Zoja Trofimiuk
Zoja Trofimiuk, Melbourne (1998)
Narození	17. února 1952 (72 let) Praha
Vzdělání	Akademia Sztuk Pieknych v Krakově
Alma mater	RMIT University Akademie výtvarných umění v Krakově
Povolání	grafička, sklářská výtvarnice a sochařka
Manžel(ka)	Jurek Trofimiuk
Děti	Zbych Trofimiuk
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoja Trofimiuk, roz. Sulková (* 17. února 1952, Praha) je grafička, sklářská výtvarnice a sochařka žijící v Austrálii.^[1]

Zoja Sulková pochází z kulturně založené pražské rodiny, která se přátelila se Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou. V letech 1969-1972 absolvovala střední Výtvarnou školu Václava Hollara a pokračovala studiem sochařství u prof. Hajdeckiho na Krakovské Akademii (Akademia Sztuk Pięknych im. Jana Matejki w Krakowie), kterou absolvovala roku 1977. Provdala se za Jurka Trofimiuka, se kterým má syna Zbycha Trofimiuka (* 1979).

Roku 1983 emigrovala rodina Trofimiukových do Austrálie.

Zoja Trofimiuk zde v letech 1986 - 1990 absolvovala doktorské studium oboru sklo u prof. I. Kinga na Royal Melbourne Institute of Technology. Pracuje jako sochařka a sklářská výtvarnice.

• 1981, 1990 Honorary Award, Dante's Biennale, Ravenna
• 1999 Award, Print Council of Australia
• 2005 Honorary Award, First Art Biennal, Londýn
• 2005 nominace na Woman of the Year 2005, American Biographical Institute, USA
• 2005 nominace na International Peace Prize, UCC, USA
• 2006 The World of Art Award for the Best Practices in Art and Culture
• 2006 finalist, Ranamok Glass Prize^[2]
• 2016 Print Council of Australia Award
• 2018 Mildura Print Triennial finalist
• 2020 Winner, VAS Sculpture Award, Melbourne^[3]

Zoja Trofimiuk se svou volnou tvorbou jako sochařka prosadila již roku 1981 na Bienále v Ravenně. Její sochy zkoumají prchavé okamžiky lidské existence a emoce jako láska, vášeň, erotická přitažlivost, osamělost, strach, pocit bezpečí, rovnováha, harmonie a klid. Subjektivní interpretace těchto pocitů mohou být zachyceny jako figury nebo symbolizovány abstraktním objektem.

Při práci se sklem objevila Zoja Trofimiuk novou techniku, kterou nazvala "Graverre". Nemá nic společného s rytím (gravírováním) ve skle, ale vychází z kresby uhlem nebo grafitem, která je následně zatavena mezi dvě vrstvy skla. Nasvícením pak vznikají optické efekty, které vytvářejí stíny a prohlubují kresbu do třetího rozměru. Trofimiuk ovládá veškeré horké i studené techniky zpracování skla, ale jejímu způsobu práce nejvíce vyhovuje tavení skla ve formě.^[1]

• 
  Jarní milenci
• 
  Zimní milenci
• 
  Ledová (2006)
• 
  Time capsule (2001)
• 
  Pas de Deux, Graverre (2001)
• 
  Stojící, bronz (1998)
• 
  Tři Grácie, bronz (2007)
• 
  Black Madonna, Bush Fire series (2009)

• 1990 Torso, Hugo Gallery, Canberra
• 1996 Works on paper, George Gallery, Melbourne
• 1999 Millenium collection, Adam Galleries, Melbourne
• 2001 Ocean Gallery
• 2005 Sculpture and Graverre, Adam Galleries, Melbourne
• 2006 Ranamok Glass Award, putovní výstava, Austrálie
• 2006 Works on paper, Nová síň, Praha

• 2006 IX International Glass Symposium, Nový Bor
• 2007 Czech and Slovak Glass in Exile, Moravská galerie v Brně

• Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, Moravská galerie v Brně a nakladatelství KANT, Praha 2007, MG ISBN 978-80-7027-165-0, KANT ISBN 978-80-86970-49-3

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zoja Trofimiuk na Wikimedia Commons
• Zoja Trofimiuk v informačním systému abART
• Fine Art America: Zoja Trofimiuk Art
• Saatchi Art: Zoja Trofimiuk
• Gravitram Famous Works: Zoja Trofimiuk, pp. 498, 499 Archivováno 16. 12. 2023 na Wayback Machine.
• Famous Fix: Zoja Trofimiuk
• Artists of Czech and Slovak origin living in Australia Archivováno 24. 6. 2021 na Wayback Machine.