Pocházel z českého šlechtického rodu Hrzánů z Harasova, narodil se jako nejmladší syn z druhého manželství nejvyššího lovčíhoJana Adama Hrzána (1625–1681) a Marie Isabely, rozené hraběnky z Lambergu (1637–1689). V roce 1683 se zapsal ke studiu práv na Karlově univerzitě, studium ale nedokončil a absolvoval kavalírskou cestu po Evropě.[1] Později se stal císařským komorníkem a zapojil se do zemských úřadů Českého království. V letech 1704–1705 byl císařským komisařem u českého zemského sněmu[2], později se stal skutečným tajným radou a zastával post viceprezidenta české komory. Nakonec byl v letech 1718–1726 prezidentem české komory[3], z titulu této funkce zároveň členem sboru místodržících. V těchto úřadech patřil k předním osobnostem Českého království[4] Z titulu svých funkcí se v roce 1723 zúčastnil korunovace Karla VI. na českého krále, císařský pár na cestě z Vídně přivítal v Poděbradech.[5]
Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Anna Veronika Černínová z Chudenic, dcera Jana Heřmana Černína z chudenické rodové linie.[6] Podruhé se oženil s hraběnkou Klaudií Kristinou de Souches (1673–1726), vnučkou maršála a vojevůdce třicetileté válkyLouise Raduita de Souches.[7] Z obou manželství měl sedm dětí, tři dcery a čtyři syny. Z nich Jan Adam převzal v roce 1727 zadlužený majetek, další informace o Zikmundově potomstvu nejsou známé.[8]
Jako nejmladší syn Jana Adama původně nezdědil žádný majetek, byla mu určena jen apanáž z výnosu statků spravovaných jeho staršími bratry Ferdinandem Maxmiliánem a Arnoštem Karlem. Ti se ale časem dostali do finančních potíží a po několika transakcích získal Zikmund Valentin část panství Červený hrádek. Již v roce 1689 koupil od bratra Arnošta Karla statek Údlice s nově postaveným zámkem.[9] Nakonec v roce 1697 převzal celé červenohrádecké panství[10] a vnější podobu zámku obohatil výstavbou dvouramenného schodiště se sochařskou výzdobou Jana Brokoffa, který tehdy na Červeném hrádku prokazatelně pobýval.[11][12] Nakonec ale v roce 1707 celé panství prodal knížeti Janu Adamovi z Lichtenštejna.[13]
Zikmund Valentin byl celý život zároveň věřitelem i dlužníkem a většina jeho obchodních transakcí měla spekulační charakter. V roce 1691 uzavřel smlouvu na nákup panství Zásadka a Chocnějovice s hraběnkou Benediktovou Bredovou. Protože ale z předepsané kupní ceny 85 000 zaplatil jen necelou polovinu a doléhali na něj věřitelé, obě panství prodal již v roce 1695 se ziskem 20 000 zlatých. Novým majitelem se stal Arnošt Josef z Valdštejna, který usiloval o zaokrouhlení svého majetku na Mladoboleslavsku i za cenu toho, že Hrzánovi zaplatil mnohem více peněz.[14] Není vyloučeno, že až po tomto zisku koupil Hrzán výše zmíněný statek Údlice, jak uvádí August Sedláček.[15] Po ztrátě hlavního rodového majetku na Červeném hrádku a nákladných stavebních aktivitách v Praze se Zikmund Valentin dostal znovu do finančních potíží, jeho další nákupy byly opět zacíleny na zisk. V roce 1714 koupil od Svatovítské kapituly statek Hostouň na Kladensku (již předtím vlastnil pozemky v nedaleké Unhošti). Hostouň koupil za 5 000 zlatých a v roce 1717 ji prodal za 10 000 zlatých. Z pozůstalosti svého tchána Jana Heřmana Černína z Chudenic koupil v roce 1719 statek Ježovy na Klatovsku a v roce 1725 jej prodal Morzinům, kteří jej připojili k panství Merklín[16]. K menším akvizicím patřil nákup Proškova mlýna v Malých Kyšicích u Unhoště, kde je jako majitel uváděn v roce 1713.[17] V roce 1701 získal palác v Praze v Celetné, kde o rok později zahájil přestavu podle projektu G. B. Alliprandiho (1702–1723)[18] V roce 1708 získal jako věřitel Jana Františka Krakovského z Kolovrat dva domy v Loretánské ulici v Praze na Hradčanech. Také zde podnikl přestavbu a oba bývalé měšťanské domy sjednotil do podoby honosného paláce, který se z Loretánské ulice jeví jako nenápadná přízemní stavba, díky značnýn výškovým rozdílům směrem k ulici Úvoz má však pět pater.[19] Vzhledem ke svízelné finanční situaci ještě před smrtí o jedno ze svých pražských sídel přišel (palác v Celetné ulici koupili v roce 1723 Kinští). Také druhý palác v Loretánské ulici prošel po Zikmundově smrt řadou majetkových změn, dnes patří státu a slouží jako reprezenteční prostor vlády České republiky
↑TRMAČ, Miloslav: Jean Louis Raduit de Souches, úspěšný obhájce Brna proti Švédům, jeho původ, potomci a dědicové na Moravě in: Listy genealogické a heraldické společnosti, Praha, 1976, s. 39 dostupné online
↑Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 812–813 (heslo Hrzán z Harasova) ISBN 80-7185-057-8
↑Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha, 1984; s. 485
,_z%C3%A1mek.jpg)
