Licenci na stavbu trati získala společnost Zittau-Oybin-Jonsdorfer Eisenbahn-Gesellschaft (ZOJE, lidový výklad této zkratky je Zug ohne jede Eile, tedy vlak bez jakéhokoliv spěchu[1]), která 26. června 1889 zahájila výstavbu. K otevření společného úseku do Bertsdorfu, navazujícího na 1,65 kilometru na stávající trať Žitava–Heřmanice, došlo 25. listopadu 1890. Uvažovalo se též o prodloužení trati z Jonsdorfu přes Dolní Světlou, Mařenice a Jablonné v Podještědí až do české Mimoně. V roce 1910 bylo rozhodnuto o zdvojkolejnění úseku Zittau Vorstadt – Oybin, které bylo dokončeno v roce 1913.
Na pravidelné spoje jsou nasazovány parní lokomotivy řad 99.73-76 (7 ks, z toho 4 provozní) a 99.77-79 (1 ks). Dráha vlastní také dieselovou lokomotivu L30H.[2] Od roku 2011 je na pravidelné spoje nasazována také dieselová lokomotiva L45H, do které byl v železničních dílnách MaLoWa instalován motor CAT C18 o výkonu 650k.[3]
Technická data
rozchod: 750 mm
délka: 12,2 km (Zittau–Oybin) a 3,8 km odbočka Bertsdorf – Jonsdorf.
min. poloměr oblouků: 90 m
max. stoupání: 1:30
stanice/zastávky: 12
Součástí železniční sítě je silniční most v Žitavě přes řeku Mandavu,[p 1] na kterém se zároveň nachází úrovňové křížení s úzkorozchodnou železnicí, což je pravděpodobně jediná lokalita se železničním přejezdem na mostě.[4]
