Alamút (persky قلعه الموت nebo jednoduše الموت což v arabštině a perštině znamená Hrad smrti, nebo také Orlí hnízdo) byla pevnost v centrálním pohoří Elborz, v provincii Qazvin na severozápadě dnešního Íránu, jižně od Kaspického moře a vzdálena asi 100 kilometrů od Teheránu. Dnes zbyly už pouze zříceniny, rozkládající se u vesnice Gazor Khân.
Historie
Íránská provincie Qazvin
Pevnost byla postavena roku 840[zdroj?]ve výšce 2 100 m n. m., způsobem, který umožňoval jen jeden schůdný (uměle vytvořený) vstup, jež se vinul kolem čela útesu (a jeden přírodní vstup, který ale byl příliš nebezpečný pro použití); to dělalo pevnost vítěznou a extrémně obtížně dobyvatelnou. Pevnost měla neobvyklý systém dodávky vod. Vrchol byl extrémně úzký a dlouhý – možná 400 metrů dlouhý, a ne víc než 30 metrů široký.
V roce 1090 pevnost byla infiltrovaná a obsazená silami šíitského ismáilitského hnutí, známého pod názvem asasíni (též hašašíni), které vedl Hassan i Sabbah (Hassan ibn al-Sabbah), později podle svého sídla zvaný Stařec z hory. Za vlády asasínů se pevnost stala legendární díky svým rajským zahradám, knihovně a v neposlední řadě i atentátníkům, vysílaným z duchovního centra sekty především proti vnitřním nepřátelům islámu.[1]
Nadvládu Asasínů zlomil až vpád Mongolů. 15. prosince1256 předal Ruknud-Dīn Khurshāh bez boje Alamut vůdci mongolských vojsk, chánu Hulaguovi, v plané naději, že se Hulagu nad obránci Alamútu smiluje. Dobyvatelé však hrad pobořili, z velké knihovny, kterou asasíni v Alamútu postavili, nechal Hulagu vytřídit jen některé rukopisy, vědecké práce a Korán, zbytek přikázal spálit.
↑HRABALOVÁ, Lenka. Hašašíni: Temný příběh sekty, před kterou se třásl i slavný Saladin. 100+1 ZZ [online]. 2017-10-07 [cit. 2017-10-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alamút na Wikimedia Commons
.jpg)
