Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

254. peruť
Nášivka s emblémem perutě
Země	Izrael Izrael
Existence	1980 - 1984
Typ	stíhací peruť
Funkce	protivzdušná obrana
Posádka	Chacor
Velitelé	Giora Epstein
Nadřazené jednotky	Izraelské vojenské letectvo
Účast
Války	první libanonská válka
Letouny
Stíhací	AMD Mirage IIICJ IAI Kfir C-1

254. peruť (hebrejsky טייסת 254‎), také známá jako Vnitrozemská peruť (hebrejsky טייסת מרכז המדינה‎), je bývalou jednotkou Izraelského letectva.

254. peruť vznikla v dubnu 1980 na základně Chacor jako jednotka provozující stíhací letouny IAI Kfir C-1, které dříve sloužily u 109. peruti, která v té době přecházela na variantu Kfir C-2. Složena byla hlavně ze záložních pilotů, a jejím velitelem se stal podplukovník Giora Epstein, nejúspěšnější izraelské stíhací eso, a tehdy již také rezervní pilot.^[1][2]

O rok později peruť obdržela další typ letadla, Dassault Mirage III. Ta kdysi představovala špičku ve vybavení Izraelského letectva, s nárokovaným počtem více než 280 sestřelů, ale koncem 70. let začaly být tyto stárnoucí stroje francouzského původu v izraelských službách nahrazovány novou generací stíhacích letounů, americkými F-15 Eagle a F-16 Fighting Falcon.^[3] První peruť přezbrojená na F-16, 117., předala v roce 1979 své stroje 253. peruti na základně Ejtam, ale tato jednotka byla také určena k brzkému přechodu na stroje F-16.
Když 253. peruť, v souvislosti se stažením Izraele ze Sinajského poloostrova, v souladu s dohodami z Camp Davidu, přesídlila koncem roku 1981 na základnu Ramon, a aby byly Mirage udrženy v provozu během jednání o jejich prodeji Argentině, její zbývající Mirage III, v počtu 22 strojů, byly předány 254. peruti na základně Chacor.^[1]

Když v roce 1982 vypukla válka v Libanonu 254. peruť tak provozovala oba typy,^[4] a pokračovala v nasazování strojů Mirage k stíhacímu hlídkování. Nejméně při jedné příležitosti byly dokonce navedeny ve směru přibližujících se strojů nepřítele, ale ty se střetly s izraelskými F-15, také hlídkujícími v blízkosti, dříve než mohlo dojít k navázání kontaktu. Brzy poté byly Mirage staženy ze služby.^[1][3] V roce 1984, kdy začaly z výrobních linek vycházet větší počty Kfirů C-2, byly Kfiry C-1 pronajmuty ozbrojeným silám Spojených států amerických, a 254. peruť byla deaktivována.^[2]

Emblémem peruti byla stylizovaná silueta ptáka s rozepjatými křídly na pozadí kontur izraelského pobřeží. Letouny Kfir nesly standardní čtyřbarevnou kamufláž užívanou v daném období všemi stíhačkami Izraelského letectva s delta křídlem, ale většinou bez černě lemovaných žlutých trojúhelníků pro rychlou identifikaci běžných na strojích Mirage a Nešer. Nesly také třímístná identifikační čísla začínající číslicí 7, tedy od 700 výše, umístěná na kýlové ploše a krytu přední podvozkové nohy.^[5][6]

Během služby u 253. peruti Mirage obdržely modrý nátěr kormidel s dvěma bílými krokvemi postavenými na špici oddělenými černým proužkem. Na konci jejich působení u perutě byla u některých strojů barva vrchní krokve změněna na červenou.^[7][8][9] Když byly Mirage převedeny k 254. peruti, nejen byla nejednotnost označení zachována, ale oba jeho styly byly aplikovány i u Kfirů.^[10] Mohlo se jednat o snahu dezinformovat, s cílem zmást nezasvěcené pozorovatele.^[6][7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 254 Squadron (Israel) na anglické Wikipedii.

• ALONI, Shlomo. Israeli Mirage and Nesher Aces. Oxford: Osprey Publishing, 2004. 96 s. Dostupné online. ISBN 1-84176-653-4. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
• NORTON, Bill. Air War on the Edge – A History of the Israel Air Force and its Aircraft since 1947. Surrey: Ian Allan Publishing/Midland Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 1-85780-088-5. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu 254. perut na Wikimedia Commons
• (anglicky) 254 (Reserve) Squadron na www.aeroflight.co.uk