PROFILPELAJAR.COM

Zacharie Astruc
Narození	23. února 1833; Angers; Francie
Úmrtí	24. května 1907 (ve věku 74 let); Paříž; Francie
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Povolání	sochař, kritik umění, malíř, básník, hudební skladatel a novinář
Významná díla	Le Marchand de masques
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zacharie Astruc (8. února 1833 Angers – 24. května 1907 Paříž) byl francouzský umělecký kritik, novinář, básník, malíř a sochař.

Životopis

Astruc pracoval jako novinář a kritik umění pro časopisy Echo du Nord a Pays. Později založil časopis Mascarille a v roce 1872 v Madridu L'espagne nouveau. Přispíval též do časopisu L’Etendard. Navíc byl ko-editorem literárního sborníku Le kvartil d'heure. Roku 1863 založil umělecký večerník Le Salon.

Z jeho díla literárního vyniká román Soeur Marie-Jesus (Sestra Marie-Jesus) a komedie Larmes de femme (Slzy ženy). Často pobýval ve Španělsku a rád se španělské tematice věnoval i literárně, zejména v básnické sbírce Poèmes d’Espagne (1884).

Astruc hrál důležitou roli na pařížské umělecké scéně druhé poloviny 19. století. Znal se s Henri Fantin-Latourem a Édouardem Manetem. Mezi jeho přáteli byl také malíř Emile Auguste Carolus-Duran. Astruc byl jedním z prvních zastánců Maneta a napsal báseň o jeho obrazu Olympia. Ve svých spisech hájil též Moneta, Corota, Delacroixe, Courbeta či Alphonse Legrose, zejména v knize esejů Quatorze stations du Salon de 1859, k níž napsala předmluvu George Sandová.

Astruc vytvořil portréty Frédérica Bazilla i Clauda Moneta. Později se věnoval zvláště sochařství. Jeho socha Prodejce škrabošek v Jardin du Luxembourg je jedním z jeho nejznámějších děl. Významné jsou též basreliefy Čtoucí muž (1869), Hrající si dítě (1870), Aurora (1878), poprsí Carmen a Rabelaise a sochy Král Midas (1885) a Hamlet (1887). V malířství se věnoval zvláště akvarelům, k nejoceňovanějším patří Vzpomínky na Languedoc (1855), Baletní zkouška či Sv. František z Assisi (1877).^[1]