Afghánistán na letních olympijských hrách

Afghánistán na letních olympijských hrách
Vlajka výpravy
Vlajka výpravy
IOC kódAFG
Počet účastí16
Zlatá Stříbrná Bronzová Celkem
0 0 2 2
NOVAfghánský olympijský výbor

Afghánistán na letních olympijských hrách startoval celkem 16krát, poprvé na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936. Od té doby se účastnil pokaždé s výjimkou let 1952, 1976, 1984, 1992 a 2000. Za účast je zodpovědný Národní olympijský výbor Afghánistánu, kterému momentálně předsedá Nazar Mohammad Mutmaeen.

Toto je přehled historických milníků, účastí, medailového zisku a vlajkonošů na dané sportovní události.

Historie

Afghánistán se poprvé zúčastnil olympijských her v Berlíně v roce 1936.

Na dalších letních olympijských hrách v Londýně v roce 1948 soutěžilo 31 afghánských sportovců, což je nejvyšší počet, který kdy Afghánistán na letní olympijské hry vyslal. Delegaci tvořili hráči mužského pozemního hokeje a fotbalu. Ve fotbalovém turnaji mužstvo prohrálo 6:0 proti Lucembursku a nepostoupilo do prvního kola turnaje. V turnaji mužského pozemního hokeje vyhráli jeden zápas, jeden remizovali a jeden prohráli, což znamenalo umístění na třetí místo ze čtyř týmů ve skupině s 3 body. Afghánistán nakonec nepostoupil do semifinále a skončil třetí ve své skupině.

Letních her v roce 1952 v Helsinkách se Afghánistán neúčastnil. Účastnil se však o čtyři roky později na letních hrách v roce 1956 v Melbourne kde vyslal tým 12 hráčů na turnaj mužského pozemního hokeje, z nichž šest členů se účastnilo her již v roce 1948.

Afghánský tým hráčů pozemního hokeje na OH 1956

Letních olympijských her v roce 1992 v Barceloně se Afghánistán oficiálně neúčastnil, vyslal pouze jednoho úředníka. Na hry v Atlantě v roce 1996 vyslal jen dva zástupce: boxera v lehké střední váze Mohammada Jawida Amana, který byl diskvalifikován, protože přišel pozdě na povinné vážení a losování, a maratonce Abdula Basera Wasiqiho. Wasiqi si před závodem natáhl sval, ale přesto závodil a závod dokončil, i přesto, že skončil poslední[1]. Afghánský národní olympijský výbor (ANOC) byl Mezinárodním olympijským výborem v roce 1999 suspendován kvůli diskriminaci žen pod vládou Tálibánu a zákazu jakýchkoli sportů v zemi, proto bylo Afghánistánu následně zakázáno účastnit se na hrách v Sydney v roce 2000. Země byla opět přijata v roce 2002 po pádu režimu Talibanu a vyslala pět zástupců na hry v roce 2004, v Aténách, mezi nimiž byly také dvě ženy, Robina Muqim Yaar a Friba Razayee, první ženy, které kdy za Afghánistán soutěžily na olympijských hrách[2].

Na letní olympijské hry 2008 v Pekingu vyslala země tým čtyř soutěžících, sestávající ze tří mužů a jedné ženy, Mehboby Ahdyar, která kvůli své účasti na hrách dostávala výhrůžky smrtí. Na těchto hrách země získala svou první olympijskou medaili, když Rohullah Nikpai vyhrál bronz v taekwondu v kategorii mužů do 58 kg. Druhou medaili na hrách získala země na dalších hrách roce 2012, kdy Nikpai získal další bronz v taekwondu mužů do 68 kg.

Země se dále účastnila též olympijských her v roce 2016, v Rio de Janeiru. Rohullah Nikpai, který získal medaile na předchozích dvou hrách, se ovšem neúčastnil, místo něj byli vysláni tři sportovci, kteří soutěžili ve dvou sportech – atletice a judu. Nikdo z nich ovšem nepostoupil dále ve svých disciplínách, ale přestože zde sprinterka Kamia Yousufi skončila poslední v běhu na 100 metrů žen, vytvořila afghánský národní rekord časem 14,02 sekundy[3]. Běžela v kompletním tělovém obleku a hidžábu[4].

V dubnu 2021 oznámil ANOC, že plavec Fahim Anwari se stane prvním ve své disciplíně, který bude Afghánistán reprezentovat na olympijských hrách. Dále také země obdržela pozvánku od Tripartitní komise k vyslání mužského střelce, Mahdiho Yovariho, také debutujícího v této disciplíně.

Účast Afghánistánu na letních olympijských hrách 2024 v Paříži byla dlouhou dobu nejasná kvůli politickým nepokojům a návratu Tálibánu k moci v srpnu 2021[5]. V červnu 2024 bylo ale potvrzeno, že Afghánistán se zúčastní s týmem 3 mužů a 3 žen. Dalších pět afghánských sportovců bylo součástí uprchlického olympijského týmu.

Účast na Letních olympijských hrách

Dějiště LOH LOH Vlajkonoš Účastníci Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile Celkem
Německo 1936 Německo LOH 1936 nebyl 19 0
Spojené království 1948 Londýn LOH 1948 nebyl 31 0
Finsko 1952 Helsinky 1952 NeNe
Austrálie 1956 Melbourne LOH 1956 nebyl 12 0
Itálie 1960 Řím LOH 1960 nebyl 18 0
Japonsko 1964 Tokio LOH 1964 nebyl 8 0
Mexiko 1968 Ciudad de México LOH 1968 nebyl 5 0
Německo 1972 Mnichov LOH 1972 Ghulam Dastagir 8 0
Kanada 1976 Montréal 1976 NeNe
Sovětský svaz 1980 Moskva LOH 1980 nebyl 11 0
USA 1984 Los Angeles 1984 NeNe
Jižní Korea 1988 Soul LOH 1988 Mohammad Razigul 5 0
Španělsko 1992 Barcelona 1992 NeNe
USA 1996 Atlanta LOH 1996 Muhamed Aman 2 0
Austrálie 2000 Sydney 2000 NeNe
Řecko 2004 Athény LOH 2004 Nina Suratger 5 0
Čína 2008 Peking LOH 2008 Nesar Ahmad Bahave 4 1 1
Spojené království 2012 Londýn LOH 2012 Nesar Ahmad Bahave 6 1 1
Brazílie 2016 Rio de Janeiro LOH 2016 Mohammad Tawfiq Bakhshi 3 0
Japonsko 2020 Tokio LOH 2020 Farzad Mansouri a
Kamia Yousufiová
5 0
Francie 2024 Paříž LOH 2024 Fariba Hashimi a

Sha Mahmood Noor Zahi

6 x
Celkem 16 0 0 2 2
Zdroj na Olympedia.org

Listina medailistů

Medaile Sportovec LOH Sport
Bronzová medaile Nikpai, RohullahRohullah Nikpai Afghánistán (AFG) 2008 Taekwondo
Bronzová medaile Nikpai, RohullahRohullah Nikpai Afghánistán (AFG) 2012 Taekwondo

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Afghanistan at the Olympics na anglické Wikipedii.

  1. rediff.com: Taleban hope to get ban revoked. www.rediff.com [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. 
  2. Afghan women's Olympic dream. news.bbc.co.uk. 2004-06-22. Dostupné online [cit. 2024-07-12]. (anglicky) 
  3. Athletics 100 metres women/results. smsprio2016-a.akamaihd.net [online]. [cit. 2016-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-20. 
  4. Rio Olympics 2016: Kariman Abuljadayel makes Saudi history in 100m. BBC Sport. 2016-08-13. Dostupné online [cit. 2024-07-12]. (anglicky) 
  5. IOC says helped around 100 to leave Afghanistan. www.reuters.com [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.