Émile Levassor studoval na École Centrale. Po ukončení studia v roce 1864 pracoval ve firmě Cockerill-Sambre v Belgii. Od roku 1872 působil ve firmě vyrábějící dřevoobráběcí stroje Perin, Panhard & Cie. založené Jean-Louis Périnem. Levassorův bývalý spolužák René Panhard byl v té době spolumajitelem podniku a Levassor v něm také získal desetiprocentní účast. Kromě výroby strojů pro zpracování a obrábění dřeva se mezi lety 1875 a 1879 zabývala výrobou plynových motorů. Po smrti Périna v roce 1886 se firma přejmenovala na Panhard & Levassor. Mezitím BelgičanEdourd Sarazin uzavřel licenční smlouvu na motory Gottlieba Daimlera. Sarazin však v roce 1887 zemřel a s jeho ženou se později oženil Levassor. Pomyslné věno tvořily i patenty jejího bývalého manžela. Levassor s Panhardem tedy nejdříve prodávali licenční motory, později – inspirováni Daimlerovým prototypem se rozhodli stavět své vlastní vozy. Daimler a nespolečenský samotář Levassor se rychle spřátelili a vzájemně si vyměňovali poznatky a vylepšení.
Podílníci se rozhodli vyrábět vlastní automobily. První vůz značky byl vyroben v roce 1890, používal motor Daimler. Levassor se při konstrukci vozů snažil přinášet nová řešení, mezi jinými například jako první použil ve svých pozdějších vozech kombinaci umístění motoru vpředu s pohonem zadních kol. Tato nejen pro cestující výhodnější konfigurace byla ovšem záhy nazvána systemém „Panhard“.[1]
Émile Levassor se se svými vozy také účastnil automobilových závodů, byl pátý při prvním závodě Grand Prix FranciePaříž-Rouen v roce 1894 a o rok později zvítězil s průměrnou rychlostí 24,5 km/h ve vůbec prvním závodě Grand Prix Francie trati Paříž-Bordeaux-Paříž. V tomto více než 1178 kilometrů dlouhém závodě šlo o obrovský úspěch vozu se spalovacím motorem. Levassor dojel po krátkém odpočinku v Bordeaux, kde jej měl vystřídat druhý řidič, do Paříže jako první, v té době řídil nepřetržitě 48 hodin a 17 minut. Dalších sedm vozů s benzínovými motory dorazilo postupně později a parnímu automobilu, který se závodu také účastnil, jízda trvala více než devadesát hodin.
Při nehodě v dalším závodě Grand Prix v roce 1896 na trati Paříž-Marseille-Paříž od začátku vedl. Při snaze vyhnout se po silnici pobíhajícímu psu se těžce vnitřně zranil. I se zraněním a poškozeným vozem však v závodě pokračoval až do Avignonu. Poté byl převezen do nemocnice. Na následky zranění následující jaro zemřel, je tak považován za první oběť motoristických závodů.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile Levassor na německé Wikipedii.
↑Steven Parissien. The Life of the Automobile. [s.l.]: [s.n.] S. 9–10.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Levassor na Wikimedia Commons
