Tento článek je o místě pro zastavování vozidel a nástup a výstup cestujících. Další významy jsou uvedeny na stránce Zastávka (rozcestník).
Autobusová zastávka v Praze-Kyjích, odpovídající moderním českým standardůmZastávka autobusového systému BRT se zvýšeným zastřešeným nástupištěm ve městě Curitiba v Brazílii
Zastávka je označené místo, které je určeno pro zastavování vozidel (či vlaků) zejména veřejné dopravy a pro nástup, výstup nebo přestup cestujících.
Železniční zastávka zpravidla tvoří jeden celek pro oba směry jízdy, i když je v případě dvojkolejné tratě vybavena dvěma nástupišti. V autobusové, tramvajové a trolejbusové dopravě se zpravidla zastávka zřizuje pro každý směr zvlášť, tj. jednomu názvu zastávky typicky přísluší dvojice zastávek, v místech dopravních uzlů nebo souběhu více druhů dopravy někdy i více zastávek. V případě autobusových nádraží, autobusových stanovišť nebo jiných terminálů hromadné dopravy obvykle mívá celý terminál společné vybavení a zázemí, avšak zastávkami jsou jednotlivá stání, která by měla být označena označníkem zastávky.
V některých městech se jako tzv. manipulační zastávky tradičně označují označníkem zastávky i místa vyhrazená pro krátkodobé odstavování a manipulační vyčkávání vozidel například v obratišti, ve výstupní zastávce nebo před nástupní zastávkou. Takzvaná manipulační zastávka však nespadá do obvyklé a standardizované definice zastávky a není zastávkou v pravém smyslu slova: přesnější je nazývat ji například manipulační stání. Označování takových míst českou dopravní značkou č. IJ4 může kolidovat s jejím významem.
Autobusová zastávka (v minulosti se v Československu zřizovaly odděleně pro městskou a ne-městskou dopravu, od poloviny 90. let česká technická norma ČSN 73 6425 preferuje společné zastávky se společným označníkem)
Sdružená zastávka (pro více druhů dopravy, různé kombinace pro tramvaj – autobus – trolejbus)
občasná zastávka – zejména v městské hromadné dopravě, zastávka, v níž zastavují jen některé spoje vyznačených linek nebo v níž zastavují spoje jen ve vymezeném období, případně trvale zřízená zastávka určená jen pro příležitostné použití (operativní zřízení náhradní dopravy, k použití pro občasně pořádané akce nebo nepravidelné jízdy atd.)
trvale zřízená zastávka – zastávka zřízená jako trvalá součást dopravní cesty, zpravidla pro dlouhodobý pravidelný provoz
dočasná zastávka – zastávka zřízená dočasně na dobu výluky, odklonu nebo náhradní či příležitostné dopravy
nástupní zastávka, výstupní zastávka, zastávka pro nástup i výstup
výchozí zastávka, nácestná zastávka, konečná zastávka – podle polohy na spoji nebo na lince
manipulační stání (tzv. manipulační zastávka, pro provozní odstavování nebo vyčkávání vozidel, není zastávkou v pravém slova smyslu)
Součásti a vybavení zastávky
Praha-Strašnice zastávka, pohled z lávky na zastávku na dvojkolejné železniční tratiHorní Pěna, Hejlíček. Jihočeská autobusová zastávka s minimálním vybavením, bez nástupiště i přístřešku
Zastávka je vždy tvořena jednak místem pro zastavování vozidel (kolejiště nebo vozovka zastávky) a jednak místy pro pobyt a pohyb cestujících (nástupiště, případně též další čekací plochy). K vybavení zastávky patří zejména označení zastávky (např. označníkem zastávky, svislé či vodorovné dopravní značky, drážní návěstidla, vyznačení názvu zastávky) a informace o provozu (zejména jízdní řád, případně vyznačení linek a směrů, tarifní informace, informace o dopravním systému a přepravních podmínkách nebo další informační prvky). Zastávka může být vybavena přístřeškem, případně vlastním osvětlením (zejména jde-li o železniční zastávku), ochrannými prvky (například ochranným zábradlím, dopravním zrcadlem), nádobami na drobný odpad, odbavovacím zařízením (např. výdejna jízdenek, prodejní nebo označovací přístroj) atd. Přístup k zastávce může být zajištěn podchodem, nadchodem, úrovňovými přechody a chodníky atd. K některým zastávkám přísluší i obratiště: to není součástí zastávky, avšak zastávky mohou být součástí obratiště.
Autobusové nebo trolejbusové zastávky nebo tramvajové zastávky kolidující s vozovkou mohou být označeny též svislou dopravní značkou u zadní části zastávky a vodorovným dopravním značením na vozovce. Tyto dopravní značky mají vyznačovat především úsek, v němž je (jiným) vozidlům zakázáno zastavení a stání, avšak druhotně mají i výstražnou funkci tím, že zastávku zvýrazňují. V případě současného použití svislého i vodorovného značení má v tomto případě v České republice přednost vodorovné značení, ač obecně je svislé značení svislému nadřazené. Pokud zastávka není vybavena tímto doplňujícím dopravním značením, platí v České republice zákaz zastavení a stání v úseku 30 metrů před úrovní označníku zastávky a 5 metrů za ním. (Termíny „začátek zastávky“ a „konec zastávky“ jsou v různých přepisech užívány nejednotně, někdy se za začátek považuje místo, kde vozidlo do zastávky vjíždí, a jindy naopak čelo zastávky.) V některých zemích (a v rozporu s předpisy přežívá takové značení i například v některých jihočeských městech) se jako označník zastávky používá obdobná značka, jaká je českými pravidly silničního provozu určena pro označení opačného konce zastávky, tedy u zádi posledního vozidla stojícího v zastávce.
Spor o zákaz zastavení v zastávce v ČR
Paradoxem českého právního řádu je, že v autobusové, tramvajové nebo trolejbusové zastávce a u ní je všem řidičům zakázáno zastavit, aniž by pro řidiče tramvají nebo silniční linkové dopravy zákon uváděl nějakou výjimku (§ 27 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb.). Na tuto chybu v zákoně odborníci podle Autoklubu ČR upozorňují již dlouhou dobu, přesto však dosud nebyla opravena. Podle některých právníků a podle tiskové mluvčí ministerstva dopravy však tato výjimka vyplývá „z logiky věci“, protože „slovo zastávka má v sobě obsaženo pojem zastavit“ a „není možné pokutovat řidiče autobusu, který plní svou povinnost“.[1][2][3] Tisková mluvčí MD Marcela Žižková k tomu dále napsala: „Tento pseudoproblém samozřejmě nemá žádný reálný základ. Již samotný význam slova zastávka je odvozen od slova zastavit, takže zastávka autobusu je určená pro zastavení autobusu a podobně. Řidiči vozidel hromadné dopravy, pro které je zastávka určena, ji samozřejmě mohou využít a nic tím neporušují. Zákon se musí aplikovat jako celek v kontextu celého právního řádu, ne vytrháváním jednotlivých normativních vět ze souvislostí.“[2] Článek iDnes však upozornil na tom, že v jiném případě úřady odmítaly použít zdravý rozum a lpěly na absurdním doslovném výkladu zákona ohledně přestupku v silničním provozu s odůvodněním, že je jejich povinností postupovat podle zákona a nemohou jinak.[3] Fakticky je problémem zejména to, že neexistuje kritérium ani úřední postup, jímž by bylo možno rozhodnout, za jakých podmínek smí zastávku užívat nelinková doprava, tedy například kyvadlová doprava nejezdící v pevně stanovených časech, zájezdová doprava, automobil zastavující při dopravě typu K+R, vozidlo taxislužby pro výstup cestujících atd., a jakým způsobem a který úřad by jim mohl zastavování povolit (dopravní úřady ani úřady oprávněné k stanovení místní úpravy provozu k tomu nemají zákonem dané zmocnění). Rovněž není upraveno, za jakých podmínek mohou vozidla linkové dopravy v zastávkách nejen zastavit, ale i stát (vyčkávání na přestup, na pravidelný čas odjezdu, manipulační odstav na konečné atd.).
Dalším defektem českého právního řádu je, že zákon o silniční dopravě 111/1994 Sb. umožnil provádět silniční linkovou dopravu i vozidly, která jsou klasifikována jako osobní automobil (například mikrobusy), avšak zákon o provozu na pozemních komunikacích (361/2000 Sb.) a jeho prováděcí vyhláška (30/2001 Sb.) se o zastávkách pro taková vozidla nezmiňují, nevztahují na ně ustanovení o zastávkách a nezavádějí žádnou dopravní značku pro jejich označení.
Zákaz kouření
Zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v ustanovení § 8 zakázal kouření na některých veřejných místech, mezi kterými jsou vyjmenovány i nástupiště, přístřešky a čekárny veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy. Podle § 9 musí být místa, na nichž je zakázáno kouření, označena u vstupu zjevně viditelným textem zákazu kouření, a to v českém jazyce černými tiskacími písmeny o velikosti písma nejméně 5 cm na bílé ploše, a grafickou značkou zákazu kouření v provedení podle nařízení vlády č. 11/2002 Sb. (vzhled a umístění bezpečnostních značek). Podle § 15 je do přístřešků zastávek a nástupišť veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy zakázán vstup osobám, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a jsou ve stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek.
Ustanovení je problematické zejména proto, že hranice nástupišť nejsou přesně definovány a nástupiště zpravidla plynule navazují na čekací prostory nebo další prostory pozemní komunikace nebo přístupových cest.
↑BUSmonitor červenec – Bodový systém zřejmě změní jízdní řády autobusů, BUSportál.cz, 10. 7. 2006, převzato z novinky.cz, 10. 7. 2006, citován vedoucí provozu osobní dopravy ČSAD Frýdek-Místek Dalibor Drlík: „"Zákon zakazuje zastavit na autobusové zastávce. To bereme jako folklór. Naši řidiči na zastávkách zastavují, i když tím porušují zákon. Není to náš problém, je to nesmysl v tomto zákoně,"“
ČSN 73 6425-1 : 2007 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště - Část 1: Navrhování zastávek (a předchozí normy ČSN 73 6425 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, ON 73 6425 Zastávky MHD, ON 73 6426 Zastávky ČSAD a další)
.JPG)
