Narodil se 1. listopadu1845 v Sanoku, v hluboce věřící šlechtické rodině, jako druhý ze sedmi dětí Felikse a Aleksandry Łazowskichské. Dne 9. listopadu1845 byl pokřtěn ve františkánském kostele v Sanoku. Společně se svou rodinou žil v Sanoku šest let. Za Haličského masakru jeho rodina utíkala. Chůva ukryla malého Zygmunta pod mlýnské kolo, a při této příležitosti se nakazil závažnou chorobou plic – tuberkulózou, která ho doprovázela po celý jeho život. Roku 1864 dokončil gymnázium v Přemyšli. Jako student se podílel na Lednovém povstání.
Poté studoval právo na Lvovské univerzitě. Roku 1865 přerušil studia a vstoupil do Vyššího kněžského semináře ve Lvově. Po ukončení semináře se dva roky léčil na tuberkulózu.
Od roku 1877 začal svou kněžskou a dobročinnou činnost ve Lvově. Již za svého života byl nazýván Kněz chudých, otec ubohých, apoštol Božího milosrdenství. Ve Lvově strávil 40 let, nejprve jako vikář, a poté jako farář farnosti kostela sv. Mikuláše.
Aktivně se podílel na dobročinnosti a také zakládal nové dobročinné instituce. Založil dům dobrovolné práce pro žebráky. Z jeho iniciativy byla založena levná lidová kuchyň, v které jedli robotníci, studenti, školní mládež, děti, a nejvíce chudí ze Lvova; za den bylo vydáno asi 600 obědů (když byl ve Lvově svatý Albert Chmielowski, také ji navštěvoval). Založil zařízení pro smrtelně choré a rekonvalescenty. Pro chudé studenty pedagogického semináře založil internát Svatého Josafata Kunceviče, v kterém byl dlouholetým ředitelem.
