První písemná zmínka o zručském hradu pochází z roku 1335 a nalézá se v predikátu Heřmana ze Zruče, o kterém se předpokládá, že již neobýval tzv. Starý zámek.[2] V roce 1355 byl majitelem Petr z Kolovrat a roku 1364 je připomínán Ješek z Kolovrat, který měl syny Václava, Jana a Alberta. Václav se stal knězem a hrad zdědili oba zbývající bratři, kteří ho prodali svému strýci Mikuláši Kolovratovi ze Zruče. Zemřel v roce 1405 nebo 1406 a jeho synové Mikuláš a Aleš několik let společně hospodařili, ale v roce 1410 se o majetek podělili, a hrad připadl Alešovi. Posledním zmínka o něm pochází z roku 1417.[3]
Během husitských válek hrad patřil Zručským z Chřenovic, kteří patřili k rodu Kolovratů. Posledním příslušníkem rodu ve Zruči byl Zdeněk z Kolovrat, který hrad v roce 1547 prodal Jindřichu Střelovi z Rokyc a přestěhoval se do Dalkovic. O rok později se majitelem stal Jan Černčický z Kácova a od roku 1553 Jiří z Kalenic. Jeho syn Adam z Kalenic hrad roku 1560 prodal Janovi Staršímu z Kalenic.[3] Někdy v té době byl starý hrad renesančně přestavěn.[2]Kalenicům zámek patřil až do stavovského povstání, po kterém byl Bavoru z Kalenic zabaven a v roce 1623 jej koupil Arnolt Perglas z Losentic.[3]
V 17. století se zde vystřídala řada majitelů: Markéta Mecerodová z Dobrohoště, Albrecht Kryštof Hložek ze Žampachu, Lambert František Hřevenář z Hrachu, Vit de Nathermann, Johanka Eusebie Millesimová ze Žďáru, Cecilie Eleonora hraběnka Breunerová, Maxmilián Ludvík Breuner a od roku 1693 Ferdinand Antonín Mladota ze Solopisk. Ten Zruč postoupil v roce 1700 Janu Václavovi Valkounovi z Adlaru, po němž následovali bratři Jan Ludvík a Ferdinand Bohuslav Serinsové z Eichenau, kteří zámek kvůli dlluhům v roce 1749 prodali Rausům z Rausenbachu. Časté střídání držitelů pokračovalo i v dalším období, patřili mezi ně Macneven O'Kelly, Rumerskirchové, Windischgrätzové či rytíři z Löwenthalu.[3] Větší opravy a první přestavbu zámku, který v roce 1781 vyhořel, provedl až v letech 1872-1878 Jan Skrejšovský. V roce 1885 zručské statky koupil podnikatel Jan Schebek, jehož syn Adolf nechal zámek přestavět do dnešní podoby. V roce 1948 byl zámek rodině konfiskován; prostory pak sloužily jako kanceláře MNV, lidová škola umění a knihovna.[4] Potomkům Schebků byl majetek vrácen v restitucích po roce 1989. V roce 2003 odkoupilo zámek i s parkem město Zruč nad Sázavou.[5]
Stavební vývoj
Bateriová věž
Hrad
Nejstarší stavební fáze hradu byla nejspíš dvojdílná. Na východní straně se pravděpodobně nacházelo předhradí a za ním na západě stálo hradní jádro s téměř čtvercovým půdorysem. S výjimkou nepřístupné jižní strany jádro obepíná ve skále tesaný a částečně vyzděný příkop. Původní budovy se dochovaly v zámeckém zdivu. Hlavní palác stál podél jižní strany v jihovýchodním nároží. Severně od něj z půdorysu mírně vystupoval objekt brány a podél zbývající části východní strany byla další budova. Ostatní strany zřejmě uzavírala pouze hradba. Na počátku šestnáctého století byl hradní palác na západní straně rozšířen.[2]
Zdvojená jihovýchodní bašta
Dělostřelecké opevnění, které se částečně dochovalo, bylo tvořeno baštami a kurtinami bránitelnými z ochozů. Nejbezpečnější chránilo jižní stranu, kterou zajistily tři polookrouhlé bašty. Jihovýchodní nároží chránila dvojitá bašta, které umožnila ostřelování jižní i východní strany, zatímco v jihozápadním nároží stojí pouze pilíři podobná věžice. V nejvíce ohroženém severozápadním nároží byla postavena ve spodní části dovnitř otevřená bateriová věž se střílnami pro menší děla. Podobu severní a severovýchodní strany neznáme, bylo zde pravděpodobně pouze oblé nároží. Subtilnost opevnění naznačuje, že vzniklo buď na přelomu vlády Jiřího z Poděbrad a Jagellonců, kdy ještě nebyly pozdně gotické opevňovací systémy plně vyvinuty, nebo vzniklo později, ale zůstalo konzervativní.[2]
Zámek
Zámek z parku
Původní hrad byl přestavěn na zámek buď již ve 2. polovině 16. století, nebo po třicetileté válce. V roce 1749 měl zámek podobu čtyřkřídlé dvoupatrové budovy a byl obklopen hradbou s věžemi. V roce 1781 vyhořel a západní křídlo již nebylo obnoveno. K zásadní přestavbě zámku v duchu romantické novogotiky došlo v letech 1891-1894 podle plánů architekta Jana Vejrycha. Trojkřídlá dvoupatrová budova byla upravena tak, aby měla vzhled stavby z lomového kamene, a zastřešena vysokou valbovou střechou. V jihovýchodním nároží vznikla zvýšením o patro třípatrová věž, celá stavba byla ozdobena několika gotickými štíty, věžičkami a vikýři. Ústředním prostorem zámku se stal nově zřízený rytířský sál. Část hradeb a opevnění byly zbořeny, zbytky novogoticky upraveny. Přibyla novogotická vstupní brána do zámeckého areálu.[4]
Zámecký park
Zámek je obklopen parkem, v němž jsou zachovány upravené zbytky původního opevnění, zejména velká věž zvaná Kolowratská a jihovýchodní bašta. V parku se nachází romantické jezírko zvané Jezírko baronky Emmy, socha Jan Schebka a cenné dřeviny včetně dvou památných stromů (Kolowratský dub a Kalenická lípa).V bývalé sýpce je umístěna expozice Příběh řeky Sázavy.
Současnost
V zámku je sídlo městské radnice a galerie, jižní křídlo zámku je zpřístupněno turistům. V bývalé sýpce je umístěna expozice Příběh řeky Sázavy. [5]
↑ abcdDURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN80-7277-003-9. Heslo Zruč nad Sázavou, s. 630–631.
↑ abcdSEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Čáslavsko. Svazek XII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 331 s. Kapitola Zruč hrad, s. 146–151.
↑ abHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy. Praha: Svoboda, 1989. 726 s. S. 558.
↑ ab Zámek Zruč nad Sázavou - O zámku. www.zamek-zruc.cz [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online.
↑Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 10. Dostupné v archivu.
.jpg)
.jpg)
