Zvonek boloňský

Jak číst taxoboxZvonek boloňský
alternativní popis obrázku chybí
Zvonek boloňský (Campanula bononiensis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďzvonkovité (Campanulaceae)
Rodzvonek (Campanula)
Binomické jméno
Campanula bononiensis
L., 1753
Synonyma
  • zvonek plstnatý [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stupeň ohrožení

Zvonek boloňský (Campanula bononiensis) je v ČR ohrožený a zákonem chráněný druh středně vysokých květin s nápadným jednostranným hroznem světle fialových květů.

Výskyt

Pochází z Eurasie, západní hranice jeho výskytu je Francie, severní prochází jižním pobřežím Baltského moře, jižní probíhá po severním okraji Středomoří a východní vede Uralem, Kavkazem a Malou Asii. Ve skrovném počtu se vyskytuje i na východě Spojených států severoamerických, kde byl druhotně zavlečen. Dává přednost výslunným suchým loukám nebo lesostepím s výhřevnou, dobře odvodněnou, mírně zásaditou až neutrální, humózní, kamenitou či písčitohlinitou půdou, roste též v teplomilných doubravách, světlejších křovinách a lesních lemech.[2][3]

Popis

Je to vytrvalá rostlina s plazivým, mírně ztloustlým výběžkatým oddenkem, z kterého vyrůstají lodyhy vysoké 30 až 70 cm. Jsou tuhé a pýřité, oblé s tupými hranami, obvykle nevětvené, drsně chlupaté. Porůstají nestejnými listy, spodní vejčité mají řapíky a u báze jsou srdčité, kdežto výše rostoucí lodyžní listy jsou přisedlé, srdčité až vejčité, směrem vzhůru se stávají poloobjímavými a dostávají kopinatý tvar. Všechny jsou na rubu šedě plstnaté a okraje mají vroubkovaně pilovité. Čím výše tím jsou menší, až přecházejí v úzké, skoro celokrajné listeny květů.

Trochu skloněné květy vyrůstají v paždí listenů ve svazečcích, často po 2 až 4 a tvoří jednostranný hrozen. Mají stopky které jsou kratší nebo maximálně stejně dlouhé jako červenofialový až černý semeník vylučující nektar. Květy jsou pětičetné, vytrvalé kališní lístky jsou úzce kopinaté a nahoře ohnuté nazpět. Nálevkovitě zvonkovitá koruna světle fialové barvy je tvořena jen uvnitř chlupatými korunními lístky dlouhými 10 až 25 mm, které jsou asi do jedné třetiny rozeklané. V květu je 5 volných tyčinek s vespod rozšířenými nitkami nesoucími prašníky, které jsou při plně rozevřené koruně již zvadlé, pyl totiž uzrává velice záhy. Z vrcholu semeníku vyrůstá přímá čnělka rozeklána na konci v trojlaločnou bliznu dozrávající poměrně pozdě, takže nedochází k samoopylení. Kvete v červnu až srpnu, opylení zajišťuje hmyz.

Plody jsou převislé, vejčitě kulovité tobolky otvírající se třemi chlopněmi blíže u stopky, takže zralá semena vypadávají jen při pohybu, např. za větru. Před deštěm a na noc se chlopně opět uzavírají.[2][4][5]

Ohrožení

V České republice zvonek boloňský roste roztroušeně až vzácně, vyskytuje se nejčastěji v Polabí, v okolí Prahy[6] a Žatce i na střední a jižní Moravě. Pro omezené množství míst výskytu a malý počet rostlin byl zvonek boloňský v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" prohlášen za silně ohrožený druh (C2-EN).[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Campanula bononiensis [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 18.10.2004 [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b KUČERA, Josef. BOTANY.cz: Zvonek boloňský [online]. BOTANY.cz, rev. 04.07.2011 [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ GRIN Taxonomy for Plants: Campanula bononiensis [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 30.10.2007 [cit. 2011-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-20. (anglicky) 
  4. ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Zvonek boloňský [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-11-07]. S. 307. Dostupné online. 
  5. ↑ HRBÁČ, Petr. Rostliny střední Evropy: Zvonek boloňský [online]. Petr Hrbáč, Rostliny.nikde.cz [cit. 2011-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-30. 
  6. ↑ CIBULKA, Radim. Salvia-os.cz: Ohrožená pražská příroda, Campanula bononiensis [online]. Salvia - ekologický institut, z.s., Salvia-os.cz, rev. 16.12.2014 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2. 

Externí odkazy