Zahrádka je místní část a katastrální území obce Rožmitál na Šumavě v okrese Český Krumlov. Skládá se ze dvou bývalých vsí, jež byly v minulosti samostatnými obcemi, a to vlastní Zahrádky (dříve Haag) a Vyšších Hodonic/Hodenic (dříve Hodonitz). Obě dřívější vsi se rozkládají po obou stranách silnice III/1572 (Kaplice – Omlenička – Silniční Domky – Záhořánky – Přídolí – Drahoslavice – Český Krumlov), a to v nejvyšším bodě této silnice (cca 870 metrů nad mořem).
Přírodní poměry
Zahrádka i Vyšší Hodenice se rozkládají na jihozápadních svazích masívu Polušky, což je převážně neobydlená a zalesněná krajina s občasnými pasekami rozkládající se mezi městy Český Krumlov a Kaplice. Z rozsáhlých lesních komplexů s různorodou věkovou strukturou i druhovým zastoupením dřevin vystupují nejvýše Poluška (920 m n. m.) a blízká Kraví hora (910 m n. m.).[3] Z osady Zahrádka lze za velmi jasného počasí spatřit majestátní štíty Alp (tento úkaz je meteorologickým varováním, neboť do dvou dnů zpravidla následuje zásadní změna počasí).[4] Severovýchodní část katastrálního území Zahrádka náleží přírodnímu parku Poluška, jenž byl zřízen Okresním úřadem Český Krumlov k 1. říjnu 1999. Na lesní porosty navazují v níže položených obydlených místech roztroušená podhorská políčka, pastviny a louky, využívané například rodinnou ekofarmou Alpská chalupa. Přes Zahrádku prochází turistická modře značená cesta z Českého Krumlova do Rožmberka nad Vltavou, žlutá trasa z Omleničky a cyklotrasa č. 1200. Velmi působivý je příjezd nebo příchod po modré trase přes Rožmitál na Šumavě, který se před návštěvníkem majestátně rozkládá na svahu Jeleního vrchu, a dále vzhůru na sever údolím Močeradského potoka až do osady Zahrádka.
Historie
Hodenice byly na počátku své historie součástí rožmberského panství, neboť již v roce 1281 jsou jmenovány mezi dalšími vesnicemi, které pan Oldřich z Rožmberka daroval vyšebrodskému klášteru. Klášterním řeholníkům tato příliš vzdálená držba asi nevyhovovala, proto ji v roce 1387 vyměnili s jistým vladykou Mišíkem (který se pak tituloval Mišík z Hodenic) za jiné zboží. Vladyka si však Hodenic dlouho neužil, protože už v roce 1393 zemřel, patrně bez potomků, protože ves se pak vrátila do poddanství kláštera. Její význam potom vzrostl a stala se správním střediskem okolních držav vyšebrodského kláštera, protože v 16. století v ní sídlil rychtář spravující i vesnice Haag (Zahrádku), Horní Pláně, Chudějov, Michničky, Nebřehov, Oppach (Přední Kruhovou), Pšenici, Putschögelhof (Krakovici), Rojov, Sedlici, Sviní Hlavy (Svinihlavy), Šimákův Dvůr, Třešňovice, Wuschrat a dokonce i Přídolí, tj. jednu z nejstarších a největších obcí ve zdejším regionu. Rychta je zde podle tzv. urbářů doložena v letech 1530, 1592, 1613 a teprve v roce 1643 byla přenesena do Oppachu. Příčinou tohoto vzestupu Hodenic nebyl zřejmě územní rozmach osady, která podle berní ruly krátce po třicetileté válce čítala pouze dva sedláky (přičemž například v Krakovici sídlil sedlák jeden, v Chudějově pět, v Michničkách a Nebřehově tři, v Přední Kruhové čtyři a v Zahrádce dva a k tomu tři chalupníci), ale skutečnost, že zde po několik generací žil rod výjimečně schopných mužů, jehož členům vyšebrodští mniši svěřili správu rozsáhlých držav – celkem 16 vsí a samot.
Třicetiletá válka a následné epidemie moru byly příčinou zkázy třetiny českých sídel, mezi nimiž byly i Hodenice. Berní rula v roce 1718 zde již nenalézá ani jednoho sedláka či chalupníka. V osiřelé vsi proto zřídil klášter hospodářský dvůr. Za vlády Marie Terezie došlo k novému rozkvětu vsi, ale také ke změně farní příslušnosti Hodenic, které do té doby patřily do farnosti Rožmitál. Po zřízení biskupství v Českých Budějovicích však byly nově uspořádány farní obvody a Hodenice (spolu s Chudějovem, Krakovicí, Vracovem a Wuschratem) se dostaly pod farní kostel v Omleničce. V matrice tamní fary se k datu 27. 12. 1786 uvádí, že v Hodenicích byla tři čísla popisná (která však mohl mít třeba jen jeden velký stavební objekt hospodářského dvora) a bydlelo v nich 30 duší (lidí). Někdy v tomto období byl k názvu vsi přidán přívlastek Vyšší, aby se odlišil od stejnojmenné vsi Hodonice ležící v údolí Malše u Malont (Nižší Hodonice).
V roce 1788 byl hospodářský dvůr i s polnostmi rozdělen, patrně v důsledku hospodářských reforem císaře Josefa II., které zatížily vrchnostenské statky stejnými daněmi jako sedláky, takže řada statků byla rozparcelována. Při sčítání lidu v roce 1890 bylo zde zaznamenáno 10 domů a 44 obyvatel, tedy malý přírůstek, uvážíme-li, že obyvatelstvo Čech se za uplynulých sto let zdvojnásobilo. Podle živností tu bydleli: 1 revírník, 1 hajný, 3 sedláci a 5 chalupníků. Někdy v této době snad došlo i k administrativnímu splynutí Vyšších Hodenic s osadou Zahrádka, která osídlením předhonila svou bývalou rychtu, protože v roce 1890 tu napočítali 103 obyvatel v 1 myslivně, 2 mlýnech a 17 dalších staveních. V roce 1930, kdy byla Zahrádka samostatnou obcí, zahrnující Vyšší Hodenice a 6 dalších osad, bydlelo na jejím území 425 obyvatel národnosti německé, 8 národnosti české a 3 národnosti jiné.
Po druhé světové válce a vysídlení Němců z Československa se vsi Vyšší Hodenice i Zahrádka téměř úplně vylidnily. Jediným obydleným domem zůstal malý dvorec v severovýchodní části osady Vyšší Hodenice, který byl předán do majetku Jihočeských státních lesů, ostatní domy byly zbořeny a zemědělské pozemky v okolí osady z větší části zalesněny. Dvorec nadále sloužil nejprve jako hájovna, později jako obydlí rodiny kočího, jenž přibližoval dřevo v lese (z tohoto období se traduje označení dvorce jako Hájovna). Vzhledem k odlehlosti dvorce (dnešní silnice III/1572 tehdy v tomto úseku ještě neexistovala a spojení do „civilizace“, tj. osady Omlenička, obstarávala jen prašná polní cesta, v zimě neudržovaná) se v polovině 60. let minulého století kočí i s rodinou z hájovny odstěhoval a objekt byl prodán pražské TJ Slavoj Vyšehrad, která zde zřídila – po razantní přestavbě budov dvorce – rekreační středisko s názvem Alpská chalupa (název převzaly i turistické mapy této části ČR v měřítku 1:50.000).
V 70. letech minulého století začala na základech bývalých domů v obou dřívějších osadách výstavba rekreačních chat a chalup, celkem vzniklo asi 15 nových objektů. Alpská chalupa se stala sídlem stejnojmenné ekofarmy chovající jezdecké a tažné koně.
Reference
Externí odkazy
