Ve 2. polovině 19. století došlo k velké imigrační vlně Čechů do zemí Ruského impéria. Svou roli v tom sehrálo společenské uvolňování v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století, zrušení nevolnictví v Rusku roku 1861 či kulturní a jazyková blízkost obou regionů. Většina z nich se usazovala především v Tiflisu (později Tbilisi), případně pak v dalších větších městech.[1] Někteří sem pak přišli po předchozím pobytu v jiných městech ruské říše.[1]
První výraznou v Gruzii působící osobností byl lékař Jan Přibyl (1782–1866). Rodák z Jičína do Tiflisu přicestoval roku 1808 jakožto vojenský lékař u ruského carského pluku a následně se zde pak od roku 1816 trvale usadil. Podílel se na založení první vojenské nemocnice v Tiflisu, bojoval proti zde rozšířeným nakažlivým nemocem, jako např. mor či cholera.[2] Rovněž položil základy gruzínskému lázeňství. V letech 1843 až 1845 navštívil Gruzii při své cestě Kavkazem český vědec Bedřich Antonín Kolenatý,[2] který se zde věnoval geografickým popisům. Od 70. let 19. století v Tiflisu působil operní pěvěc Josef Navrátil (zde známý pod jménem Josif Ratili). Navrátil zde založil první gruzínský (mužský) pěvecký sbor, po vzoru českého Hlaholu, jehož repertoár byl zaměřen na gruzínské lidové písně,[3] podílel se také na založení gruzínské Národní opery.[4] Sochařská a štukatérská dílna českého rodáka Antonína Nováka se podílela na výzdobě řady významných, mj. secesních, staveb v Tiflisu.
Významný byl též počet českých pedagogů na gruzínských školách. Pedagogicky zde působili mj. violoncellistaJan Burian na Tifliské konzervatoři, gymnaziální profesor Jaroslav Svatoš či gymnasta a tělocvikář Antonín Lukeš.[2] Právě Lukeš se roku 1898 stal hlavním iniciátorem vzniku tifliské župy tělovýchovné jednoty Sokol.[3]
V dalších letech došlo ke zhoršení vztahů mezi Československem a SSSR a do staré vlasti odešla řada zdejší Čechů, zejména obyvatel větších měst nesympatizujících se sovětským režimem, mj. též majitelů podniků, které byly v novém zřízení znárodněny. Politický kontakt mezi zeměmi byl pak zintenzivněn po nastolení komunistického režimu v Československu roku 1948.
K mírnému nárůstu české komunity zde došlo po Sametové revoluci a pádu komunistického režimu v roce 1989 a získání nezávislosti Gruzie po rozpadu SSSR roku 1991. V zemi působí několik českých krajanských spolků.[3]
Odkazy
Reference
↑ ab Češi v Gruzii zažili krásné i zlé časy. A jsou tam dodnes. Radio Prague International [online]. 2013-06-25 [cit. 2024-07-28]. Dostupné online.
↑ abc Z historie vztahů Čechů a Gruzínů. Gruzie [online]. [cit. 2024-07-28]. Dostupné online.
↑Stoleté výročí významného dobšického rodáka Josefa Navrátila-Ratili [online]. Nymburský deník.cz, 2012-02-13 [cit. 2017-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02.
Literatura
Mladý svět: týdeník. Praha: Mladá fronta, 10.05.1977, 19(20), s. 9. ISSN 0323-2042. Dostupné online
Sokol: časopis zájmům tělocvičným věnovaný. Praha: Miroslav Tyrš, 1905, 31(8), s. 184. ISSN 0489-6718. Dostupné online
URIE, Bedřich a Jaroslav PROŠEK. Čeští violoncellisté: (XVIII.-XX. století). Praha: Práce, 1946, s. 168. Dostupné online