Čudové

Kmeny ve východní Evropě v 9. století

Čudové (ve slovanských jazycích чудь, v ugrofinských tshuudi, tšuudi) je historický termín používaný v nejstarších ruských kronikách pro označení různých ugrofinských národů v oblasti dnešního Finska, Estonska a severovýchodního Ruska.

Pravděpodobně poprvé bylo toto označení použito okolo roku 1100 mnichem Nestorem pro prapředky dnešních Estonců.[1] Podle Nestora napadl kníže Jaroslav I. Moudrý roku 1030 zemi Čudů a položil základy Jurjevu (dnešní Tartu v Estonsku). Později byl název Čudové použit k označení ostatních baltofinských národů nazývaných volok, vztahující se zřejmě ke Karelům.

Podle starých východoslovanských kronik byli Čudové jedni ze zakladatelů Ruského chanátu.[1]

Severní Čudové byli také bájný národ ve folklóru severních Rusů a jejich sousedů. V komijské mytologii představovali Severní Čudové mytické předky komijského národa.[2] U Sámů se naopak Čudy míní finští, karelští nebo ruští lupiči.[3]

Výzkumy ukázaly, že genom ze severu a západu Ruska má mnoho společného s genomy ugrofinskými.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chud na anglické Wikipedii. [3]

  1. a b ABERCROMBY, John. The Pre- and Proto-historic Finns. [s.l.]: D. Nut, 1898. Dostupné online. S. 13. 
  2. FOREST MYTHS, Pavel F. Limerov
  3. a b Václav Marek: Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska. Triáda, Praha 2001

Související články

Externí odkazy