Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek možná obsahuje výsledky vlastního výzkumu.

Můžete pomoci Wikipedii tím, že informace upravíte na základě věrohodných zdrojů a přidáte reference, aby uváděná tvrzení byla ověřitelná. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce článku zdůvodněte vložení šablony.

Šelfový ledovec (ice shelf) je tlustá plovoucí ledová plošina, která se vyskytuje tam, kde ledovce nebo další toky ledu z ledového příkrovu tečou dolů k pobřeží a na povrch oceánu. Šelfové ledovce se nacházejí pouze v Antarktidě, Grónsku, Kanadě (viz str. 23 a 24 v^[1] ) a v ruské Arktidě. Hranice mezi plovoucím šelfovým ledovcem a ledovcem spočívajícím na podloží, z nějž se šelfový ledovec „vytváří“, se nazývá bazální linie (čára ukotvení). Tloušťka šelfových ledovců se pohybuje od cca 100 m do 1000 m.

Označení šelf se v češtině používá pro útvar mořského dna, totiž málo se svažující část kontinentu ležící pod mořskou hladinou. Slovo je z anglického shelf, znamenajícího např. polici či mělčinu.

Zavedený český termín „šelfový ledovec“ označuje v užším smyslu slova pouze vznášející se část ledovce.

Šelfový ledovec je tvořen ledovcovým ledem čili ledem vzniklým stlačením sněhu (až na výjimky proto obsahuje bublinky vzduchu).^[2] Naproti tomu mořský led se tvoří až na vodě a je mnohem tenčí (obvykle méně než 3 m). Vzniká v celém Severním ledovém oceánu a na většině okrajů Jižního oceánu kolem pevniny a šelfových ledovců Antarktidy.

Šelfové ledovce jsou vytlačovány do oceánu tlakovou silou, kterou na ně působí led sbíhající z pevniny, jejž k pohybu nutí gravitace.^[3] Led v šelfovém ledovci tak stále putuje od bazální linie (čáry ukotvení) k čelu ledovce. Za hlavní mechanismus ztráty hmoty z šelfových ledovců bylo považováno telení, čili odlamování kusů ledu do moře z čela ledovce. Ale již studie NASA a universitních vědců publikovaná 14. června 2013 v časopise Science zjistila, že většina úbytku ledu z antarktických šelfových ledovců je způsobena táním vlivem teplejší vody, která omývá jejich spodní plochu.^[4]

Čelo šelfového ledovce se typicky pohybuje po léta až desetiletí směrem od pevniny, až zase rychle ustoupí telením, někdy i obrovských plochých iceberg (tabulových ledových hor). Pro hmotnostní bilanci šelfového ledovce je důležité i hromadění sněhu na jeho povrchu a již zmíněné odtávání z dolního povrchu. Led ale může na spodní straně šelfového ledovce i přirůstat.

Rozdíl hustot mezi mořskou vodou a ledovcovým ledem, který má vlivem bublinek vzduchu menší objemovou hmotnost než led vznikající mrznutím kapalné vody, znamená, že 1/9 až dokonce 1/6 objemu plovoucího ledu je nad hladinou oceánu. Lze si snadno odvodit, že jmenovatel v těchto zlomcích je 1/((ρ_f-ρ_b)/ρ_f), kde ρ je hustota (objemová hmotnost), index f znamená kapalinu a index b v ní plovoucí těleso. Hustota studené mořské vody je kolem 1,028 t/m³ (tj. kg/l) a pro ledovcový led je to od asi 0,85^[5][6] do méně než 0,92,^[7][8] což je limit pro velmi studený led bez bublinek. Leží-li na ledovém šelfu tlustá vrstva firnu a sněhu, může šelfový ledovec nad hladinu vyčnívat ještě více než 1/6 svého vertikálního rozměru.

Všechny šelfové jsou připojeny k Ellesmerovu ostrovu a leží severně od 82°. Až dosud se zachovaly šelfové ledovce Alfred Ernest, Milne, Ward Hunt a Smith. Šelfový ledovec M'Clintock se rozpadl v letech 1963 až 1966; Ayles v roce 2005, a Markham v roce 2008.

Celkem 74 % antarktického pobřeží pokračuje šelfovými ledovci.^[9] Jejich souhrnná plocha je více než 1 550 000 km².^[10][11] Největší jsou Rossův a Filchnerův-Ronneové. Mapa šelfových ledovců a znázornění, jak rychle se ztenčují, a dále i srozumitelné schéma systému šelfového ledovce a procesů, kterých se účastní, viz zprávu ^[12] či ^[13]. Ztenčování pacifických šelfových ledovců je modulováno oscilacemi mezi stavy El Niño a La Niña – v prvním případě na ně napadá více sněhu (tloustnou), ale také v hloubkách více tají přítokem teplejší vody (a tak jim hmotnost ubývá).^[14] Pozoruhodné je také, že lokální ztenčení šelfového ledovce má dopady na zrychlení toku ledu do oceánu i ve vzdálenostech stovek kilometrů.^[15]

Ten největší, Matusevičův, míval rozlohu 240 km² a nacházel se u Severní země, led do něj přicházel z některých největších ledových čepic ostrova Říjnové revoluce, Karpinského na jihu a Rusanova na severu.^[16] V roce 2012 se ale již rozpadl.^[17]

V posledních několika desetiletích glaciologové pozorovali soustavné poklesy rozloh ledovců vlivem tání, telení, a i úplný rozpad některých z nich.^[18]

Původní Ellesmerův šelfový ledovec se ve 20. století zmenšil o 90 %, zbyly po něm samostatné šelfové ledovce Alfred Ernest, Ayles, Milne, Ward Hunt, a Markham. V roce 1986 zjistil průzkum kanadského šelfových ledovců, že se v od roku 1959 do roku 1974 z Milneho a Aylesova šelfového ledovce odtelilo 48 km² (3,3 km³).^[19] Ayles se telením zcela rozpadl 13. srpna 2005. Šelfový ledovec Ward Hunt se rozpadá od roku 1961^[20], mezi lety 1967 a 1999^[21], v létě roku 2002^[22], 2008 a 2010.^[23]

Dvě části Larsenova šelfového ledovce v Antartidě (A a B) se rozpadly na stovky neobvykle malých úlomků (širokých stovky metrů nebo i méně) v letech 1995 and 2002,^[2][24] z mnohem většího Larsenu C se odtelil obrovský iceberg – ledový ostrov v létě 2017.^[25][26]

Rozpady lze spojovat s dramatickým polárním oteplováním, které je součástí globálního oteplování. Někdy jde o posílené štěpení ledu vlivem povrchového tání, ale hlavně se uplatňuje tání v důsledku teplejších vod oceánu cirkulujících pod plovoucím ledem.

Studené, sladké vody, vznikající táním pod šelfovými ledovci Rosse a Flichnera-Ronneové jsou součástí vod antarktického dna.

Ačkoli se zkratkovitě říká, že tání plovoucího šelfového ledovce nebude zvyšovat hladiny moře, fyzikálně vzato malý vliv má. Mořská vodě má o ~2,6 % větší hustotu než sladká voda a led šelfového ledovce v drtivé většině neobsähuje žádnou sůl; to způsobí, že objem mořské vody potřebný na nahrazení plovoucího ledu je o něco menší než objem sladké vody v ledu obsažené. Proto, když plovoucí led roztaje, hladina světových moří se zvýší; nicméně tento účinek je dost malý: pokud by všechen existující mořský led a šelfové ledovce roztály, odpovídající vzestup hladiny moře jen tímto vlivem se odhaduje na pouze ~4 cm.^[27][28][29]

Mnohem důležitější je, že když a až když tyto šelfové ledovce roztají ve velké míře, a přestanou se opírat o ostrůvky či jiné překážky vně základní čáry ukotvení (a ta také ustoupí do vnitrozemí) nebudou již bránit ledovcům v sesouvání z kontinentu, takže se ledovcový tok do moře urychlí. Tento nový led, předím opřený o podloží, bude pak nadnášen jen mořem, čímž zvedne jeho hladinu.^[30]

• Rossův šelfový ledovec – 472 960 km²
• šelfový ledovec Filchnerův–Ronneové – 422 420 km²
• Ameryho šelfový ledovec – 62 620 km²
• Larsenův šelfový ledovec – 48 600 km²

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ice shelf na anglické Wikipedii.

• PROŠEK, Pavel, a kol. Antarktida. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 348 s. ISBN 978-80-200-2140-3. Kapitola Šelfové ledovce, s. 36–39. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu šelfový ledovec na Wikimedia Commons
• Další informace od Australské Antarktické Divize Archivováno 21. 8. 2017 na Wayback Machine.
• http://nsidc.org/quickfacts/iceshelves.html Archivováno 15. 6. 2010 na Wayback Machine. – z US National Snow and Ice Data Center
• https://web.archive.org/web/20170801182746/http://ice-glaces.ec.gc.ca/ – z Kanadské ledové služby
• http://amper.ped.muni.cz/gw/films/AntarcticGlaciersDecline/ – video s českými titulky a výklad k němu