V průběhu neolitu a přinejmenším až do 7. století př. n. l. byla Ślęża posvátné místo pohanských kmenů lužické kultury. Poté byla osídlena keltskými a ještě později i germánskými kmeny. Někteří vědci se domnívají, že posvátný les Alcis z germánské mytologie zmiňovaný Tacitem v jeho díle Germania byl na hoře Ślęża. Silingové byli první kmen známý svým jménem z území Slezska, většina z nich se v 5. století přesunula na západ a zbylá část byla v 6. století pomalu nahrazena nebo splynula s nově příchozími slovanskými kmeny. Silingové jsou spojováni s převorskou kulturou. Původ jména hory Ślęża, stejně jako „Slezsko“ či „Slezané“, je patrně odvozen od jména germánského kmene „Silingů“.