Pro svou politickou a veřejnou činnost je István Széchenyi nazýván „největší Maďar“.[1] V mládí se dal na vojenskou dráhu, vyznamenal se za napoleonských válek. Kvůli svým názorům však z armády odešel. Pracoval poté v zemích západní Evropy. Zde si uvědomil zaostalost Uher a svými hospodářsko-politickými díly Hitel („Úvěr“), Világ („Svět“) a Stadium („Stádium“) vytvořil teoretický základ maďarského reformního hnutí.
Patřil k největším strůjcům maďarského reformního hnutí v letech 1825 až 1848 a k hlavním představitelům Maďarské revoluce a boje za nezávislost v letech 1848–49. Působil jako ministr dopravy, ovšem po porážce revoluce se nervově zhroutil a odešel do psychiatrické léčebny v Döblingu u Vídně.
V roce 1818 se seznámil s Marií Krescencií ze Seilernu, manželkou o dvacet let staršího Karla Antonína Zichyho a v srpnu 1824 se sblížili. Po smrti Karla Zichyho v roce 1834 se o osm let mladší Marie Krescencie za Széchenyiho dne 4. února 1836 provdala a přijala maďarské občanství.[2] Z prvního manželství měla Marie Krescencie již sedm dětí. Z jejího druhého manželství se narodili dva synové a dcera, která však zemřela krátce po narození.
Béla Štěpán (3. 2. 1837, Pešť – 2. 12. 1918, tamtéž), ženatý od roku 1870 s Johanou Erdődyovou (10. 4. 1846 – 18. 10. 1872, Nagycenk)
Otto Jiří (14. 12. 1839, Prešpurk – 24. 3. 1922, Konstantinopol), první důstojník budapešťského Hasičského záchranného sboru, první prezident Národní asociace Hasičského záchranného sboru Maďarska. Na základě zkušeností ze zahraničí založil první moderní hasičský sbor v Budapešti, zpočátku jako dobrovolnická organizace a 1. února 1870 došlo k založení prvního 12členného placeného hasičského sboru. Hrabě Széchenyi byl vedoucí důstojník obou organizací. V roce 1874 odcestoval na pozvání sultána do Turecka, aby založil hasičský sbor v Konstantinopoli, kde následně zůstal až do své smrti. Za své úspěchy získal titul paša. Byl dvakrát ženatý: I. od roku 1864 s Irmou Almayovou (19. 9. 1844, Pešť – 19. 2. 1891, Vídeň), II. s Eftálií Christopulosovou (13. 5. 1854, Konstantinopol – 9. 6. 1918, tamtéž),
