Zuzana Vojířová

Zuzana Vojířová je opera o 5 obrazech českého hudebního skladatele Jiřího Pauera. Sám skladatel napsal i libreto a to podle stejnojmenné divadelní hry (1942) Jana Bora. Opera měla premiéru v pražském Národním divadle 9.1. 1959.

Charakteristika díla

Příběh lásky mezi Zuzanou a Petrem Vokem je plné širokých melodií, které nezapřou romantický ráz. Autor též těžil z bohatých zdrojů české lidové hudby. Hudebním vrcholem je árie Petra Voka z třetího obrazu, ve kterém se rožmberský vladař vyznává ze své lásky k jihočeské zemi.

Inscenační historie

Po své premiéře byla opera na repertoáru Národního divadla až do roku 1964. Odehráno bylo 49 představení.[1] Podruhé zde byla uvedena v roce 1981 a do roku 1989 bylo odehráno celkem 72 představení.[2] To již skladatel operu v roce 1978 přepracoval s cílem zvýšit její dějový spád a dramatickou dragaci.

Do sametové revoluce v roce 1989 operu uvedly skoro všechny české a slovenské operní soubory (Bratislava, Liberec, Ústí nad Labem, Olomouc). Sám autor si velmi pochvaloval třeba její uvedení v roce 1965 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. "Zuzana Vojířová je psána na oslavu jižních Čech a jihočeského lidu. Přál bych sám sobě, ale především všem jihočeským posluchačům, aby Zuzana Vojířová plnila úkol a poslání, který ji byl vložen do vínku," napsal Pauer do programu tohoto tehdejšího představení.[3]

Opera se dočkala též převedení do podoby televizní inscenace. V roce 1983 ji natočil Petr Weigl[4] a titulní roli Zuzany zde hrála Magda Vášáryová.

Nahrávka

Nahrávku vydal Supraphon v roce 1981. Titulní roli Zuzanky zde zpívala Gabriela Beňačková, Petra Voka pak Václav Zítek.

Osoby

Zuzana Vojířová dramatický soprán
Petr Vok, vladař rodu rožmberského baryton
Kateřina, jeho choť alt
Ondřej Zachar, Zuzčin ženich dramatický tenor
Babička Zuzčina alt
Adam z Hradce, nejvyšší purkrabí Království českého basbaryton
Tomáš Roh, zeman bas
Markyta, učitelka fraucimoru Petra Voka alt
Bětka, služebnice paní Zuzany soprán
Veronika, chůva mezzosoprán
Barborka. trpaslice, služebnice paní Kateřiny němá role
Kuneš, rybníkář bas
Poněšický, rybníkář baryton
Věrník, kazatel Jednoty bratrské baryton
Scholius, osobní lékař Petra Voka bas
Jirka, ovčák tenor
Vojtek, pasák ovcí tenor
Petr Vojíř, zeman v Zelči tenor

Děj opery

Mlynářova dcera Zuzanka Vojířová se má provdat za venkovského vrstevníka Ondřeje Zachara. Zuzanka však ještě před svatbou váhá. Zvláště když ji na svůj bechyňský zámek zve poslední Rožmberk Petr Vok, který tam ne příliš šťastně a bezdětně žije s manželkou Kateřinou. Zuzanka porodí Petru Vokovi vytouženého syna Petříčka, avšak legitimní manželka Kateřina se postará, že dítě ze zámku zmizí. Zuzanka tak ztrácí nejen synka, avšak brzy na to na čas i Petra Voka, který se ujímá funkce hejtmana, aby táhnul proti tureckým vojskům.

Život Zuzanky v nepřátelském zámeckém prostředí je velmi vzdálen romantickým snům, byť pod ochranou Petra Voka jde o život snesitelný. Ovšem ihned po Vokově smrti je Zuzanka ze zámku vypuzena a dožívá jako žebračka. Osud jí ale ještě dopřál se setkat nejen s bývalým skoro ženichem Ondřejem, ale hlavně se svým synkem Petříčkem - Petrem Vojířem. Při vědomí, že rod pětilisté růže Rožmberků i po smrti Petra Voka pokračuje, nakonec Zuzanka umírá šťastná a smířená.

Odkazy

Reference

  1. Zuzana Vojířová (Opera) Národní divadlo, od 09.01.1959 do 01.07.1964 (49x) [online]. Národní divadlo [cit. 2021-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-28. 
  2. Zuzana Vojířová (Opera) Smetanovo divadlo, od 05.03.1981 do 22.02.1989 (72x) [online]. Národní divadlo [cit. 2021-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-07. 
  3. Zuzana Vojířová Jiří Pauer premiéra: 9. 6. 1965 [online]. Jihočeské divadlo [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. 
  4. Zuzana Vojířová (1983) [online]. Česko-Slovenská filmová databáze. Dostupné online. 

Literatura

  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera - Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018.1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 979-981
  • Pauer, Jiří - Zuzana Vojířová klavírní výtah, předmluva Pavel Eckstein, 1. vyd. Panton, 1965, 265 stran, 35-269-65