Žižkovský vysílač
Věž Žižkovského vysílače
Základní informace
Konstrukce	ocelobetonová
Kóta paty	258,4 m n. m.
Rok vzniku	1985–1992
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Obvod	Praha 3
Souřadnice	50°4′51″ s. š., 14°27′5″ v. d.
Žižkovský vysílač Žižkovský vysílač, Praha
Technické informace
Výška stavby	216 m
Počet schodů	schodiště je jen nouzové
Počet výtahů	3
Počet vyhlídkových plošin	1
Stav	přístupná
Poznámka
nejvýše položená vyhlídková plošina v ČR (93 m)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žižkovský vysílač (též Žižkovská televizní věž, Žižkovská věž či TVPM) je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší stavbou (216 m) ve městě, obsahuje tedy i nejvyšší stabilní bod ve městě – kótu 474 m n. m. Leží na rozhraní Žižkova a Vinohrad, v oblasti Mahlerových sadů. Byla postavena v letech 1985 až 1992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického, statika Jiřího Kozáka a Alexe Béma.^[1][2]

Majitelem věže a provozovatelem vysílací části je společnost České Radiokomunikace.

Samotné technické řešení přineslo několik novinek a dokonce i patentů.

Základová železobetonová deska, o průměru 30 m a tloušťce 4 m, se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, tvořených soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky 25 až 30 cm je vylit betonem.^[2][3][4]. Dva vedlejší tubusy (jeden s nouzovým schodištěm, druhý se služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů, ve kterém je zavěšen kyvadlový tlumič kmitů o hmotnosti 900 kg – díky němu činí maximální rozkmit špičky vysílače ve větru pouze 20 cm (netlumený výkyv by teoreticky činil až 120 cm).^[5]

Na tyto svislé tubusy jsou pak zavěšeny tři kabiny s trojramenným půdorysem: ve výšce 66 metrů se nachází panoramatická restaurace „Oblaca“ (s barem a bistrem), ve výšce 93 metrů vyhlídková kabina s dohledností až 100 km a nejvýše je umístěna (veřejnosti běžně nepřístupná) dvouposchoďová kabina s vysílací technikou, na kterou navazují tři otevřené plošiny (nejvyšší ve 120 metrech) s přijímacími i vysílacími anténami.^[5] Při rekonstrukci v letech 2011–2012 vzniklo přímo nad restaurací luxusní hotelové apartmá.^[6] Vyhlídková kabina i restaurace byly dimenzovány na 40–50 osob, což odpovídalo běžné velikosti turistického autobusu – počítalo se totiž s využitím jako atrakce pro zahraniční turisty. Další zajímavostí je tepelný komfort kabin, které byly zkonstruovány jako víceplášťové, chlazené pomocí komínového efektu a vytápěné odpadním teplem z vysílací techniky – zhruba do teploty -5 °C tak není potřeba žádný dodatečný zdroj vytápění. K zaobleným tvarům kabin, bez jakýchkoliv přechodových hran a rohových spojů, architekta Aulického inspirovala návštěva kotlárny Vítkovických železáren, kde podobné tvary běžně kovali z ocelových plátů.^[7]

Z anténního nástavce vysílají v digitálních multiplexech televizní a rozhlasové stanice. Analogové televizní vysílání bylo definitivně ukončeno 30. dubna 2009, analogově v pásmu VKV odtud vysílá šest rozhlasových stanic. Dále jsou zde vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze.

Od roku 1974 se datovala potřeba výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy. Osazení vysílače do Petřínské rozhledny bylo nutno chápat jako provizorium a tak tehdejší Ministerstvo spojů už od roku 1975 prosazovalo návrh Hutních montáží Ostrava na stavbu 160 m vysokého ocelového stožáru – také na Petříně, aby podnik Kovoslužba nebyl nucen přesměrovávat antény desetitisícům domácností^[8]. Tomuto nápadu se však silně a účinně bránili památkáři, kteří roku 1983 definitivně uspěli a po delších debatách byla pro vysílač vybrána lokalita (tehdy zpustlých) Mahlerových sadů,^[9] Z technických důvodů by přitom bylo vhodnější vysílač umístit ještě o kilometr dál na Vrch svatého Kříže, kde by k dostatečnému pokrytí Prahy signálem stačila výška o téměř třicet metrů nižší.^[7]

Tehdy bylo vypočteno, že pro dokonalé pokrytí Prahy signálem ze Žižkova musí být anténa nejméně ve výšce 200 m nad terénem. Architekt Václav Aulický vypracoval zhruba dvacet různých návrhů, např. štíhlý hyperboloid nebo „jehlu s jablkem“. Přes tlak radiokomunikací, které by se spokojily s obyčejným železobetonovým stožárem a kabinou, zvítězila světově unikátní^{[pozn. 1]} futuristická varianta subtilní a přitom stabilní třísloupové konstrukce, která připomíná startující raketu. Václav Aulický a konstruktér Juraj Kozák tehdy úspěšně argumentovali tím, že jednostožárový železobetonový vysílač by byl příliš masivní a v pražském ovzduší, tehdy plném exhalací z průmyslu i lokálních topenišť, by materiál velmi rychle degradoval. Třísloupová ocelobetonová konstrukce tak znamená mnohem menší zásah do pražského panoramatu, má vyšší aerodynamickou stabilitu a její technické provedení, s ochrannými laminátovými vrstvami, přinese i vyšší užitnou hodnotu a trvanlivost,^[4] tři tubusy navíc obsahují tři samostatné chráněné únikové cesty pro případ požáru.^[7]

Podobu a umístění vysílače definitivně schválila federální vláda ČSSR svým usnesením č. 71/1983, které předpokládalo investiční náklady 250 milionů Kčs a uvedení do provozu k 1. lednu 1991.^[8]

Investorem vysílače byla Správa radiokomunikací Praha. Základní kámen vysílače byl položen v říjnu 1985. Výstavba probíhala poměrně rychle, přestože ji doprovázely mnohé spory a negativní hodnocení: například situování stavby na místě bývalého židovského hřbitova si vynutilo dohled představitelů Židovské obce při výkopových pracích a nalezené ostatky byly posléze pohřbívány na Novém židovském hřbitově na Olšanech, což ovšem nebylo ze strany stavitele dodržováno a došlo tak k definitivnímu zničení cenných hrobů a náhrobků bez jakékoliv možnosti dokumentace Památkovým ústavem či Židovským muzeem.^[10]

20. prosince 1988 byla dokončena hrubá stavba hlavní konstrukce, a to dosažením kóty 193 m nad terénem.^[11] Výstavba tak byla v předstihu oproti harmonogramu a na jaře 1989 bylo oznámeno půlroční zkrácení původně uváděného termínu uvedení do provozu. Zároveň ale vyvstal problém s budoucím příjmem: komunální podnik Kovoslužba Praha oznámil, že úpravy rozvodů společných televizních antén a jejich přesměrování z Petřína na Žižkov budou stát odhadem 77 milionů Kčs a požadoval jejich uhrazení po Správě radiokomunikací coby investorovi. Správa to pochopitelně odmítla, neboť byla zodpovědná za vysílání, nikoliv za příjem. Další návrh Kovoslužby, aby byla akce zaplacena z Fondu údržby OPBH a bytových družstev, zamítl Národní výbor hlavního města Prahy. Nakonec tuto akci pro občany Prahy zaplatilo federální ministerstvo financí.^[8]

Kabiny a plošiny byly montovány přímo na zemi a poté jeřábem vytaženy na místo určení.^[7]

Společenské změny konce roku 1989 přinesly vlnu občanských protestů proti této stavbě a zastavení prací. Zněly i nekompromisní hlasy požadující zbourání vysílače, projednávala se také hrozba elektromagnetického zatížení okolí, tu však zvláštní komise vyvrátila, protože výkon vysílače byl hluboko pod přísnými hygienickými limity^[12]. Až v průběhu roku 1990 se práce znovu rozeběhly, začala být osazována a oživována vysílací technika a v březnu 1991, tedy s více než dvouměsíčním zpožděním oproti původnímu plánu, započal zkušební vysílací provoz, od 3. května 1991 (38 let a 2 dny po oficiálním zahájení TV vysílání v Československu) přešel do standardního režimu a 17. února 1992 byl vysílač, resp. jeho restaurační a vyhlídková část, oficiálně otevřen pro veřejnost.^[3][4]

Dne 29. května 2000 bylo na pilíře umístěno dílo Davida Černého zvané „Miminka“,^[13] v počtu 10 obřích laminátových postaviček, znázorňující batolata lezoucí nahoru a dolů. Tehdy se počítalo s tím, že budou na své místě pouze rok, a proto byla instalována pouze pomocí opásání přes tubus. Protože se dílo setkalo s pozitivním ohlasem veřejnosti, bylo v roce 2001 nainstalováno natrvalo s upevněním pomocí nastřelených hřebů^[5]. Dne 2. října 2017 byla miminka sundána kvůli údržbě a obnově,^[14] která měla trvat do jara 2018 – při renovaci se však ukázalo, že figury jsou neopravitelné, proto byla vyrobena miminka zcela nová a na věž byla osazena koncem března 2019.^[15]

Architekt žižkovské věže Václav Aulický se nechal slyšet, že miminka instalovaná na vysílači se mu líbí – dobře podle něj zapadají do celkové hi-tech vizáže celé budovy.^[16]

Není to jediný umělecký počin, který věž vyprovokovala: režisér Jan Němec ve vysílači natočil některé scény filmu V žáru královské lásky. Zpěvačka Monika Načeva na anténní plošině vysílače natočila některé scény k videoklipu Měsíc.^[5]

Od 22. května 2006, u příležitosti 125. výročí povýšení Žižkova na město a 15. výročí zprovoznění vysílače, je vysílač každý den různobarevně nasvícen ve spodních částech plošin, a to zpravidla v barvách státní trikolóry (které v době instalace byly zároveň i firemními barvami Českých Radiokomunikací coby provozovatele a majitele věže).^[17]

V letech 2011 až 2012 prošla Žižkovská věž velkou rekonstrukcí. V roce 2010 si objekt pronajala společnost Oreathea, která se rozhodla přestavět interiéry. Na jaře 2011 začala rekonstrukce, byly odstraněny zbytečné místnosti. Došlo k modernizaci všech vnitřních prostor, především restaurace a vyhlídky. Uvnitř věže vznikl luxusní hotel s jedním pokojem a dvěma lůžky. Po rekonstrukci věže došlo také k revitalizaci jejího okolí, například přilehlého parku.

Stavba je kontroverzní, neboť kvůli ní byl zničen Starý olšanský židovský hřbitov, na jehož místě stojí.^[10]

Tím, že byl vysílač stavěn na konci éry reálného socialismu, vysloužil si mezi veřejností nejméně dvě posměšné přezdívky narážející na představitele strany a vlády: Jakešův prst se vztahoval na generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, Biľakova jehla zase na člena předsednictva FS ČSSR Vasila Biľaka, původem vyučeného krejčího^[12]. Další přezdívky jako raketa a Bajkonur pak už jen odkazovaly na štíhlý vysoký tvar tubusů, připomínající kosmickou raketu před startem.

V revolučním období na přelomu 80. a 90. let přišel publicista Jaroslav Veis s populárním řešením dvou kontroverzních a vlekoucích se staveb socialismu, Strahovského tunelu a žižkovské televizní věže. Ve fejetonu pro obnovené Lidové noviny navrhl žižkovskou věž podříznout a poté její tubus strčit do tunelu. Po letech bylo autorství této myšlenky přisuzováno Ludvíku Vaculíkovi.^[18]

Podle ankety uspořádané australským serverem VirtualTourist.com je žižkovský vysílač druhou nejošklivější stavbou světa (hned po baltimorském divadlu^{[pozn. 2]})^[19] a batolata Davida Černého jsou v popisu výslovně zmíněna takto: Je už sama o sobě dost ošklivá, ale malé lezoucí děti od výtvarníka Davida Černého ji z hrůzného pohledu proměnily v něco, nad čím už opravdu nevěřícně kroutíte hlavou.^[20]

Sám Černý považuje vysílač za něco divného, protlačeného bolševikem,^[12] naopak Aulický tvrdí, že vysílač na Žižkově vznikl komunistům navzdory.^[9]

Přehled televizních multiplexů vysílaných z Žižkovského vysílače:^[21][22]

Přehled rozhlasových stanic vysílaných z Žižkovského vysílače:^[22]

Ze Žižkova se vysílá i digitální rozhlas DAB+:^[22][23]

Ve vyhlídkovém patře bylo od srpna 2015 do prosince 2018 umístěno televizní studio, ze kterého Česká televize vysílala přímým přenosem politický diskusní pořad Otázky Václava Moravce.

• 
  Žižkovský vysílač od západu z Petřínské rozhledny (v pozadí vysílač Liblice B)
• 
  Pohled na vysílač od západu z ulic Žižkova
• 
  Miminka Davida Černého
• 
  Panorama Prahy s Žižkovskou věží v zimě, 1. 3. 2016
• 
  Patra vysílače
• 
  Pohled z vyhlídkové kabiny na Prahu ve směru na Petřín
• 
  „Noční trikolóra“ - nasvětlení vysílače v národních barvách
• 
  Žižkovský vysílač, pohled z pražské ZOO

Nejbližší významné vysílače a vzdálenost k nim:

	Buková hora 67,6 km	Ještěd 81,2 km	Černá hora 111,4 km
	Krašov 98,5 km		Krásné 96,5 km
	Cukrák 17,5 km	Mezivrata 55,5 km	Javořice 115,1 km

• World Federation of Great Towers

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žižkovský vysílač na Wikimedia Commons
• Internetové stránky Tower Park Praha
• Sférické panorama Prahy z Žižkovského vysílače na Virtuální Praha stověžatá Archivováno 18. 1. 2018 na Wayback Machine.
• Sférické panorama Praha z Žižkovského vysílače na 360 cities
• Žižkovská věž, dokument ČT
• Rozhovor s Václavem Aulickým na DVTV
• Adam Gebrian: Žižkovský vysílač: Budova, kterou buď milujete, nebo nesnášíte na YouTube