Záporožská Sič (ukrajinsky Запорозька Січ – kozácky, Zaporoz'ka Sič, polskySicz Zaporoska, v ukrajinštině také Запорізька Січ, rusky Запорожская Сечь) je označení pro kozáckoupevnost (sič) sídlící na Dněpru v oblasti dnešní Kachovské přehrady. Slovo pochází z osekaných, zašpičatělých kůlů hradby, ohrady. Termín časem nabral význam občansko-politické organizace ukrajinského kozáctva v 16.–18. století.[1] Sídlila zde správní jednotka, tzv. koš (tábor). Volil se zde košovýataman, který byl jedním z nejvyšších politických představitelů kozáků. Na siči vládla specifická forma demokracie.
Peřeje, prahy (ukrajinsky porohy, proto Záporožská) Dněpru poskytovaly siči efektivní ochranu před útokem nepřátel, především Tatarů z Krymského chanátu. Další zajímavostí bylo, že na sič měly zakázán vstup ženy. Uvedení ženy do siče bylo trestáno smrtí.[2]
Záporožská Sič vydržela až do roku 1775, kdy byla pevnost a území jí ovládané definitivně dobyto Ruskem. Někteří zbylí kozáci utekli do delty Dunaje na území Osmanské říše, kde založili Zadunajskou Sič, která se stala jejím vazalem. Většina kozáků byla přesídlena do oblasti Kubáně na jižním okraji Ruské říše, zatímco jiní zakládali města na jihu Ukrajiny a nakonec se stali státními rolníky.
.svg)
.png)
