Zdenka Gräfová

Zdenka Gräfová
Zdenka Gräfová v roce 1928
Zdenka Gräfová v roce 1928
Narození31. července 1886
Vrbno nad Lesy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. srpna 1976 (ve věku 90 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
ChoťBohuš Stejskal
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenka Gräfová (31. července 1886 Vrbno nad Lesy[1] – 22. srpna 1976 Brno) byla česká herečka.

Rodina, divadelní začátky

Narodila se v drážním domku čp. 63 ve Vrbně, kde byl její otec, později vrchní inspektor na železnici, přednosta stanice. V matrice je její křestní jméno uvedeno jako Zděnka.[1] Dětství strávila v Lounech, měšťanské školy navštěvovala v Pelhřimově a v Příbrami.[2]

S divadlem začala již ve škole a byla doporučena k hereckým hodinám u Karla Želenského. V sezóně 1905/1906 působila v Zöllnerově společnosti, v sezóně 1907 u J. E. Sedláčka, následně u J. Tuttra.[3] V závěru prvního desetiletí 20. století působila u kočovné divadelní společnosti Františka Franzla-Lešanského a později znovu u společnosti J. E. Sedláčka,[4] odkud odešla k Východočeské společnosti.

V listopadu 1924 v Brně na radnici se provdala za divadelního režiséra Bohuše Stejskala.[5][6] Manželství však bylo v roce 1936 rozvedeno.[6]

Je pochována v Čestném kruhu na Ústředním hřbitově v Brně.

Divadlo

V roce 1913 nastoupila do divadla Uranie a vytrvala zde do roku 1919, kdy ji do Brna přivedl Václav Štech, který se tam ujal vedení brněnského Zemského divadla.[7] V roce 1932 však následovala do Prahy svého manžela; v Zemském divadle v Brně ji vystřídala Vlasta Fabianová.[8] Mimo Brno byla ještě v sezóně 1933/1934 a po návratu do Brna zde setrvala až do roku 1942, kdy došlo k uzavření místního Národního a Zemského divadla.[5] Po druhé světové válce se vrátila do Brna. V letech 1961–1974 zde hostovala v Divadle bratří Mrštíků.[9]

Za svůj život pohostinsky vystoupila také v pěti inscenacích v pražském Národním divadle.

Citát

„ Na brněnské konzervatoři byly podmínky pro výchovu mladých divadelníků po jisté stránce ještě příznivější. Také dramatické oddělení této konzervatoře, sídlící v tzv. Novém domově na Falkensteinerově (dnes Gorkého) ulici, bylo plně v rukou představitelů staršího pojetí divadelní práce – R. Waltra, F. Kliky a Z. Gräfové...Gräfová, herečka s velkým uměleckým renomé, znamenala pro své mladé žačky skutečnou a nepochybnou autoritu, a jako pedagožka dosahovala přímo mimořádných výsledků. “
— Bořivoj Srba[10]

Divadelní role, výběr

Pedagogická činnost, další aktivity

Od roku 1934 působila jako profesorka na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně, kde převzala po Emě Pechové výuku hlavních předmětů v dívčím oddělení[5]. Byla mj. členkou komise, která přijímala ke studiu Karla Högera[11] a k jejím žákům patřil ve čtyřicátých letech také Milan Pásek[12]. K jejím žačkám dále patřily např. Vlasta Matulová, Ema Skálová, Miroslava Jandeková, Vlasta Chramostová a Maruška Valentová[5].

Od roku 1948 působila pedagogicky také na brněnské Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně.

Věnovala se také uměleckému přednesu a spolupracovala s brněnským rozhlasem.

Rozhlasové hry, výběr

  • 1927 Karel Čapek: R.U.R. , role: ?, režie Vladimír Šimáček
  • 1956 Milan Ogrizovič: Hasanaginica, role: matka Hasanagova, režie Olga Zezulová
  • 1957 Alois Jirásek: Gero, role: Hatherbuch, jeho sestra, režie Vladimír Vozák
  • 1957 Olga Srbová-Spalová: Dům stáří, role: Pošvářová, režie Olga Zezulová
  • 1957 Geoffrey Chaucer: Setkání v Cantenbury, role: bába, režie Olga Zezulová
  • 1960 N. S. Leskov: Kateřina Izmajlovová, role: stařena, režie Vladimír Vozák
  • 1963 Gerhard Rentzsch: Babí léto, role: Sofie Behrendtová, režie Olga Zezulová
  • 1964 Dylan Thomas: Pod Mléčným lesem, role: ?, režie Olga Zezulová
  • 1965 Ilse Aichingerová: Návštěva na faře, role: paní od lodiček, režie Olga Zezulová
  • 1969 Ilja Ilf, Jevgenij Petrov: Rytíř zlatého rouna, role: babička, režie Miroslav Nejezchleb
  • 1969 Günter Eich: Sny, role: stařena, režie Olga Zezulová
  • 1970 Károly Szakonyi: Podnájem a filodendron, role: Vilmuška, režie Olga Zezulová

Gramodesky, výběr

  • 1971 Dějiny českého divadla – LP7 (Z. Gräfová jako Dcera Indrova a K. Höger jako Básník ve výstupu ze Strindbergovy hry Nejpravdivější sen (Hra snů) z brněnského provedení v roce 1936)[13].

Filmografie

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Vrbno nad Lesy
  2. ↑ DOSKOČIL, Zdeněk. Zdeňka Gräfová [online]. Praha: Historický ústav AV ČR [cit. 2024-11-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526–527
  4. ↑ František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 22, 26
  5. ↑ a b c d Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526
  6. ↑ a b Matrika 17871, sn. 37 [online]. MZA [cit. 2022-10-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 520
  8. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 104, 397, ISBN 80-207-0419-1
  9. ↑ LOPOUR, Jaroslav. Zdeňka Gráfová [online]. Praha: Česko–Slovenská filmová databáze [cit. 2024-11-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 23
  11. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 41, ISBN 80-204-0493-7
  12. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 208
  13. ↑ http://mluveny.panacek.com/mluvene-slovo-na-gramofonovych-deskach/1977-zvukove-dokumenty-narodniho-zemskeho-d.html

Literatura

Externí odkazy