Ötztalské Alpy jsou významným alpským pohořím. Leží na území Rakouska (Ötztaler Alpen) a na území Itálie (Alpi Venoste). Na italskou stranu hory zasahují zhruba třetinou své rozlohy (celkem 2850 km²). Ötztalské Alpy jsou nejmohutněji zaledněným pohořím Východních Alp. Ledovce zaujímají plochu více než 350 km²; největší z nich, Gepatschferner, je svou délkou 9,5 km jedním z největších ledovců Východních Alp. Nachází se zde 130 vrcholů vyšších 3000 m. Nejvyšším vrcholem je trojvrchol Wildspitze (3770 m).
Geologie
Geologické složení je podobné jako u jiných vysokých pohoří Centrálních krystalických Alp. Mimo dominantní ruly jej v jižní části budují také dolomity a mramory.
Poloha
Pohoří Ötztalské Alpy se rozkládá jižně od řeky Inn, které jej zároveň odděluje od západně ležící skupiny Samnaunské Alpy. Jižní geografickou hranicí je údolí Vinschgau (Val Venosta). Turisticky a komunikačně významné údolí Ötztal odděluje Ötztalské Alpy od Stubaiských Alp. na východě.
Vodopis
Největší vodní plochou v Ötztalských Alpách jsou jezero Reschensee, přehradní nádrž Stausee Gepatsch a menší Vernagt-Stausee. Řeky odvodňující všechna rakouská údolí pohoří (Ötztaler Ache, Pitze, Fagge) se vlévají do řeky Innu. O odvodnění jižních (italských) údolí se starají řeky Passer, Karlinbach, Saldurbach či Rio Fosse, odvádějící vodu do italské řeky Adige.
Členění pohoří
Rakouská část
Pohoří podle reliéfu dělíme na několik skupin. Na prvním místě to je hlavní hřeben Hauptkamm (Hintere Schwarze), z něhož v uzlovém bodě na vrcholu Palla Bianca vybíhá severním směrem nejvýznamnější vysoká rozsocha Weisskamm (Wildspitze). Mezi údolím Pitztal a Ötztal se táhne skalnatý hřeben Geigenkamm (Hohe Geige), který až na malé výjimky postrádá ledovce. Další příčný hřeben Kaunergrat (Watzespitze) leží mezi Pitztalským údolím a údolím Kaunertal. Západně od Kaunertalu leží poslední dvě horské skupiny rakouské části hor, Glockturmkamm (Glockturm) a menší skupina Naudere Berge (Mittlerer Seekarkopf).
Italská část
Mezi údolími Valle Lunga a Val Senales leží plošně největší masiv Salurnkamm (Catena di Salurna) s druhým nejvyšším vrcholem Ötztalských Alp Palla Bianca (3738m). Západně od údolí Senales a jižně od hlavního hřebene leží málo navštěvovaná skupina Texelgruppe (Monte Rosso). Na severu se nachází ještě malý, ale zajímavý masiv Plaineiler Berge (Monti di Planoi).
Významné vrcholy Ötztalských Alp
V Ötztalských Alpách je na 700 výškových bodů označených jako vrcholy. Nejvýznamnější z nich jsou uvedeny v následující tabulce.
Ötztalské Alpy mají velmi dobře vybudovanou infrastrukturu a dopravní tepny vedoucí do nitra hor jsou snad nejvíce rozvinuty ze všech velkých tyrolských pohoří. Přímo pod hlavní alpský hřeben zabíhají od severu dlouhá údolí s kvalitními silnicemi. To platí především o údolích Kaunertal, Pitztal a Venter Tal. Tento strategický přístup se však také negativně podepsal na tváři krajiny vybudováním gigantických lyžařských oblastí, které výrazně narušují horskou přírodu.
Turistika a historie
Turistika má v oblasti dlouholetou tradici. První chaty byly stavěny již na konci 19. století. O pradávném lidském působení svědčí rovněž senzační nález mumifikovaných zbytků lovce (Ötzi) z doby bronzové v sedle Tisenjoch v září roku 1991 (dnes uloženo v jihotyrolském archeologickém muzeu v Bolzanu). Mnohotvárný vývoj, dvojjazyčnost a pestré kulturní prostředí má na svědomí nebývale velký počet kulturních a světských památek. V údolí Venosta je nejvíce hradů a klášterů v celém Jižním Tyrolsku.