Zastávka u Brna (nádraží)

Zastávka u Brna
Železniční stanice Zastávka u Brna
Železniční stanice Zastávka u Brna
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
ObecZastávka
Souřadnice
Zastávka u Brna
Zastávka u Brna
Provozovatel dráhySpráva železnic
Kód stanice369157
TraťBrno–Jihlava
Nadmořská výška325 m n. m.
V provozu od1856
Zabezpečovací zařízeníelektronické stavědlo AŽD ESA 44 (DOZ z RDP Brno)[1]
Dopravní koleje4
Nástupiště (nástupní hrany)3 (4)
Prodej jízdenekNe
Návazná dopravaautobus
Služby ve staniciČekárna pro cestujícíBariérové WCVeřejné parkoviště
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zastávka u Brna (původně Boží Požehnání, něm. Segen Gottes, v letech 1867–1871 Rosice-Boží Požehnání, něm. Rossitz-Segen Gottes, poté opět Boží Požehnání, něm. Segen Gottes, v roce 1921 Zastávka, od roku 1925 současný název) je železniční stanice v km 10,877 železniční tratě Brno–Jihlava, která se nachází v obci Zastávka v okrese Brno-venkov.

Historie

Historie železniční stanice je spojena s výstavbou uhelné dráhy z Brna do Zastávky u Brna (Brněnsko-rosická dráha), která byla zprovozněna v roce 1856. U její výstavby byli Jan Arnošt Herring (1816–1871) a Franz Klein (1800–1855), kteří pro svůj záměr získali jak brněnské průmyslníky tak místní těžaře Antonína Rahna (1816–1876) a Jana Mülera (1827–1897). Po její dostavbě to byla jedna z prvních uhelných drah v českých zemích.[2] Zkušební jízda proběhla 27. prosince 1855, uhlí se začalo přepravovat 2. ledna 1856, slavnostní jízda s cestujícími o půl roku později 30. června 1856, od 1. července 1856 byla provozována pravidelná přeprava cestujících.[3] Uhlí se vozilo nejen do Brna, ale také do Vídně.[4] Z železniční zastávky vedla odbočka vlečky k Dědičné štole,[p. 1] odbočná trať byla postavena v roce 1862 k dolům Ferdinand, Jindřich, Antonín a Simson.[2] Poslední vlečka byla postavena v roce 1877 k dolu Julius.

Výpravní budova

Koncová výpravní budova Brněnsko-rosické dráhy byla postavena podle projektu vrchního inženýra Tomáše Nováka v roce 1856. Dvoupodlažní objekt o deseti okenních osách byl krytý valbovou střechou, v průčelí členěný profilovanou patrovou římsou. Polygonální pilastry (nároží) výpravní budovy zdobily šestiboké věžičky, které vystupovaly nad okapovou římsu. Architektonické řešení výpravní budovy bylo téměř shodné s výpravní a správní budovou Rosického, později dolního nádraží v Brně.[2] Nástupiště u budovy (první kolej) bylo kryto pultovou střechou na sloupech, které bylo později odstraněno. V roce 1870 byl k budově (ze strany Brna) přistavěn přízemní hrázděný objekt výčepu s verandou, který navazoval na restauraci v přízemí výpravní budovy. V letech 1885–1886 postavila C.k. privilegovaná Rakouská společnost státní dráhy (StEG) dvoupodlažní obytnou budovu pro drážní zaměstnance podle typového plánu. Ve výpravní budově byly provedeny vnitřní úpravy a změna architektonického členění fasád (pásová rustika) a sedlové nadokenní římsy (odstraněny v roce 1962). Ve stanici se nachází obdélná remíza a zděná patrová vodárna.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. Dědičná štola v Zastávce u Brna byla ražena v roce 1814, likvidována po roce 1945.

Reference

  1. Staniční řád železniční stanice Zastávka u Brna. Brno: Správa železnic, 2024-12-09. 
  2. a b c d MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-67-7. S. 26, 41, 142–143. 
  3. Publikace 150 let železnice z Brna do Zastávky [online]. www.alanbutschek.cz [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 
  4. HORKÝ, Martin. Historie severní části revíru [online]. www.zastavka.cz [cit. 2016-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-16. 

Literatura

  • KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží. Architektura a stavební vývoj. II. díl. Litoměřice 2005, s. 200

Externí odkazy