PROFILPELAJAR.COM

Adam Hrzán z Harasova
na Skalce a Lanškrouně
Adam Hrzán z Harasova ; na Skalce a Lanškrouně
Karlštejnský purkrabí ; za rytířský stav
	Ve funkci:; 1615 – 1618
Panovník	Matyáš
Purkrabí Hradeckého kraje
	Ve funkci:; 1605 – 1615
Panovník	Rudolf II., Matyáš
Předchůdce	Kryštof Wratislav z Mitrowicz na Lochovicích
Nástupce	Kašpar Kaplíř ze Sulevic
Přísedící Českého zemského soudu
	Ve funkci:; 1604 – 1618 (?)
Panovník	Rudolf II., Matyáš
Hejtman Litoměřického kraje
	Ve funkci:; 1599 – 1600
Panovník	Rudolf II.
Předchůdce	Tobiáš Kaplíř ze Sulevic
Nástupce	Zdeslav starší Kaplíř ze Sulevic na Košťálově
	Ve funkci:; 1596 – 1597
Panovník	Rudolf II.
Předchůdce	seznam se nedochoval
Nástupce	Volf Štampach ze Štampachu na Velkém Chuderově
	Ve funkci:; 1588 – 1589
Panovník	Rudolf II.
Předchůdce	seznam se nedochoval
Nástupce	Tobiáš Kaplíř ze Sulevic na Sulevicích
Úmrtí	11. ledna 1619
Titul	rytíř
Choť	(1578) Anna Kaplířová ze Sulevic
Rodiče	Mikuláš Hrzán z Harasova († 1565)
Děti	Jan Mikuláš († 1617); Zdeslav († 1642) ; Jan († 1631) ; Vilém Jiří († 1620)
Příbuzní	děd: Adam Hrzán z Harasova († 1533) ; babička: Dorota Vančurová z Řehnic ; strýc: Václav starší Hrzán z Harasova († 1570) ; teta: Anna z Dubé ; vnuk: Jan Adam Hrzán z Harasova (1625–1681) ; snacha: Alžběta Haugvicová z Biskupic († 1638) ; snacha: Sabina Žofie z Vřesovic
Zaměstnání	úvěrový podnikatel, politik
Náboženství	římskokatolické
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Adam Hrzán z Harasova, zvaný Boháč († 11. ledna 1619)^[2] byl český šlechtic z rodu Hrzánů z Harasova. Patřil mezi nejvyhledávanější rytířské lichváře na přelomu 16. a 17. století.^{[pozn. 1]} Na začátku 17. století byl nejen nejbohatším rytířem v Čechách, ale patřil mezi deset nejbohatších šlechticů v zemi vůbec. V roce 1603 byl se 1755 osedlými sedmým nejbohatším šlechticem v zemi a v roce 1615 s 2182 osedlými obsadil dokonce šestou pozici.^[3] Zastával úřad purkrabího Hradeckého kraje a karlštejnského purkrabího.^[2]

Život a majetek

Pocházel z rytířské rodiny. Narodil se jako syn Mikuláše Hrzána z Harasova († 1565). Po otci zdědil tvrz Ctěnice a okolní vesnice.^[4] Od poloviny 60. let 16. století se angažoval v nižší politice, když získal post hejtmana Boleslavského kraje.^[4] V roce 1578 se oženil s bohatou Annou Kaplířovou ze Sulevic, která zdědila výnosný velkostatek Skalka na Litoměřicku.^[4]^[5] Sem se také přestěhoval a několikrát zastával úřad hejtmana Litoměřického kraje (1588–1589, 1596–1597, 1599–1600).^[6]

Přízeň Viléma z Rožmberka

Adam Hrzán se stýkal s českým velmožem Vilémem z Rožmberka (1535–1592). Na jeho dvoře v Českém Krumlově získal základy šlechtické výchovy.^[4] Po dobu devíti měsíců počínaje srpnem 1572 se Adam účastnil prvního poselstva českých pánů a rytířů do Polska, které vedl nejvyšší kancléř Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582) a právě nejvyšší purkrabí Vilém. Byli tam vysláni v otázce zájmu habsburského domu o polský trůn, který se uvolnil smrtí posledního krále z dynastie Jagellonců Zikmunda II. Augusta.^[7]^[8]

Rozšiřování majetku

Erby nad vstupem do Lanškrounského zámku

Usilovně shromažďoval dluhopisy.^{[pozn. 2]} Patřil i k věřitelům císaře Maxmiliána II. Prostředky k půjčení získal z dělení otcovského majetku, z bohatého věna manželky a z výnosů velkostatku Skalka. V roce 1588 odkoupil od Jana V. z Pernštejna (1561–1597) velkostatek Lanškroun-Lanšperk (Landšperk) ve východních Čechách. Koupě byla zapsána do desk zemských na začátku roku 1589. Podle ní Hrzán koupil podhodnocený statek za pouhých 15 300 kop grošů českých. K velkostatku patřila tři města, několik městeček, kolem padesáti vesnic, dvory, ovčíny, mlýny, rybníky a lesy.^[9] Zámek Lanškroun nechal Adam Hrzán výrazně upravit v renesančním stylu. Přestavbu připomíná především vstupní portál, na kterém je letopočet 1601, kdy byla přestavba ukončena, a erb Adama Hrzána s erbem jeho manželky Anny Kaplířové ze Sulevic.^[10] Na poddané měl vysoké nároky, zvyšoval dávky, omezoval jim práva. Pro jeho tvrdý a hrubý přístup s ním lanškrounští měšťané vedli soudní spory.^[10] V roce 1622 měl velkostatek hodnotu 150 000 kop grošů českých,^[9] k lanškrounské části tehdy patřilo město Lanškroun se zámkem a 12 vsí,^[10] hrad Lanšperk se připomínal jako pustý.^[11]

Zástava Drslavic

V letech 1577–1601 půjčoval Vilému z Rožmberka i jeho dědici Petru z Rožmberka (1539–1611). Ne vždy poskytl peníze v hotovosti, někdy Vilémovi přenechal dluhopisy, jejichž proplacení si Vilém z Rožmberka vynutil ze své pozice nejvyššího purkrabího. V roce 1597 dlužil Petr Vok z Rožmberka Hrzánovi už 55 000 kop grošů českých. Ze zapůjčených peněz mu plynuly obrovské zisky z úroku. Za čtvrt století získal od Rožmberků na úrocích přibližně 35 000 kop. Svou úvěrovou strategií cílil k získání některého rožmberského velkostatku. Od roku 1595 držel v zástavě rožmberské panství Drslavice, ale nepodařilo se mu ho získat do trvalého vlastnictví. Od roku 1601 po tomto neúspěchu už Rožmberkovi peníze nepůjčoval.^[12]

Koupě Červeného Hrádku

Poté zaměřil svou pozornost na Krušné hory, odkud to měl blízko ke svému panství Skalka. Od české komory požadoval urychlené splacení pohledávek. Ta tehdy neměla dostatek prostředků, a proto musela přistoupit na obchod. Tak od ní na konci roku 1605 (nebo v roce 1606)^[13] odkoupil panství Červený Hrádek s hradem Blatno, Údlicemi, Nezabylicemi, městečkem Borkem, Horou Svaté Kateřiny za 236 000 zlatých rýnských^[13] (125 000 kop grošů českých).^[14] Komora získala panství v roce 1594, když bylo zkonfiskováno Jiří Popelu z Lobkowicz, který upadl v nemilost u císaře Rudolfa II. Adam Hrzán zaplatil komoře poslední splátku v roce 1607.^[14]

V roce 1608 koupil pro svého syna Jana Mikuláše panství Stvolínky (Stolinky) s pustým hradem Ronov^[2] za více než 25 000 kop grošů českých od zadluženého Jana z Vartenberka (nebo od Alžběty, manželky Zikmunda z Vartenberka^[15]).^[14]

Starosti s lehkomyslným synem

V roce 1608 musel řešit aféru způsobenou svým lehkomyslným synem Zdeslavem. Syn procházel dvořanskou výchovou u Rudolfa II. Na počátku 17. století v Praze působil jako osobní císařův stolník. Na rozdíl od šetřivého a zodpovědného otce si užíval bezstarostného života v malostranských hostincích, točil se kolem mladých šlechtičen i zámožnějších měšťanek. Finanční prostředky získával půjčkami u šlechtických přátel. Půjčky ani úroky nesplácel. O synových dluhopisech neměl Adam Hrzán ponětí a dozvěděl se o nich až od nejvyššího zemského sudího Adama mladšího z Valdštejna (1569/1570–1638). Více než třicet věřitelů totiž pohnalo Zdeslava k soudu pro dlužníky u nejvyššího purkrabství v Praze. Jednu třetinu věřitelů tvořily šlechtičny (např. Johana Švihovská, Johana Příchovská, Mariána Czerninová, Alena Vchynská, Ludmila Špetlová, Marie Sluzská, Kateřina Kocová a Eva Kaplířová). Adam dluhy za syna postupně vyrovnal.^[16]

Zemské úřady

S Adamovým bohatstvím rostla i jeho politická moc. V letech 1605–1615 zastával úřad purkrabího Hradeckého kraje a v letech 1615–1618 byl karlštejnským purkrabím za rytířský stav.^[2] Od roku 1604^[1] působil i jako stálý přísedící většího zemského soudu.^[17]^[18] Účastnil se také zasedání královské rady.^[19] V roce 1616 byl jako karlštejnský purkrabí aktivním účastníkem korunovace Anny Tyrolské na českou královnu. V průvodu kráčel vedle nejvyššího písaře Jana z Klenového a z Janovic († 1624), který přinášel královské žezlo.^[20]

Nepodařilo se mu ale postoupit do vyšší společenské vrstvy, nebyl přijat do panského stavu.

České stavovské povstání a úmrtí

Na podzim 1618 se stavovské direktorium snažilo získat hotovost pro sestavování a vydržování stavovského vojska. Hrzán byl katolické víry, takže finanční pomoc odmítl. Direktorská vláda však vyslala do jeho sídel Červený Hrádek, Skalka a Lanškroun ozbrojence a odvezla si hotovost úhrnem 150 000 kop grošů českých. S těmito vynucenými půjčkami na 6 % úrok nakonec Adam Hrzán a jeho synové souhlasili. Zúročení této velké půjčky se už nedočkal, zemřel 11. ledna 1619.^[21]

Rodina a dědictví

Adam Hrzán měl s manželkou Annou Kaplířovou ze Sulevic, dcerou Zdeslava Kaplíře ze Sulevic († asi 1566),^[5] čtyři syny:

1. Jan Mikuláš († 1617)
- ⚭ Veronika Čejková z Olbramovic^[2]
2. Zdeslav († 1642)
- ⚭ Alžběta Haugvicová z Biskupic († 1638)^[15]^[2]
3. Jan († 1631)
- ⚭ Sabina Žofie z Vřesovic^[13]^[2]
4. Vilém Jiří († 1620)

Už v roce 1617 po smrti syna Jana Mikuláše rozdělil Adam Hrzán svá severo- a východočeská panství mezi syny Zdeslava, Jana a Viléma Jiřího.^[17] Po smrti otce Zdeslav vlastnil Stvolínky,^[15] Jan získal Červený Hrádek s Blatnem^[13] a Lanškroun získal Vilém Jiří, který však už v roce 1620 zemřel a jeho majetek zdědil Zdeslav.^[10] V době stavovského povstání synové přestoupili na evangelickou víru, souhlasili s půjčkou direktoriu a podporovali zimního krále Fridricha Falckého. Po bitvě na Bílé hoře jim byla zkonfiskována většina majetku. V roce 1622 byli zproštěni žaloby ze vzpoury proti císaři a byl jim navrácen zkonfiskovaný majetek, když Zdeslav nabídl podhodnocené panství Lanškroun a Landšperk úplatnému předsedovi konfiskační komise knížeti Karlu z Liechtensteinu (1569–1627), místodržícímu v Čechách.^[22] V roce 1623 byli bratři Zdeslav a Jan povýšeni do panského stavu.^[23]^[2] V roce 1628 byl Zdeslav Hrzán opětovně obviněn ze vzpoury, když se přihlásil o splacení peněžní půjčky, kterou jeho otec poskytl v roce 1618 direktoriu. Za svou milost musel zaplatit. V roce 1631 vpadli do Čech Sasové a Zdeslav se snažil získat zboží Stvolínky (Stolinky). Byl však zatčen a odsouzen ke ztrátě všeho majetku. Konečně v roce 1635 získal milost i stvolínské panství a zemřel o 7 let později.^[22]

Odkazy

Poznámky

↑ Lichvářskými obchody se domohli bohatství i rytíři Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu, Radslav starší Vchynský ze Vchynic, Přech Hodějovský z Hodějova a Bohuslav Malovec z Malovic.
↑ Český zemský soud v roce 1484 rozhodl, že z křesťanských půjček se mohl vybírat 10% úrok. V roce 1543 se usnesením zemského soudu míra křesťanského úroku snížila na 6 %. Ve druhé polovině 16. století a v prvních dvou desetiletích 17. století více než dvě třetiny věřitelů zadlužených panských rodů pocházely z nižšího šlechtického stavu.

Reference

↑ ^a ^b STARÝ, Marek. Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfinské. Praha: [s.n.], 2014. ISBN 978-80-87284-38-4. S. 254–255.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Ottův slovník naučný, XI. díl (Hédypathie - Hýždě). Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1897. Dostupné online. S. 813.
↑ MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. Svazek 15. S. 63, 68.
↑ ^a ^b ^c ^d BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 117. Dále jen Rytíři renesančních Čech.
↑ ^a ^b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, s. 420
↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617. Praha, 2011 [cit. 2021-06-15]. Rigorózní práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. s. 182. Dostupné online.
↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků I. Praha: Svoboda, 1985. S. 240. Dále jen Životy posledních Rožmberků I.
↑ PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 317 s. ISBN 80-85946-86-6. S. 182–184.
↑ ^a ^b Rytíři renesančních Čech, s. 118
↑ ^a ^b ^c ^d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 252. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy.
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy, s. 254
↑ Rytíři renesančních Čech, s. 119–120
↑ ^a ^b ^c ^d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 76. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy.
↑ ^a ^b ^c Rytíři renesančních Čech, s. 121
↑ ^a ^b ^c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, s. 449
↑ Rytíři renesančních Čech, s. 121–122
↑ ^a ^b Rytíři renesančních Čech, s. 122
↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 95–96. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech.
↑ Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 116
↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 80. Dostupné online.
↑ Rytíři renesančních Čech, s. 122–123
↑ ^a ^b Rytíři renesančních Čech, s. 123
↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 193.

Literatura

BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. Kapitola Cesta za bohatstvím, s. 117–123.
DUŠEK, Radim. Prodej lanškrounského a lanšperského panství v roce 1588. In: Sborník lanšperského hradu. Lanšperk: Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, 1997. S. 44–58.
DUŠEK, Radim. Trhová smlouva lanškrounského a lanšperského panství z roku 1588. In: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí: Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, 1997. ISBN 80-902082-3-1. Svazek 8. S. 3–16.

[3] Lichvářskými obchody se domohli bohatství i rytíři Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu, Radslav starší Vchynský ze Vchynic, Přech Hodějovský z Hodějova a Bohuslav Malovec z Malovic.

[10] Český zemský soud v roce 1484 rozhodl, že z křesťanských půjček se mohl vybírat 10% úrok. V roce 1543 se usnesením zemského soudu míra křesťanského úroku snížila na 6 %. Ve druhé polovině 16. století a v prvních dvou desetiletích 17. století více než dvě třetiny věřitelů zadlužených panských rodů pocházely z nižšího šlechtického stavu.

[Starý-1] STARÝ, Marek. Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfinské. Praha: [s.n.], 2014. ISBN 978-80-87284-38-4. S. 254–255.

[OSN-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Ottův slovník naučný, XI. díl (Hédypathie - Hýždě). Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1897. Dostupné online. S. 813.

[Míka,_1967,_s._63,_68-4] MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. Svazek 15. S. 63, 68.

[Rytíři-5] BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 117. Dále jen Rytíři renesančních Čech.

[HZT_III._420-6] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, s. 420

[Mareš-7] MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617. Praha, 2011 [cit. 2021-06-15]. Rigorózní práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. s. 182. Dostupné online.

[Březan,_1985,_s._240-8] BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků I. Praha: Svoboda, 1985. S. 240. Dále jen Životy posledních Rožmberků I.

[Pánek-9] PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 317 s. ISBN 80-85946-86-6. S. 182–184.

[Rytíři_118-11] Rytíři renesančních Čech, s. 118

[HZT_VI.-12] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 252. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy.

[13] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy, s. 254

[14] Rytíři renesančních Čech, s. 119–120

[HZT_III.-15] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 76. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy.

[Rytíři_121-16] Rytíři renesančních Čech, s. 121

[HZT_III_449-17] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, s. 449

[18] Rytíři renesančních Čech, s. 121–122

[Rytíři_122-19] Rytíři renesančních Čech, s. 122

[Bůžek,_1996,_s._95–96-20] BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 95–96. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech.

[21] Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 116

[Kličková-22] KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 80. Dostupné online.

[23] Rytíři renesančních Čech, s. 122–123

[Rytíři_123-24] Rytíři renesančních Čech, s. 123

[Juřík-25] JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 193.

[1]

[2]

[pozn. 1]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[pozn. 2]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

PROFILPELAJAR.COM

Adam Hrzán z Harasova

Život a majetek

Přízeň Viléma z Rožmberka

Rozšiřování majetku

Zástava Drslavic

Koupě Červeného Hrádku

Starosti s lehkomyslným synem

Zemské úřady

České stavovské povstání a úmrtí

Rodina a dědictví

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Read other articles:

Komando Distrik Militer 0608

Edge (pegulat)

Dinner Mate

Gouvernement Alexandre Ribot (4)

Bandar Udara Edinburgh

Windows 9x

Синелобый амазон

Batik Air Malaysia

Sony Xperia 5 II

Flughafen Bacău

Pertempuran Dyrrhachium (1081)

Gudermannian function

Takamatsu Construction Group

Patriarch of Moscow and all Rus'

ماريوس بونتمرسي

両

Samuel Hood, I Visconte di Hood

Siege of Antwerp (1814)

Fat Man

Metropolis