslavem Pelikánem, po zatčení generála Heliodora Píky v květnu 1948 měl být dalším na řadě právě Alois Liška.^[8] V tomto rozhovoru se zmiňuje, že Alois Liška se ztratil z dohledu StB při pobytu v lázních Houštka a byl odvezen na kbelské letiště, odkud v den zvolení Klementa Gottwalda presidentem odletěl do Velké Británie. Podle jiného zdroje skutečně generál Alois Liška utekl v letadle Dakota DC3 (C47) dne 14. června 1948 asi v 1 hodinu ráno.^[9] To potvrzuje i syn Ervína Syptáka, bývalého majitele pražské restaurace v pasáži Černá růže, který s rodinou cestoval v letadle spolu s Aloisem Liškou, plukovníkem Hugo Hrbáčkem, letcem RAF Karlem Šťastným a dalšími.^[10][11] Letadlo pak podle těchto vzpomínek Ivo Syptáka nemělo dostatek paliva, přistálo proto na prvním nejbližším letišti v Anglii, v Manstonu. Generál Alois Liška tak zachránil holý život, svoji milovanou vlast ale už nikdy nemohl spatřit. Tři roky před svou smrtí napsal příteli Ing. Vlčkovi: „Každý kámen, každý strom na Záborčí bych políbil, kdybych se tam mohl vrátit.“^[12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Liška na Wikimedia Commons
• Alois Liška na stránkách Československé obce legionářské