Čchien Te-chung (čínsky pchin-jinem Qián Déhóng, znaky tradiční 錢德洪; 1497–1574) byl čínský úředník a neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně.
Jména
Čchien Te-chung, vlastním jménem Čchien Kchuan (čínsky pchin-jinem Qián Kuān, znaky tradiční 錢錢), používal zdvořilostní jméno Chung-fu (čínsky pchin-jinem Hóngfǔ, znaky 洪甫) a přezdívku Sü-šan (čínsky pchin-jinem Xùshān, znaky tradiční 緒山).
Život a dílo
Čchien Te-chung pocházel z okresu Jü-jao v prefektuře Šao-sing v provincii Če-ťiang. Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky, od roku 1521 studoval u Wang Jang-minga, který pocházel ze stejného okresu. S růstem Wangovy popularity Čchien Te-chung a Wang Ťi, jeho přítel a další z Wangových prvních žáků, od Wanga převzali část výuky. Roku 1526 Čchien Te-chung složil metropolitní zkoušky v Pekingu, odmítl se však (se svým přítelem Wang Ťim) účastnit palácových zkoušek kvůli oficiálnímu odsouzení učení Wang Jang-minga. Roku 1529 se vrátili z cesty do Pekingu kvůli smrti Wang Jang-minga. Oba společně založili k rozvoji Wangových myšlenek akademii v Chang-čou. Nakonec palácové zkoušky složil a hodnost ťin-š’ získal až roku 1532.[2]
Po zkouškách nastoupil úřednickou kariéru, sloužil na státní univerzitě kuo-c’-ťien a na ministerstvu trestů. Roku 1541 byl uvězněn, když se (s dalšími úředníky) postavil císaři v jisté trestní kauze[pozn. 1]
Po propuštění roku 1543 se pohyboval v provincích na dolním a středním toku Jang-c’-ťiang a věnoval se výuce a šíření neokonfuciánství ve Wang Jang-mingově pojetí. Slavná je jeho debata s Wang Ťim a Wang Jang-mingem na mostě Tchien-čchüan. Wang Ťi a Čchien Te-chung se v ní ptali Wang Jang-minga na rozdíly v jejich interpretaci jeho učení. Wang Ťi odmítl existenci rozdílu mezi dobrem a zlem v srdci/mysli, vůli, poznání a ve věcech, vše zmíněné chápal jako „ani dobré ani zlé“, a při učení kladl důraz na vnitřní osvícení. Druhý naopak měl výše uvedené za dobré a zdůrazňoval potřebu rozlišení učení a sebezdokonalování, nutnost postupného a trpělivého učení. Wang Jang-ming odpověděl, že mají pravdu oba, pravda prvního je však vhodná pro ty kdo rychle chápu, pravda druhého pro ty pomalejší.[2]
Významný není jako originální myslitel, ale především jako žák Wang Jang-minga a uchovatel a rozšiřovatel jeho myšlenek. Jeho nejvýznamnější prací je vydávání Wang Jang-mingových spisů počínaje rokem 1527 a sestavení Wang Jang-mingova životopisu.[2]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Šlo o obvinění vysoce postaveného generála, markýze Kuo Süna, ze zrady, záležitost byla nejasná a císař obvinění odmítl, ale pekingské úřady účastnící se šetření se postavily panovníkovi na odpor.[3]
Externí odkazy
- ↑ a b LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 83.
- ↑ a b c The Encyclopedia of Confucianism. Příprava vydání Yao Xinzhong. Abington, Oxon: Routledge, 2003. ISBN 978-0-415-51522-1. Heslo Qian Dehong, s. 485–486. (anglicky)
- ↑ DARDESS, John W. Ming China, 1368-1644: A Concise History of a Resilient Empire. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2012. 155 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-0490-4. S. 83–84. (anglicky) [Dále jen Dardess].
