Aldo van Eyck
Aldo van Eyck v roce 1970
Narození	16. března 1918 Driebergen nebo Driebergen-Rijsenburg
Úmrtí	14. ledna 1999 (ve věku 80 let) Amsterdam nebo Loenen aan de Vecht
Národnost	Nizozemská
Alma mater	Spolková vysoká technická škola v Curychu
Povolání	Architekt
Rodiče	Pieter Nicolaas van Eyck
Manžel(ka)	Hannie van Rooijenová
Významná díla	dětská hřiště Obecní sirotčinec v Amsterdamu
Ocenění	Cena Sikkens (1960) Cena Sikkens (1961) Maaskantova rotterdamská cena (1982) Královská zlatá medaile (1990) Čestný odznak Za vědu a umění (1990) Wolfova cena za architekturu (1996)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aldo van Eyck (* 16. března 1918 – 14. ledna 1999)^[1] byl nizozemský architekt. Patří mezi nejvlivnější protagonisty architektonického hnutí strukturalismu.

Narodil se v Driebergenu v Utrechtu jako syn básníka, kritika, esejisty a filozofa Pietera Nicolaase van Eycka a jeho manželky Nelly Estelle Benjaminsové, která byla sefardského původu, ale narodila se a vyrostla v Surinamu.^[2][3]

Jeho bratrem byl básník, výtvarník a restaurátor umění Robert Floris van Eyck. Byl ženatý s Hannie van Rooijenovou, rovněž architektkou. Ta mu pomáhala při jeho tvorbě.^[1]

Jeho rodina se v roce 1919 přestěhovala do Velké Británie, kde v Somersetu navštěvoval soukromou školu. V letech 1935–1938 dokončil střední školu v Haagu a odešel studovat na ETH v Curychu. Studium ukončil v roce 1942. Během druhé světové války zůstal ve Švýcarsku, kde se pohyboval v okruhu mnoha dalších avantgardních umělců kolem Caroly Giedion-Welckerové, manželky historika Sigfrieda Giediona.

V letech 1954–1959 vyučoval na amsterdamské Akademii architektury. Následující léta působil jako profesor na Technické univerzitě v Delftu. Rovněž byl redaktorem architektonického časopisu Forum.

Jako člen CIAM se v roce 1954 podílel na založení klubu „Team 10“. Přednášel po celé Evropě a Severní Americe, kde hlásal potřebu odmítnout funkcionalismus a napadal nedostatek originality většiny poválečného modernismu. V letech 1959–1963 byl spolu s Hermanem Hertzbergerem a Jaapem Bakemou spoluredaktorem nizozemského časopisu Forum. Pomohl tak zveřejnit výzvu „Team 10“ k návratu k humanismu v architektonickém designu.^[4]

V roce 1990 získal od RIBA královskou zlatou medaili.

Zemřel v Loenen aan de Vecht ve věku 80 let.

• Návrh obce Nagele, Noordoostpolder, 1948–1954
• Domov pro seniory, Slotermeer, Amsterdam, 1951–1952
• Amsterdamský sirotčinec, Amsterdam, 1955–1960
• Základní školy, Nagele, Noordoostpolder, 1954–1956
• Hubertus House, Amsterdam, 1973–1978
• ESA-ESTEC restaurace a konferenční centrum, Noordwijk, 1984–1990

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aldo van Eyck na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aldo van Eyck na Wikimedia Commons