→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k — *** Trenérské působení aktuální k 20211119a19. listopadu 2021
Tabárez se funkce trenéra své rodné Uruguaye chopil po neúspěšné kvalifikaci na Mistrovství světa 2006, kdy se zemi nepodařilo proniknout na závěrečný turnaj potřetí z posledních čtyř pokusů (výjimkou bylo Mistrovství světa 2002).[2]
Premiéra proti Tunisku v přátelském zápase 2. června 2006 skončila výhrou 3:1 po penaltách, které následovaly po remíze 0:0.[3][4]
Roku 2007 se mezi červnem a červencem konal jihoamerický turnaj Copa América, který Uruguay započala porážkou 0:3 s Peru. Díky gólu Vicenteho Sáncheze nadešla proti Bolívii ve druhém zápase výhra 1:0.[5]
Po remíze 0:0 s pořadatelskou zemí v podobě Venezuely postoupily ze skupiny obě mužstva, aby se vzájemně střetly o čtyři dny později ve čtvrtfinále. Uruguay tentokráte vyhrála 3:1 a následné semifinále měla čelit obhajující Brazílii.[4]
Soupeř se dvakrát ocitl ve vedení, ovšem trefy Diega Forlána a za Álvara Recobu střídajícího Sebastiána Abreua vyrovnaly skóre na 2:2. Došlo na penaltový rozstřel, ve kterém uspěli Brazilci 5:4. Po zápase se rozpoutala potyčka, Tabárezovi svěřenci posléze opustili hřiště, on sám se nakonec ani neúčastnil tiskové konference.[6]
Zápas o třetí místo s Mexikem prohrála Uruguay 1:3, přestože vedla zásluhou Abreua o jeden gól.[7]
Tabárez zahájil kampaň rozestavením 3–4–3, v taktických změnách pokračoval napříč kvalifikačními boji.[9][10]
Postupem času učinil brankářskou jedničkou Fernanda Musleru na místo staršího a zkušenějšího Fabiana Cariniho.[11]
V listopadu 2009 sehrála Uruguay baráž proti Kostarice, která měla rozhodnout o postupu na Mistrovství světa, které v následujícím roce pořádala Jihoafrická republika. První venkovní zápas Uruguay vyhrála zásluhou gólu stopera a zároveň kapitánaDiega Lugana.[12]
Domácí odveta se odehrála 19. listopadu a Uruguay v ní remizovala 1:1, na světové mistrovství se kvalifikovala jako poslední ze 32 účastníků.[13]
Tabárez se na Mistrovství světa představil podruhé v kariéře. Uruguay nepatřila k favoritům a na domácí scéně nebyly do národního týmu vkládány velké naděje, ale podle sportovních žurnalistů měla potenciál překvapit.[9]
Konečná nominace byla oznámena 11. května, měsíc před začátkem mistrovství.[11]
Zahrnovala kromě jiných klíčové útočníky Forlána a Suáreze, defenzivního záložníka Waltera Gargana nebo tvořivého záložníka Nicoláse Lodeira, kterého Tabárez prvně nasadil teprve v baráži. Do nominace nezahrnul křídelního útočníka Cristiana Rodrígueze, který v kvalifikaci odehrál 15 zápasů, kvůli čtyřzápasovému distancu by však nemohl odehrát první dva zápasy.[11]
Nevzal s sebou ani brankáře Cariniho se 75 reprezentačními starty, ale nízkou zápasovou „porcí“ na klubové úrovni.[11]
Uruguay zahájila turnaj 12. června zápasem proti Francii, z něhož se urodila bezgólová remíza, v níž měli převahu spíše francouzští hráči.[14]
O pět dní později se Uruguayci postavili pořadateli Jihoafrické republice a vyhráli 3:0 díky dvěma gólům Diega Forlána.[15]
Ještě zlepšený výkon přinesl 23. června zápas s Mexikem, ve kterém vyhráli Tabárezovi svěřenci 1:0 a opanovali svoji skupinu ziskem sedmi bodů. Prvnímu místu napomohlo i čisté konto ve všech třech zápasech.[16]
Osmifinále s Jižní Koreou odehrané 26. června rozhodl dvěma góly Luis Suárez, čímž se Uruguay vměstnala mezi poslední osmici od roku 1970.[17]
Postup do semifinále se povedl také díky Suárezovi, který v poslední minutě prodloužení rukou vyrazil na úrovni brankové čáry. Udělená penalta nebyla Ghanou zužitkována a v penaltovém rozstřelu uspěli poměrem 4:2 hráči Uruguaye.[18]
Semifinálový souboj s Nizozemskem svedli Tabárezovi svěřenci 6. července jako poslední zástupce Jižní Ameriky a bez potrestaného Luise Suáreze. Forlán sice vyrovnal na 1:1, soupeř se však dostal do dvougólového vedení, které jen zdramatizoval Álvaro Pereira.[19]
Shodným výsledkem 2:3 dopadl i zápas o třetí místo s Německem, ve kterém na pozdní gól soupeře mohl zareagovat Forlán, jeho přímý kop ale narazil na břevno.[20]
Dne 21. září 2018 prodloužil smlouvu do roku 2022.[21]
↑ abATHERTON, Paul. World Cup 2010 team guide: Uruguay. BBC [online]. 2010-05-31 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Uruguay's classy enforcer. FIFA.com [online]. 2010-05-14 [cit. 2021-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-26. (anglicky)
↑ abcdSTRUHS, David. Uruguay 2010 World Cup Roster: Forlan Leads While Rodriguez Absent. Bleacher Report [online]. 2010-05-11 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑SCIME, Adam. Costa Rica 0-1 Uruguay: Crucial Lugano Goal Brings South Americans Closer To World Cup 2010. Goal.com [online]. 2009-11-15 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Uruguay take last World Cup spot. BBC [online]. 2009-11-19 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑FLETCHER, Paul. Uruguay 0-0 France. BBC [online]. 2010-06-12 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑WILSON, Paul. World Cup 2010: Diego Forlán strikes twice to sink South Africa. The Guardian [online]. 2010-06-16 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Uruguay dominate as France implode. FIFA.com [online]. 2010-06-23 [cit. 2021-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-26. (anglicky)
↑TAYLOR, Daniel. World Cup 2010: Uruguay see off South Korea with Luis Suárez double. The Guardian [online]. 2010-06-26 [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑WILSON, Paul. World Cup 2010: Uruguay make Gyan and Ghana pay the penalty. The Guardian [online]. 2010-07-02 [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Netherlands beat Uruguay to reach World Cup final. CNN [online]. 2010-07-07 [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑DUXBURY, Nick. World Cup 2010: Germany beat Uruguay in third-place thriller. The Guardian [online]. 2010-07-10 [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ab Fotbalisty Uruguaye nadále povede Óscar Tabárez. Sport.cz [online]. 2018-09-21 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Óscar Tabárez na Wikimedia Commons