V roce 1970 absolvoval roční cestu do Asie, kterou od té doby systematicky fotografuje. V osmadvaceti zemích tohoto kontinentu, hlavně v Japonsku,[1]Číně, Tibetu, Nepálu, Indii a na Filipínách strávil přes sedm let života. Výsledkem jeho práce je řada cestopisů, obrazových publikací a více než 160 fotografických výstav. Nejvíce ho zajímá kulturní historie čaje, umění orientálních zahrad a krajina v proměnách světla.
Životopis
Zdeněk Thoma se narodil vojenskému lékaři MUDr. Otomaru Thomovi (1895–1964) v Praze.[2][3] Od svých dětských let fotografoval a sám si také snímky zpracovával. Když se ve svých čtrnácti letech vydal s ještě mladším kamarádem na cestu autostopem kolem republiky, napsal si z putování podrobný deník ilustrovaný kresbami a svými snímky, a tehdy se začalo formovat to, co ho baví a živí dodnes: fotografování, psaní, cestování.[4]
Studoval Vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze, maturoval 1958. Po studiu pracoval jako chemik v laboratořích Kovohutě Hostivař, ale jeho záliba ve fotografování a první publikační úspěchy ho v roce 1964 přivedly k životu na volné noze.
Intenzivně spolupracoval s časopisy MY 64, Student, Univerzita Karlova, Reportér a Mladý svět. Současně v letech 1964–1970 vykonával funkci organizačního vedoucího tehdy slavného bigbeatového Divadelního klubu Olympik se scénami ve Spálené ulici a v Divadle Sluníčko založeného populární dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann.[5]
V letech 1967–1969 studoval obor fotografie na pražské FAMU, kde jeho profesory byli Ján Šmok, Ludvík Baran a na literaturu Milan Kundera, ale školu opustil kvůli cestování.
Na sklonku pražského jara se mu podařilo zorganizovat Expedici Sakura[6] – roční cestu čtyř kamarádů autostopem napříč Asií s cílem na Světové výstavě Expo ’70 v Japonsku.[4][7] Tato dobrodružná cesta poznamenala jeho příští profesní směřování i názor na svět. Zdeněk Thoma o tom říká:
„Jenom do Singapuru jsme se protloukali, většinou na náklaďácích, pět měsíců. V Indii jsme už totálně ztratili schopnost vnímat veškeré děje a jevy evropskýma očima. Vše bylo pro nás svým způsobem přirozené, ničemu jsme se nedivili, nechávali jsme se unášet dojmy, tak jak šel den za dnem, a byli dalece vzdáleni toho, abychom poměřovali odlišnosti zdejšího života evropským metrem a místní způsoby života kritizovali či se nad nimi ošklíbali.
Tolerance, to byla vlastně ta nejlepší zkušenost, kterou jsem si z této dobrodružné a na zážitky bohaté cesty odnesl, a jež poznamenala můj další pohled na asijský svět a konec konců i na můj vlastní život. Od té doby jsem se chtěl vracet znovu a znovu do Asie, toulat se těmi krajinami, psát o nich, fotografovat, pořádat výstavy a přednášet. Bylo to svým způsobem osvícení, a kdybych tenkrát věděl víc o buddhistické filozofii, tak bych tomu přičítal velký spirituální význam, jakýsi osudový okamžik prozření.“[4]
V následujících třiceti letech intenzivně cestoval a vydal celou řadu cestopisů a obrazových publikací z Asie i z Česka, často ve spolupráci s manželkou Soňou a synem Michalem. Kromě toho zásoboval svými reportážemi časopisecké týdeníky a měsíčníky jako Mladý svět, Svět v obrazech, Květy, Vlasta, Lidé a Země, Nový Orient. Nedá se zapomenout ani i na četné přednášky pro veřejnost, rozhlasové relace a občasná vystoupení v pořadech Československé televize – při některých z nich působil i jako spoluautor scénáře (Širým světem – 3× v letech 1979–1982, Lidé, země, kontinenty – 3× v letech 1986–1989, Chata u poutníka – 1989, Napříč světem – 1993).
Publikační a výstavní činnost je uvedena v příslušných rubrikách, ale nelze se nezmínit o jeho rozsáhlé kalendářové tvorbě v letech 1982 až 2010, kdy vytvořil kolem 40 autorských nástěnných kalendářů pro PZO Centrotex a pro Obchodní tiskárny Kolín, vydavatelství Apolo, Helma, Prescogroup a další s tematikou převážně krajin, folklóru, orientálního umění, japonských zahrad a čajové kultury.
V roce 1973 měl příležitost setkat se se slavným americkým fotografem Eugenem W. Smithem a pobývat krátce v jeho domě v japonské Minamatě na ostrově Kjúšú, kde Smith vytvářel cyklus fotografií o šokujícím případu smrtelných otrav místních rybářů konzumujících maso ryb otrávených rtuťnatými sloučeninami vypouštěnými minamatskou továrnou Chisso. Reportáž Zdeňka Thomy z domovů postižených a zmrzačených obyvatel vyšla v časopise Mladý svět (č.3, roč. 1974), kde byly zároveň vyhlášeny zásady ekologického hnutí Brontosaurus.
V letech 1975 a 1977 spolupracoval v Japonsku s redakcemi mediálního koncernu Asahi šimbun a jako asistent doprovázel fotografa Takeši Sasakiho za reportážemi. Získal tak neocenitelné zkušenosti se stylem práce v japonských médiích. Pracoval i pro sportovní časopisy koncernu Kóbunša a pro fotografické agentury Pacific Press Service (zastupující v Japonsku Magnum) a Camera Tokyo Service.
Díky novinářské akreditaci u Foreign Press Center v Tokiu mohl oficiálně pracovat na mezinárodních výstavách Expo 1975 na Okinawě zasvěcené oceánografii a EXPO Portopia 1981 v Kóbe.
V sedmdesátých letech spolupracoval s tvůrčí skupinou prof. Friče (Art Centrum) a fotografoval pro ně v roce 1975 v Japonsku a hlavně v roce 1977 v Íránu. Drobnou epizodou jeho života je působení v redakční radě časopisu Penthouse v letech 1996–1999.
V roce 2012 působil jako kurátor fotografických výstav v pražském Buddha baru, kde uspořádal 9 tematických výstav.
Zdeněk Thoma je v současné době členem představenstva Česko-japonské společnosti[8] a cení si toho, že byl pozván do Čestné rady Dětí Země. V souvislosti s jeho ekologickým založením je také členem 113členné komise vybírající adepty na populární anticenu Ropák roku.
Je také zakladatelem hnutí dálkových pochodů 100 kilometrů za 24 hodin, které revolučně ovlivnilo vývoj turistické činnosti v šedesátých letech.[9][10][11]
Cestovatelská činnost
Od svých 14 let se vydával s kamarády na toulky Československem pěšky a autostopem. Přitahovaly ho především hory na Slovensku. Výbojem byla ilegální cesta bez dokladů v roce 1956 do Varšavy, později tyto eskapády bez pasu Polskem opakoval a jezdil až k moři. S turistickou partou odchovanců utajeného skautského oddílu – známé veřejnosti jako Tlupa[12] – podnikl několik výprav, z nichž za pozornost stojí měsíční túra od Moravy po hraniční čáře mezi Polskem a Slovenskem až na trojmezí se Sovětským svazem. S Tlupou byl v roce 1966 i na Sibiři ve Východních Sajanách. Třítýdenní pochod tajgou územím velkém jako celé Čechy, kde byly jen tři samoty a dvě vesnice, byl neocenitelnou zkušeností, i když hlavní cíl – dojít k jezeru odkud pramení Jenisej, postavit vor a po řece splout do civilizace, se pro nedostatek potravin nezdařil.
Orient
V následujícím roce se díky spolupráci s časopisem MY 67 dostal na mezinárodní budovatelský tábor do Libanonu, odkud se pak vracel autostopem přes Sýrii, Turecko a Evropu domů. Tak získal své první asijské zkušenosti, které vyvrcholily téměř roční Expedicí Sakura[6] v roce 1970 z Prahy do Japonska na Světovou výstavu EXPO 70.
Po návratu z Japonska bylo cestování Zdeňka Thomy podřízeno jeho publikační a výstavní činnosti. Začal intenzivně spolupracovat s různými vydavatelstvími a nabízel knižní publikace a časopisecké reportáže z asijských zemí. V sedmdesátých letech se opětovně vracel do Japonska, což vyústilo ve vydání jeho prvního cestopisu Toulky po Japonsku (1980) a obrazové publikace Umění japonských zahrad (1981).
Určitým vybočením z cest do Orientu byla účast na speleologické expedici do nejhlubších propastí Francie a Španělska v létě 1976, kdy tým utvořil československý rekord v sestupu do tehdy páté nejhlubší propasti světa Garma Ciegy (970 metrů).
Oblasti buddhismu zaslíbené
V roce 1979 Zdeněk Thoma strávil tři měsíce v nepálském Himálaji, obešel masiv Annapúrny, dostal se i do málo známých oblastí a rozhodl se připravit další cestopis, tentokrát o Nepálu. Za tím účelem pobýval v roce 1982 deset týdnů v Káthmándském údolí a na túrách do Langtangu a pod Mount Everest. Cestopis se jmenuje Země bohů a démonů, byl oceněn nakladatelskou cenou.
V roce 1984 se dostal podruhé na Filipíny a začal připravovat svůj třetí cestopis, nedotáhl jej do konce. V roce 1985 při návratu z Japonska navštívil Čínu a pak se sem vrátil v roce 1987, kdy ji během tří měsíců projel křížem krážem s úkolem připravit knihu o sedmi historických hlavních městech. V dalším roce – 1988 – strávil v Číně čtyři týdny pouze na jednom místě – v zahradním městě Su-čou. Později dostal nabídku, aby udělal obrazovou publikaci o Mongolsku, ke které přibral dva kamarády – fotografy. O ojedinělý materiál pořízený v letech 1989 a 1990 ztratilo nakladatelství po revoluci zájem, a tak projekt Zdeněk Thoma rozšířil na celou buddhistickou oblast. Opakované několikaměsíční toulky po Tibetu, Ladaku, Sikkimu a severním Nepálu vyvrcholily v roce 1992 dobrodružnou cestou sledující tradiční poutní stezku nepálských buddhistů a ilegálním přechodem do Tibetu přes hlavní hřeben Himálaje na posvátnou horu Kailás. Vznikla úspěšná a ceněná kniha Svět tibetského buddhismu, a také malý, bibliofilský cestopis vydaný jen v nákladu 600 výtisků.
Tibetu zůstal Zdeněk věrný v dalších letech, kdy začala průvodcovská etapa jeho života. Vedl malé skupiny maximálně do deseti účastníků po Nepálu, Indii, Thajsku, Kambodži,[13] Barmě a také po posledním Šangri-la: Bhútánu. V té době propadl kouzlu čajové kultury a historie, za kterou podnikl několik cest, hlavně znovu do Japonska, Indie a na Srí Lanku. Obsáhlou knihu Příběh čaje, kterou vytvořil s manželkou Soňou a synem Michalem považují všichni tři za vrchol svého dosavadního díla. V roce 2006 působil jako expert na nepálské reálie při natáčení filmového dokumentu režiséra Miloše Zábranského pro fond UNICEF o životním příběhu sirotků na pozadí izolované horské vesnice.
Manang
Velice si cení fotografického projektu Manang po třiceti letech, který realizoval se svým synem. Horskou vesnici Manang ležící pod severními svahy Annapúrny navštívil jako jeden z prvních cizinců na podzim 1979 a stal se svědkem ojedinělé buddhistické slavnosti. Téměř o 30 let později se do Manangu vypravil i Michal[4][14]. Nesl s sebou silný svazek Zdeňkových historických fotografií se záměrem zdokumentovat změnu, ke které ve vesnici došlo.[15] Spontánní a přátelská odezva obyvatel Manangu, kteří z tehdejší doby neměli žádné vlastní fotografie, byla po návratu impulzem k vytvoření výstavního souboru 60 srovnávacích fotografií. A vznikla také myšlenka donést tuto výstavu do Manangu, jenž je stále vzdálen 5 dní pěšího pochodu od nejbližší silnice. To se podařilo na jaře 2011. Slavnostní zahájení výstavy proběhlo za účasti téměř celé vesnice. „Všichni turisté nás a naši vesnici intenzivně fotografují, ale my ty snímky nikdy nevidíme, až nyní…“, komentoval výstavu jeden z vesničanů během úspěšné vernisáže, kdy docházelo k dojemným, vzrušujícím i veselým scénám, když lidé na třicet let starých fotografiích poznávali své blízké, vykládali, co se s kým za ta léta stalo, a někdy objevili i sami sebe. Výstavní soubor zůstal v Manangu jako trvalá muzejní expozice.[16]
Galerie
Poutnice v klášteře Ganden (Tibet)
Z publikace Svět tibetského buddhismu – Sikkim (1992)
Z publikace Svět tibetského buddhismu – Ladak (1993)
obřady v klášteře Tigce – Ladak (Indie)
Indie – z vesnice v kraji Mithila (1979)
Myanmar – z přístavu na řece Irawadi (1996)
Bhaktapur, stavba alegorického vozu (1970)
Nepál – z výstavního souboru Manang (1979)
Nepál – z výstavního souboru Manang (1979)
Hamamacu, z bitvy draků – Tako macuri (1981)
Z cyklu Kouzlo japonských zahrad – Džodžuin, Kjóto (1994)
Z cyklu Kouzlo japonských zahrad – Sambóin, Kjóto (1981)
Z cyklu Lidé z Filipín (1977)
Z cyklu Lidé z Filipín (1977)
Z cyklu Lidé z Filipín (1977)
Výstavy
Své fotografie vystavoval na desítkách míst v nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Polsku Rakousku a v Japonsku.[17][18]
1967: VAT 67 – Foyer Divadla Sluníčko, Praha (1. výstava, s Aloisem Valentou)
1971: Expedice Sakura – Galerie Fotochema, Praha (poté v Zábřehu na Moravě, Hanušovicích a v Ostravě)
1975: Japonsko – Dům kultury VŽKG, Ostrava
1976: Tvář Japonska – Galerie Fotochema, Praha
1977:
Tvář Japonska – Ośrodek kultury i sztuki, Wroclaw, Polsko (poté ve Walbrzychu)
Kroje a lidové zvyky v Československu – přednáškový sál Československého velvyslanectví v Tokiu, Japonsko
1978: Lidé z Nepálu – Dům kultury VŽKG, Ostrava (poté v Zábřehu na Moravě)
1979: Děti světa – Spojený závodní klub ROH, Zábřeh na Moravě
1980:
Tvář Japonska – Okresní kulturní středisko, Kutná Hora (poté v Jílovém);
Toulky po Japonsku – Kabinet umění n.p. Kniha, Brno
1981:
Nepál kamerou Zdeňka Thomy – Galerie Fotochema, Praha; Lidé z Filipín – Dům kultury VŽKG, Ostrava
Indické lidové malby z Mithily – Náprstkovo muzeum, Praha (později Etnografické muzeum v Berlíně, NDR
Kouzlo japonských zahrad – Okresní muzeum, Jindřichův Hradec;
Čs.fotografie opět posunutá o krůček vpřed (s Palo Breierem a Josefem Ptáčkem) – Divadelní klub v Řeznické, Praha (poté v Městském kulturním středisku v Bratislavě)
1992:
Japonská krajina v proměnách světla – Salónky hotelu Palace, Praha;
Kouzlo japonských zahrad – Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou;
Kouzlo japonských zahrad – Horácká galerie, Nové Město na Moravě;
Svět tibetského buddhismu (úryvky)- (s J. Ptáčkem a P. Breierem) – Artama, Praha (poté přenesena do Pálffyho paláce v Bratislavě, poté do Galerie Esprit v Plzni)
Z cyklu Podivuhodné krajiny – Tibet (1993)1993:
Kouzlo japonských zahrad- Galerie Esprit, Plzeň;
Krajinami čajového listu – Dobrá čajovna, Praha;
Svět tibetského buddhismu – Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou;
Svět tibetského buddhismu- Vlastivědné muzeum, Olomouc
1994:
Svět tibetského buddhismu – Horácká galerie, Nové Město na Moravě;
Svět Tibetu, svět buddhismu – Městské muzeum, Jaroměř;
Svět Tibetu, svět buddhismu – Regionální muzeum, Zámek, Mikulov;
Japonské reflexe – Knihkupectví bratří Čapků, Praha;
Kouzlo japonských zahrad – Chebské muzeum, Cheb;
Svět Tibetu, svět buddhismu – sál prodejny Sanu Babu, Praha
Cesty tažných mraků (Drogi przelotnych obloków) – Galeria Nusantara, Muzeum Azji i Pacyfiku, Warszawa, Polsko;
Den na čajových plantážích – (s Michalem Thomou), Dilmah, Kongresový sál hotelu Trans Asia, Kolombo, Srí Lanka
2006:
Den na čajových plantážích – Holiday World '06, Výstaviště, Praha;
Den na čajových plantážích + Chuť čaje=chuť zenu – Muzeum regionu Valašsko, zámek Vsetín;
Chuť čaje=chuť zenu – Infocentrum Městského úřadu, Mnichovice
Zahrady tichého mámení – černobílá verze, Klub Koníček, palác Lucerna, Praha
2007:
Chuť čaje=chuť zenu – Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec;
Den na čajových plantážích – Galerie Alternativa, Zlín;
Den na čajových plantážích – Klub kultury, Uherské Hradiště
Chuť čaje=chuť zenu – Muzeum Mladoboleslavska, Hrad, Mladá Boleslav[25]
Chuť čaje=chuť zenu – Muzeum Beskyd, Frýdek-Místek
Moje Japonsko – Minigalerie FotoŠkoda, Praha;
Moje Japonsko – salónek restaurace Dahab, Praha; Zahrady tichého mámení – (s výstavou bonsají) – hotel Gustav Mahler, Jihlava
2008:
Putování za čajovou vůní – Horácká galerie, Nové Město na Moravě;
Chuť čaje=chuť zenu – salon Honda, Auto Jarov, Praha;
Doteky himálajského větru – Zahrada tří bran, Oleško;
Zahrady tichého mámení – kavárna Jiná káva, Beroun;
Chuť čaje = chuť zenu – Městská knihovna, Kostelec nad Orlicí;
Den na čajových plantážích – předsálí kina Kijew, Kraków, Polsko;
Na čajové stezce – Národní Galerie, zámek Zbraslav, Praha[26]
2009:
Vzpomínky na Nepál – Galerie Plamínek, Brno;
Tři klenoty jihovýchodní Asie – Minigalerie FotoŠkoda, Praha;[21]
Šitakusa-skvost ve stínu bonsaje – Národní Galerie, zámek Zbraslav, Praha
Den na čajových plantážích – Galerie Zlatá Trojka, Most;
Chuť čaje=chuť zenu – Galerie Zlatá Trojka, Most
Doteky himálajského větru – kavárna Jiná káva, Beroun
2010:
Vzpomínky na Nepál – Galerie Malina, Vsetín
Chuť čaje=chuť zenu – Společenské středisko, Adamov
Vzpomínky na Nepál – Mestská knižnica, Piešťany, Slovensko
Vzpomínky na Nepál – Galerie Petra, Uherské Hradiště
Manang po 30 letech – (s Michalem Thomou), salónek restaurace Dahab, Praha;
Manang – 30 years after – Konferenční centrum, Kathmandu City Hall, Nepál[27]
2011:
Chuť čaje=chuť zenu – Muzeum Komenského, Přerov[28]
Den na čajových plantážích – Botanická zahrada v Troji, Praha[29]
Manang po 30 letech – klášter v areálu Swajambhunáthu, Káthmándú, Nepál;
Manang po 30 letech – Regionální muzeum v horské vesnici Manang, Nepál (trvalá expozice);[30]
Manang po 30 letech – Dům U Kamenného zvonu, Galerie hl.m. Prahy, Praha
Vzpomínky na Nepál – Mestská knižnica, Piešťany, Slovensko
2012:
Manang po 30 letech – Holiday World '12, Výstaviště, Praha[31]
Manang po 30 letech – Galerie Alternativa, Zlín
Doteky himálajského větru – soukr. Šestileté Gymnasium v Hrabůvce, Ostrava[32][33]
2013:
Čínské krajiny – přednáškový sál Muzea hl. m. Prahy, Praha
Doteky himálajského větru – Městské muzeum, Lanškroun[34]
Chuť čaje=chuť zenu – foyer divadla J. K. Tyla, Třeboň[35]
Doteky himálajského větru – Klub Koníček, palác Lucerna, Praha
2014:
Oslnivé barvy japonského podzimu – Písecká brána, Praha
Chuť čaje=chuť zenu – kavárna kina Lucerna, Praha
Chuť čaje=chuť zenu – prostory kina Nadsklepí, Dům kultury, Kroměříž[36]
Manang po 30 letech + Doteky himálajského větru – Regionální muzeum a Galerie, Jičín
2015:
Bhútán – země blízko nebe (s Michalem Thomou) – doprovod výstavy o bhútánském tradičním textilu, Náprstkovo muzeum, Praha
Den na čajových plantážích – cestovatelský festival GO Kamera, Brno
Oslnivé barvy japonského podzimu – Kavárna Západočeského muzea, Plzeň
Doteky himálajského větru – Muzeum Beskyd, zámek Frýdek-Místek[37][38]Fotograf Zdeněk Thoma hovoří na vernisáži své výstavy u příležitosti Dnů Kjóta v Praze 2016
Nepál – království pod Himálajem, Dita, Praha (1996 – získala ocenění jako nejkrásnější česká kniha roku)
Svět tibetského buddhismu, Slovart, Bratislava (1996)
Umění čínských zahrad, Argo, Praha (1997), něm. Aventinum (1998)
Příběh čaje, Argo, Praha (2002)
Tibet - země pod ochranou bohů, Kartografie, Praha (2006)
Podivuhodný svět bonsají, Argo, Praha (2008)
Cesty tažných mraků, Argo, Praha (2010)
Tam, kde kameny mají duši, Argo, Praha (2010)
Ostrov čaje, Argo, Praha (2010)
Tři kroky k nirváně, Argo, Praha (2010)
Obrazové publikace s domácími tématy
Praha včera a dnes, Olympia, Praha, (1999)
Česko, Slovart, Bratislava (2002, angl. 2002, 2006, 2011, něm. 2003, 2008, franc. 2003, 2008)
Skvosty Prahy, Knižní klub, Praha (2004, II.vyd. 2010, III. vyd. 2012, angl. 2004, II. vyd. 2010, III. vyd. 2012, něm., pol. 2004, maďar. 2006)
Skvosty lázní, Knižní klub, Praha (2005, něm. 2005)
Skvosty hradů, Knižní klub, Praha (2006)
Skvosty skal a skalních měst, Knižní klub, Praha (2010)
Zahrady a parky Pražského hradu, Správa Pražského hradu, Praha, (2003, angl. 2003)
101 nejkrásnějších domovních znamení Prahy, Dobrovský - Beta, Praha (2009)
Praha v zrcadle staletí, Knižní klub, Praha (2010),
Praha, Knižní klub, Praha (2008, něm., angl. 2008)
1000 divů Česka, Knižní klub, Praha (2008, II. vyd. 2012, něm., angl. 2009)
Hrady a zámky Čech a Moravy, Reader's Digest, Praha (2007)
Historická města Čech a Moravy, Reader's Digest (2011)
Magická místa Čech, Moravy a Slezska, Reader's Digest (2013)
Praha, Slovart, Bratislava (2014, angl., rusky 2014)
Různé
Československé lidové kroje, Kóbunsha, Tokio (1982)
Život Emila Zátopka, Kóbunsha, Tokio, (1982)
Míjím se s měsícem–antologie českých haiku, DharmaGaia, (2013)
Na čajové stezce–katalog k výstavě v NG, Zámek Zbraslav (2008)
Manang po třiceti letech – katalog k výstavě v Domě U Kamenného zvonu, Praha (2011)
Ocenění
Řád vycházejícího slunce udělený Z. Thomovi
1982 – Cena Indian Council for Cultural Relations, New Delhi, za černobílý fotografický seriál o vesnici Mithila v Biháru – snímky později vystaveny jako doprovod výstavy Indické lidové malby z Mithily velkoplošně v Náprstkově muzeu v Praze.
2004 – Čestné uznání Miroslava Ivanova v kategorii literatury faktu za knihu Příběh čaje (spoluautoři Soňa Thomová, Michal Thoma).[43]
2006 – Cena Miroslava Ivanova v kategorii literatury faktu za cestopis Pod hradbou Himálaje aneb Hledání Šangri-la (spoluautoři Soňa Thomová, Michal Thoma).[43]
2011 – Prémie Miroslava Ivanova v kategorii literatura faktu za obrazovou publikaci 101 nejkrásnějších domovních znamení Prahy (spoluautoři Soňa Thomová, Martin D. Antonín, Michal Thoma).[43]
2012 – Cena Kantuta za mimořádný přínos v oblasti poznávání a sbližování kultur světa, Sdružení Camera Incognita, Zlín.[44][45]
2017 – Řád vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky (5. třída řádu) za propagaci japonské kultury v České republice a za významný přínos k rozvoji přátelských vztahů mezi Japonskem a Českou republikou.[46][47][48][49]
Odkazy
Literatura
The best photographers [VII] / PhotoArt. Prague: Iron & Steel Group, 2014. ISBN978-80-905862-0-8. Kapitola Zdeněk Thoma.
Československý biografický slovník. Praha: Academia, 1992. ISBN80-200-0443-2. S. 734.
↑ abTHOMA, Zdeněk. KAMBODŽA – ZEMĚ STAROBYLÝCH CHRÁMŮ A PROLITÉ KRVE. www.czech-press.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-14.
↑ZÁBRANSKÝ, Miloš. Manang po třiceti letech / Manang 30 Years After [online]. manang: youtube.com [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑THOMA, Zdeněk; THOMA, Michal. Manang po třiceti letech [online]. [cit. 2015-12-26]. Katalog k výstavě. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑FOTOŠKODA, Centrum. Zdeněk Thoma | Centrum FotoŠkoda. www.fotoskoda.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑ Výstavy | Fotografie, knihy, cestování | Thoma.cz. www.thoma.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-14.
↑ Plakáty – Obchod Terryho ponožky – filmové plakáty, knihy/časopisy, filmy, hudba, oblečení. www.terryhoponozky.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑ ab Ročník XIII. PaedDr. Oldřich Páleníček František Slovák Milan Bouda. Sborník Sdružení výtvarných umělců moravsko-slovenského pomezí – PDF. docplayer.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑ abcFotografické výstavy – Tři klenoty jihovýchodní Asie [online]. fotomonitor.info [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑ abFotografické výstavy autora: Zdeněk Thoma (podrobný výpis) [online]. fotomonitor.info [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01.
↑ Největší buddhistický chrám na fotografiích Zdeňka Thomy. iDNES.cz [online]. 2000-08-17 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑ Zdeněk Thoma v galerii Scarabeus. www.bonsai-dnes.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑ V Muzeu Mladoboleslavska začne výstava japonských panenek i fotografií: Aktuality: Mladá Boleslav. www.mb-net.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-01.
↑ Zbraslavský zámek se rozvoní čajovými snímky z Orientu. iDNES.cz [online]. 2008-12-05 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑ Expedice Manang 2011. www.vsacantour.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-15.
↑ Světoznámý fotograf Thoma vystavuje v Přerově své čajové příběhy – Přerov – Nejlepší adresa. prerov.nejlepsi-adresa.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-14].
↑HROŠ, Petr. Výstava "Krajiny na mísách, bonsaje a suiseki". www.e-zahradnik.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-14.
↑ Čeští fotografové: Zdeněk Thoma a osudová Asie aneb Cesta dobrodruhů do Japonska – Lidé a Země. Lideazeme.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-14].
↑ Holiday World 2012 – News – Incheba. www.incheba.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-15. (anglicky)
↑ Výstava Lidé z Filipín Zdeňka Thomy v Litoměřicích. www.mzv.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-14].
↑REGIONALNITELEVIZE. LITOMĚŘICE : Výstava fotografií "Lidé z Filipín" v hradu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
↑ World WebPhoto Gallery | Výstava BEST OF – Jaroslav Kučera, Zdeněk Thoma. www.wwg.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑ abc Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Česká literární bibliografie – Literární ceny. www.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑ Festivalová cena Kantuta | Neznámá země. neznamazeme.cz [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné online.
↑CHRÁST, Viktor. Zlín patří cestovatelům. Cenu získá Thoma. Valašský deník. 2012-04-18. Dostupné online [cit. 2018-02-14].
↑ 2017 Spring Conferment of Decorations on Foreign Nationals. Ministry of Foreign Affairs of Japan [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (japonsky)
↑ČTK. Japonci ocenili dílo českého fotografa Zdeňka Thomy řádem Vycházejícího slunce. aktualne.cz [online]. 2017-06-15 [cit. 2017-06-16]. Dostupné online.
↑ Japonci ocenili dílo českého fotografa Zdeňka Thomy řádem Vycházejícího slunce – Zprávy Krize15. krize15.cz [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
2.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
