| Ču-ke Liang |
|---|
![]() |
| Narození | 181
I-nan |
|---|
| Úmrtí | 23. srpna 234 (ve věku 52–53 let)
Čchi-šan |
|---|
| Místo pohřbení | Ting-ťün |
|---|
| Povolání | ženista, vynálezce, politik, stratég a inženýr |
|---|
| Choť | Chuang Jüe-jing |
|---|
| Děti | Ču-ke Čan
Ču-ke Čchiao
Ču-ke Kuo
Ču-ke Chuaj |
|---|
| Rodiče | Ču-ke Kuej |
|---|
| Příbuzní | Ču-ke Ťün a Ču-ke Ťin (sourozenci)
Ču-ke Šang, Ču-ke Ťing a Ču-ke Č' (vnoučata) |
|---|
| Funkce | Grand Chancellor of China (Šu Chan; 221–234) |
|---|
 multimediální obsah na Commons |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ču-ke Liang (čínsky 諸葛亮, pinyin: Zhūgě Liàng; 181–234)[1] byl čínský vojevůdce a politik státu Šu Chan období tří říší. Je často považován za největšího stratéga své doby.[2] Byl nejen přední vojenský stratég a státník, ale také učenec a vynálezce.
Život
Pocházel z Jang-tu v komandérii Lang-ja (dnes v okrese I-nan v městské prefektuře Lin-i v Šan-tungu). Roku 207 vstoupil do služby k Liou Pejovi, jednomu z vojevůdců, kteří si během rozpadu říše Chan rozdělili Čínu. S přispěním Ču-ke Lianga se Liou Pej spojil s dalším vojevůdcem Sun Čchüanem a roku 208 v bitvě u Rudých útesů porazili Cchao Cchaa. Liou Pej, Sun Čchüan a Cchao Cchao v následujících letech přemohli ostatní vojevůdce a rozdělili si Čínu, přičemž Liou Pej ovládl S'-čchuan, Ču-ke Liang patřil mezi jeho přední pomocníky.
Roku 220 Cchao Cchaův syn a nástupce Cchao Pchi sesadil posledního císaře říše Chan a prohlásil se císařem říše Wej. Liou Pej se poté roku 221 prohlásil císařem obnovené říše Chan, pro odlišení od původní nazývané Šu Chan (Šu byl název S'-čchuanu). Ču-ke Lianga jmenoval svým prvním ministrem. Po smrti Liou Peje a nástupu jeho mladého syna Liou Šana Ču-ke Liang prakticky převzal vládu nad státem Šu Chan. V několika taženích porazil kmeny Nan-man na jihu a zabezpečil si tak týl. Poté zahájil válku s říší Wej. Z pěti tažení však bylo úspěšné jen jedno a na poslední výpravě zemřel. Ču-ke Liang, je líčen v knize Wu-šuang pchu (neboli Seznam jedinečných hrdinů).
Odkazy
Reference
- ↑ DE CRESPIGNY, Rafe. A biographical dictionary of Later Han to the Three Kingdoms (23–220 AD). [s.l.]: Brill, 2007. ISBN 978-90-04-15605-0. S. 1172.
- ↑ Zhuge Liang - Kong Ming, The Original Hidden Dragon [online]. JadeDragon.com [cit. 2007-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-29.
Externí odkazy
