Na rozdíl od politického rozdělení poloostrova na dva státy, z církevního pohledu není Korea rozdělená; všechna severokorejská biskupství jsou sufragányarcibiskupství v Soulu (jejíž území se nachází na území obou států).
Struktura
Na území Korejského poloostrova se nachází 17 biskupství a arcibiskupství, rozčleněných do tří církevních provincií. Jako subjekt bezprostředně podřízený Svatému stolci je 1 územní opatství a Vojenský ordinariát, působící v Jižní Koreji.
Přibližně 11,0% obyvatel Jižní Koreje se hlásí ke katolické víře, s druhou největší katolickou komunitou v Asii (po Filipínách), která má stále rostoucí tendenci.[1][2]
Severní Korea
Severní Korea de iure uznává náboženskou pluralitu, de facto se jedná o ateistický stát, který křesťany tvrdě pronásleduje od roku 1948, kdy se chopil moci diktátorKim Ir-sen. Došlo k nejhoršímu tažení proti křesťanům ve 20. století. Do té doby tvořili křesťané 13 % z celkového počtu obyvatel a Pchjongjang byl kdysi nazýván „Jeruzalém Východu“.[3] Následně byl v zemi zaveden myšlenkový systém Čučche, který je uplatňován i v současné době.[4]
