První písemná zmínka o Zborovu pochází z roku 1386, kdy pravděpodobně patřil českobudějovickému měšťanovi Štěpánu Weissovi. V rukou různých českobudějovických měšťanů zůstal po celé 15. století. Nejprve patřil Zborov Mikuláši Kutrerovi a Jakubu Netolickému. Zda byl Jakub Netolický předkem stavitele třeboňských rybníkůŠtěpánka Netolického není známo. Později se Zborov dostal do rukou Ondřeje Sovy, který ho předal svým dvěma zeťům: Janovi z rodu Pukliců ze Vztuh a Petru Hofleichovi. Na konci 15. století patřila Zborov Jeronýmovi z rodu Klariců. V roce 1520 byl součástí majetku šlechtického rodu Robmhápů ze Suché. Jistou dobu byl poté Zborov začleněn do hlubockého panství, odkud ho odkoupil v roce 1555 Jiří Kořenský z Terešova, majitel nedalekých Komařic.[5]
Kořenští z Terešova
Rodu Kořenských z Terešova pak Zborov patřil dalších 154 let. Karel Kořenský z Terešova si zde někdy kolem roku 1580 nechal vystavět renesančnítvrz s hospodářským dvorem, jehož součástí byl i pivovar. Tvrz i celá vesnice byla těžce zasažena třicetiletou válkou, po níž zůstala zhruba polovina domů opuštěná. Po Karlovi Kořenském zdědil Zborov jeho syn Jiří Oldřich a po něm jeho dva synové Jiří Ladislav a Karel Rudolf. Jiří Ladislav Kořenský z Terešova ve Zborově i bydlel a vedl dlouho se táhnoucí spory s třeboňským panstvím, kterému patřily okolní vsi. Přispěl k založení blízkého poutního místa u pramene svaté Voršily. Po smrti Jiřího Ladislava se rozhodla jeho žena Marie Magdalena Kořenská z Terešova Zborov roku 1709 prodat knížeti Adamu Františkovi Schwarzenbergovi, který ho začlenil do svého třeboňského panství.[6]
Schwarzenbergové
Panský dvůr Kořenských si Adam František nechal rok poté barokně přestavět podle návrhu svého dvorního architekta Pavla Ignáce Bayera. O tři roky později byl podle Bayerových plánů postaven také místní ovčín, který se na rozdíl od panského dvora zachoval dodnes.[7]
Od prvního ledna roku 1976 spadá Zborov pod obec Ledenice.[9]
Svatá Voršila
V místě ležící asi půl kilometru západně od Zborova byl kolem roku 1685 objeven pramen minerální vody, který začal být vyhledáván lidmi z okolí pro své léčivé účinky. Zborovský pán Jiří Ladislav Kořenský z Terešova zde nechal pro poutníky postavil hospodu a vznikla zde také kaplička zasvěcená svaté Voršile, patronce nemocných dětí, které byla připisována zásluha za léčivost pramene. Nově vznikající poutní místo bylo terčem protestů ze strany některých církevních hodnostářů a majitelů okolních vesnic. Poté, co se Zborov dostal do rukou schwarzenberského knížete Adama Františka, přestalo být poutní místo ve dvacátých letech 18. století udržováno a postupně zaniklo. Místní název Svatá Voršila se ale dochoval jako označení pro přilehlých pár stavení. Někdejší poutní místo dnes připomíná už pouze výklenková kaplička svaté Voršily.[10]