Čínské bylinkářství je teorie tradiční čínské bylinné terapie. Představuje větší část léčby v tradiční čínské medicíně (TCM). Redakční magazín Nature popsal TCM jako „pseudovědu“ a uvedl, že nejzřejmějším důvodem, proč nedodala mnoho skutečných léků, je to, že většina léčby nemá žádný logický mechanismus působení.
Termín bylinkářství je zavádějící v tom smyslu, že zatímco rostlinné prvky jsou nejčastěji používané, používají se zde také živočišné, lidské a minerální produkty, z nichž některé jsou jedovaté. V Huangdi Neijing jsou označovány jako 毒藥 [duyao], což znamená toxin, jed nebo také lék. Pan Unschuld poukazuje na to, že se jedná o podobnou etymologii jako řecké pharmakon, a proto používá výraz „farmaceutický“.[1]
Výzkum účinnosti tradiční čínské bylinné terapie je nekvalitní a často je ovlivněn zaujatostí[2] s malými nebo žádnými doloženými důkazy o účinnosti.[3] Existují také obavy, a to ohledně řady potenciálně toxických čínských bylin.[4]
Historie
Čínské bylinky se používají již po celá staletí. V rané literatuře existují seznamy postupů pro specifická onemocnění. Příkladem je rukopis „Recepty na 52 Onemocnění“, nalezen v Ma-wang-tuej, který byl zapečetěn roku 168 př. n. l.
Toxicita
Vzhledem k tomu, že se TCM stává v západním světě stále populárnější, vzrůstají obavy z potenciální toxicity mnoha tradičních čínských léčivých přípravků, včetně rostlin, živočišných částí a minerálů. U většiny léčivých přípravků jsou testy účinnosti a toxicity založeny spíše na tradičních znalostech než na laboratorní analýze. Toxicitu v některých případech lze potvrdit moderním výzkumem (např. u štíra); v některých případech to nelze (např. u rostliny Curculigo).[5]
Kromě toho mohou mít přísady různá jména v různých lokalitách nebo v historických textech a různé přípravky mohou mít ze stejného důvodu podobné názvy, což může vytvářet nekonzistence a zmatek při výrobě léčivých přípravků[6] s možným nebezpečím otravy.[7][8]Edzard Ernst „dospěl k závěru, že nepříznivé účinky rostlinných léčivých přípravků jsou důležitým, i když opomíjeným předmětem dermatologie, který si zaslouží další systematické zkoumání.“[9] Výzkum naznačuje, že toxické těžké kovy a nehlášené drogy nalezené v čínských bylinných léčivech mohou být vážným zdravotním problémem.[10]
Většina čínských bylin je bezpečná, ale některé prokazatelně nejsou. Laboratorní zprávy ukazují, že produkty jsou kontaminovány drogami, toxiny nebo jsou užity nepravdivé informace o přísadách. Některé bylinky používané v TCM mohou také reagovat s léky, mít vedlejší účinky nebo být nebezpečné pro lidi s určitými zdravotními problémy.[11]
Ekologické dopady
Části ohrožených druhů používaných jako léky v TCM zahrnují tygří kosti[12] a roh nosorožce.[13] Například černý trh s rohem nosorožce za posledních 40 let snížil světovou populaci nosorožců o více než 90 procent.[14] Rovněž vyvstaly obavy ohledně používání krunýře želvy a mořských koníků.[15]
TCM uznává medvědí žluč jako léčivou. Více než 12 000 asijských černých medvědů je dnes chováno v „medvědích farmách“, kde trpí krutými podmínkami, zatímco jsou drženi v malých klecích. Medvědi jsou vybaveni jakýmsi permanentním katétrem, který je výhodnější než zabíjení medvědů. Katétr vede permanentním otvorem v břiše přímo do žlučníku. Zvýšená mezinárodní ostražitost již používání žluči mimo Čínu zastavila.
↑Unschuld Paul U., Medicine in China: A History of Pharmaceutics, University of California Press, Berkeley, CA. 1986
↑SHANG, A.; HUWILER, K.; NARTEY, L.; JÜNI, P.; EGGER, M. Placebo-controlled trials of Chinese herbal medicine and conventional medicine comparative study. International Journal of Epidemiology. 2007, s. 1086–92. DOI10.1093/ije/dym119. PMID17602184.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SIEGFRIED, N. L; HUGHES, G. Herbal medicine, randomised controlled trials and global core competencies. South African Medical Journal. 2012, s. 912–3. DOI10.7196/samj.6392. PMID23498035.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Shaw D. Toxicological risks of Chinese herbs. Planta Medica. 2012, s. 2012–8. DOI10.1055/s-0030-1250533. PMID21077025.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ERNST, E. Toxic heavy metals and undeclared drugs in Asian herbal medicines.. Trends in Pharmacological Sciences. March 2002, s. 136–9. DOI10.1016/s0165-6147(00)01972-6. PMID11879681.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Traditional Chinese Medicine: What You Need To Know. NCCIH [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky)