člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění člen Národní politické rady poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Čang Po-ťün se narodil v okresu Tchung-čcheng v provincii An-chuej v rodině vzdělance, dostalo se mu klasického vzdělání[1] a roku 1916 složil vstupní zkoušku na Wuchanskou normální školu (dnes Wuchanská univerzita). V roce 1920 se vrátil do rodného Tchung-čchengu a stal se učitelem angličtiny na Anchuejské čtvrté normální škole. V roce 1922 odcestoval do Německa, kde na univerzitě v Berlíně následující tři roky studoval filozofii. Cesta mohla uskutečnit díky podpoře Sü Š’-jinga, vysoce postaveného nacionalistického politika, který si Čang Po-ťüna velmi vážil. V Německu se spřátelil s Ču Tem a Teng Jen-taem. Teng ho přesvědčil ke vstupu do Kuomintangu.[1]
Politik Čínské republiky
Roku 1926 se na Tengovu výzvu Čang vrátil do Číny a připojil ke kuomintangské vládě ve Wu-chanu. Teng Jen-ta v ní řídil politické oddělení ve štábu velitele Severního pochodu, Čang se stal vedoucím sekce propagandy v Tengově oddělení. S Tengem patřili ke kuomintangské levici stavící se proti kuomintangské pravici v Nankingu. Oba se účastnili komunistického povstání v Nan-čchangu v srpnu 1927. Po porážce povstání prchl do Šanghaje (Teng do Evropy).[1] V Šanghaji roku 1928 s Tchan Pching-šanem (bývalý člen vedení Komunistické strany Číny) a s podporou Teng Jen-taa zorganizovali „Prozatímní akční výbor čínského Kuomintangu“, známý více jako Třetí strana, která se hlásila k Sunjatsenovým principům – spojenectví se Sovětským svazem, spolupráce s komunisty a hájení zájmů dělníků a rolníků. Po svém návratu z Evropy byl Teng Jen-fa roku 1930 zvolen předsedou takto vzniklé strany. V listopadu 1931 byl však popraven kuomintangskou vládou a vedení strany převzal Chuang Čchi-siang. Pod tlakem kuomintangské policie muselo vedení strany včetně Čang Po-ťüna odejít ze Šanghaje. Koncem roku 1933 Čang se svou stranou podpořili protičankajškovské povstání ve Fu-ťienu a Čang se stal ministrem dopravy fuťienské „lidové vlády“. Fuťienské povstání se však po několika týdnech zhroutilo a Čang musel v lednu 1934 prchnout do Hongkongu, odkud odešel do Japonska.[1]
Do Hongkongu se vrátil roku 1935 a s kolegy obnovil stranu pod názvem Akční výbor čínského národního osvobození. Po japonské invazi roku 1937 a vypuknutí čínsko-japonské války v zájmu protijaponského boje spolupracoval s Kuomintangem, odešel ke kuomintangské vládě do Nankingu, pak Wu-chanu a Čchung-čchingu; od roku 1938 nahradil Chuang Čchi-sianga v čele strany, současně v letech 1938–1941 pracoval v Národní politické radě, ze které byl roku 1941 za kritiku kuomintangského útoku proti komunistické Nové 4. armádě.[1] Roku 1944 se podílel na organizaci Ligy čínských demokratických politických skupin, předchůdce Čínské demokratické ligy. Roku 1946 se účastnil politického poradního shromáždění svolaného v Čchung-čchingu (a později v Nankingu) kuomintangskou vládou, působil ve výboru pro novou ústavu, ale jednání shromáždění nebyla úspěšná. Svou politickou skupinu (Akční výbor čínského národního osvobození) v únoru 1947 reorganizoval v Demokratickou stranu čínských rolníků a dělníků, které i nadále předsedal. Roku 1947 kuomintangská vláda zakázala Čínskou demokratickou ligu a Čang se proto stáhl do Hongkongu.[1]
V Čínské lidové republice
Později, koncem roku 1948, s dalšími politiky odešel do komunisty ovládaného Charbinu a v únoru 1949 do Pekingu. Zde byl komunisty přizván do přípravného výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, které se sešlo v září 1949[1] a zformulovalo program a potvrdilo složení Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky. Čang Po-ťün byl v září 1949 byl zvolen členem Ústřední lidové vlády a celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění i užšího stálého výboru a v následujícím volebním období (od 1954) i místopředsedou celostátního výboru. Současně pracoval ve vládě, od října 1949 byl ministrem dopravy. Po zřízení deníku Kuang-ming ž’-pao jako tiskového orgánu Čínské demokratické ligy na podzim 1949 ho řídil jako výkonný ředitel. Současně byl od prosince 1949 místopředsedou Čínské demokratické ligy. V první polovině 50. let reprezentoval Čínu v zahraničí, roku 1954 se podílel na sestavení první ústavy Čínské lidové republiky a byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).[1]
Výrazně se účastnil kampaně sta květů v letech 1956–1957, jeho kritika některých kroků vlády Čínské lidové republiky a komunistické strany však vyvolala ostrou reakci vedení KS Číny[1] a v následující kampani proti pravičákům (1957–1959) byl označen za „čínského pravičáka číslo jedna“. V listopadu 1957 přestal řídit Kuang-ming ž’-pao a roku 1958 byl odvolán z politických funkcí: ministra dopravy (v lednu 1958), místopředsedy celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, předsedy Demokratické strany čínských rolníků a dělníků (v dubnu 1958), místopředsedy Čínské demokratické ligy. Po přiznání viny a veřejném pokání byl v dubnu 1959 znovu zvolen členem stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění. V dalším volebním období (od 1965) byl již pouze členem celostátního výboru.[1]
Čang Po-ťün byl ženatý s Li Čchien-šeng, lékařkou a místopředsedkyní pekingské pobočky Společnosti čínského červeného kříže. Narodily se jim dvě dcery.[1]
Zemřel 17. května 1969 v Pekingu na rakovinu žaludku.
Reference
↑ abcdefghijkBiographical Dictionary of Republican China. Vol. 1: Ai-Ch'ü. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1967. S. 98–100. (anglicky)
V čele Demokratické strany čínských rolníků a dělníků a jejích předchůdců postupně stáli: generální sekretář ústředního sekretariátu Prozatímního akčního výboru čínského Kuomintangu (1930–1935) • generální tajemník ústředního výboru Akčního výboru čínského národního osvobození (1935–1938) • hlavní kontaktní osoba prozatímního ústředního výboru Akčního výboru čínského národního osvobození (1938–1947) • předseda ústředního výboru Demokratické strany čínských rolníků a dělníků (od 1947)
