Albert Saský (filozof)

Albert von Rickmersdorf
Rodné jménoAlbertus de Saxonia
Narození1316
Bahrdorf
Úmrtí8. července 1390 (ve věku 73–74 let)
Halberstadt
Alma materPařížská univerzita (do 1351)
Univerzita Karlova
Povolánímatematik, filozof, vysokoškolský učitel, katolický kněz a katolický biskup
ZaměstnavateléPařížská univerzita (1351–1362)
Vídeňská univerzita (1364–1366)
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcerektor (Vídeňská univerzita; 1365–1377)
Roman Catholic Bishop of Halberstadt (1366–1390)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Albert Saský (latinsky: Albertus de Saxonia; asi 1320 Bahrdorf8. července 1390 Halberstadt) byl německý scholastický filozof. Zasáhl především do vývoje logiky a fyziky.

Život

Studoval na pražské Karlově univerzitě a na pařížské Sorbonně, kde byl žákem Jeana Buridana, a kde byl pak v letech 1351 až 1362 profesorem, roku 1353 rektorem.[1] V roce 1362 se vydal na dvůr papeže Urbana V. do Avignonu jako vyslanec rakouského vévody Rudolfa IV., aby vyjednal založení Vídeňské univerzity. Jednání byla úspěšná a Albert se v roce 1365 stal prvním rektorem této nové univerzity. Od roku 1366 až do své smrti byl biskupem v Halberstadtu. V této funkci se spojil s Magnusem II. Brunšvicko-Lüneburským proti Gerhardovi z Bergu, biskupovi z Hildesheimu, načež byl Gerhardem zajat v bitvě u Dinckleru v roce 1367.

Dílo

Přispěl k šíření buridanovského nominalismu po celé střední Evropě a v Itálii.[2] Podobně jako Buridan i Albert kombinoval kritickou analýzu jazyka s epistemologickým pragmatismem. Albertova práce v logice také ukazuje silný vliv Villiama Ockhama, přijal jeho koncepci univerzálií, kategorií i jeho teorii předpokladů. Jeho objemná sbírka Sofismata (napsaná kolem roku 1359) systematizovala středověkou výrokovou logiku a anticipovala objev kvantifikátorů.[3] Udělal krok vpřed v teorii logické dedukce. Definoval 254 logických paradoxů.[1]

Zasáhl i do vývoje fyziky, kde položil základy teorie setrvačnosti. Zabýval se hydrostatikou a zkoumal mechanický pohyb. Rozvíjel Buridanovo učení o "impetu" a snažil se určit množství pohybu letící střely podle tloušťky dřevěných desek, které střela prorazí. V traktátu O nebi zkoumal volný pád tělesa a došel k mylnému závěru, že rychlost pádu je úměrná dráze. Věřil, že všechna tělesa padají k zemi stejnou rychlostí, a v této souvislosti použil jako první pojem hmotnost.[4] Při svých úvahách o středu Země a středu světa se dotkl teorie gravitace.

V jeho době byl nejvíce čten a oceňován jeho komentář k Aristotelově Fyzice, jehož rukopisy se dochovaly i v Praze. Věnoval se i etice a matematice. Přestože v Paříži studoval i teologii (studia nedokončil), nedochoval se žádný jeho teologický spis.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert of Saxony (philosopher) na anglické Wikipedii.

  1. a b Albert Of Saxony. Britannica.com [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Albert of Saxony. Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 
  3. Albert Saský. Cojeco.cz [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 
  4. REICHL, Jaroslav; VŠETIČKA, Martin. Pařížská univerzita. Encyklopedie fyziky [online]. 2006 [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.