Šimodská dohoda (下田条約; úplným názvem Smlouva o obchodu a plavbě mezi Japonskem a Ruskem, 日露和親条約) podepsaná 7. února 1855 byla první smlouvou uzavřenou mezi carským Ruskem a Japonskem, tehdy pod vládou šógunů. Následovala krátce po uzavření smlouvy z Kanagawy podepsané mezi Japonskem a Spojenými státy, kterou skončila 220 let trvající politika izolace Japonska (sakoku). Dohoda otevřela ruským lodím přístavy Nagasaki, Šimoda a Hakodate, zřídila ruský konzulát v Japonsku a stanovila hranice mezi Japonskem a Ruskem.[2]
Japonská politika izolace
Od počátku sedmnáctého století šógunát Tokugawa izoloval zemi od vnějších vlivů. Zahraniční obchod probíhal jen s Holanďany a s Číňany a výhradně v Nagasaki, pod přísným dohledem vlády, která si podržela monopol. První kontakty mezi Japonskem a Ruskem navázali na ostrově Hokkaidó s klanem Macumae kupec Pavel Sergejevič Lebeděv-Lastočkin v roce 1778 a oficiální posel Adam Laxman v roce 1792.
V roce 1846 připlul do Japonska komodorJames Biddle v čele americké výpravy, aby podle oficiálního pověření žádal otevření japonských přístavů obchodu, ale odmítnut odplul zpět.[3]
O pár let později Rusové zjistili, že Spojené státy připravují cestu komodoraMatthewa Perryho, který měl přimět Japonsko k otevření třeba i prostřednictvím politiky dělových člunů, bude-li to nezbytné. Pokud by uspěl, obávalo se Rusko většího amerického vlivu v tichomořské oblasti a v Asii a nejvýhodnější pozice Ameriky v Japonsku. Proto okamžitě obnovilo plány diplomatické výpravy na Dálný východ. Ruský ministr zahraničních věcí Karl Nesselrode jmenoval do čela mise viceadmirálaJevfimije Vasiljeviče Puťjatina. Výpravy se účastnilo několik sinologů, řada vědců a inženýrů a také spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarov. Výprava čtyř lodí dosáhla Japonska 21. srpna 1853, po mnoha těžkostech a obtížném vyjednávání se podařilo smlouvu 7. února 1855 podepsat.
Smlouva o obchodu a plavbě mezi Japonskem a Ruskem (1855)
Šimodská smlouva obsahuje devět článků:
Článek
Obsah
I
Mír mezi Ruskou říší a Japonskou říší, ochrana osob a majetku obou států
II
Hranice mezi Japonskem a Ruskem se stanovuje mezi Etorofu a Urupem, přičemž status Sachalinu zůstává nerozhodnut
III
Šimoda, Hakodate a Nagasaki se otevřou pro ruské lodě
IV
Ztroskotaní námořníci dostanou pomoc
V
Barterový obchod je povolen v Šimodě a v Hakodate
VI
Ruský konzul se usídlí v Šimodě nebo v Hakodate
VII
Veškeré otázky nebo problémy týkající se Japonska rozhoduje japonská vláda
VIII
Vzájemná extrateritorialita pro občany Ruska a Japonska v druhé zemi
IX
Doložka nejvyšších výhod pro Rusko
XII
Smlouva bude ratifikována do 18 měsíců od podpisu
Smlouva otevřela Nagasaki, Šimodu a Hakodate ruským lodím k opravám a zásobení, ruský konzul získal povolení usídlit se v jednom z těchto měst a Rusko obdrželo doložku nejvyšších výhod. Hranice mezi Japonskem a Ruskem byla stanovena mezi ostrovy Etorofu a Urup s tím, že statut Sachalinu zůstal nerozhodnut.
V roce 1997 bylo v Japonsku natočeno animeBakumacu no Spasibo,[4] které je v Rusku známé jako Трудная дружба.[5] Kazetu s filmem daroval japonský ministerský předseda Rjútaró Hašimoto ruskému prezidentu Borisi Jelcinovi v roce 1997 při nezávazném setkání v Krasnojarsku.[6]
↑Russell D. Jones, přispěvatelé Wikipedie. Bakumatsu no Spasibo 1997 - полнометражный фильм Трудная дружба [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-25. (rusky)
