Actio popularis je žaloba, kterou může ve veřejném zájmu podat k soudu kdokoli. Pochází z římského práva, kde mohl každý svobodný římský občan, který nebyl bezectný, žalovat v cizích věcech, kde na tom byl dán zájem celé společnosti. Šlo např. o podvody na nezletilých, přesuny hraničních kamenů mezi pozemky, narušení pohřebních míst nebo adulteria. Jestliže žalobu chtělo podat více občanů, v předběžném řízení (divinatio) se nejdříve rozhodlo, kdo bude žalobcem. Ostatní se pak mohli jako tzv. subscriptores k žalobě připojit.^[1]

V České republice se actio popularis ve svém klasickém významu nepoužívá. Zcela ji pro ústavní stížnosti odmítá judikatura Ústavního soudu, neboť stěžovatel může napadnout pouze porušení svého ústavně chráněného práva,^[2] naopak ve správním soudnictví je její jistá obdoba ustanovením § 66 soudního řádu správního prakticky připuštěna, avšak pouze pro např. veřejného ochránce práv nebo nejvyššího státního zástupce, jestliže je k jejímu podání dán závažný veřejný zájem.^[3] Také v trestním řízení a v některých civilních nesporných řízeních tuto roli ochránce veřejného zájmu hrají státní zástupci. Naopak v klasickém civilním sporném řízení je podání žaloby v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým) vždy na rozhodnutí poškozeného.