PROFILPELAJAR.COM

Šipka nebo šíp času (angl. arrow of time nebo time’s arrow – časová šipka) je obrazné vyjádření pro „směr“ plynutí času, pro jeho nesymetrickou povahu. Pojem vytvořil britský fyzik Arthur Eddington roku 1927.

Problém

Ačkoli v běžném životě a zkušenosti je „směr“ času zcela samozřejmý a nepochybný, vzorce klasické mechaniky ani atomové fyziky nic takového neobsahují. Pohyby těles i částic by mohly stejně dobře probíhat opačně podle stejných zákonů. Asymetrie či šipka času se poprvé objevila v termodynamice, například ve druhé větě termodynamiky: entropie systému s časem roste nebo zůstává stejná.

V knize The nature of the physical world z roku 1928 Eddington vyzvedl tři důležité okolnosti o šípu času:

že jej živě vnímáme ve vědomí
že je stejně důležitý pro naše uvažování, protože „obrácený svět“ by nedával smysl
že se ve fyzice vyskytuje jen při studiu hromadných jevů.

Projevy asymetrie času

Současné vědy studují několik projevů šipky času:

termodynamický, který se projevuje růstem entropie;
kosmologický, který se projevuje expanzí Vesmíru;
šíření vln, které postupují od středu;
v některých subatomárních dějích;
v biologii je to „směr“ evoluce.

Také kauzalita – přesvědčení, že příčina předchází účinek – je zřetelně asymetrická. Lze ovšem namítnout, že kauzalitu nelze nikdy přímo pozorovat, ale že je naopak naším klíčem k pochopení událostí a jevů.

Odkazy

Literatura

St. Hawking, Stručná historie času: od velkého třesku k černým dírám. Praha: Mladá fronta, 1991 – 186 s. ISBN 80-204-0169-5
St. Hawking – R. Penrose, Povaha prostoru a času. Praha: Academia, 2000 – 137 s. 24 cm ISBN 80-200-0745-8