Procesí se účastní pouze laičtí farníci. Kněží zůstávají ve svém kostele a postupně vítají jednotlivá procesí.
V procesí je nesen kříž. Čestná funkce nositele kříže byla dříve udělována členům místních křesťanských bratrstev. Dnes je nositel volen z místní komunity podle svých zásluh a zásluh jeho rodiny. Funkce bývá obsazena na mnoho let dopředu. Nositele doprovází dva pomocníci, poutníci s lucernami a pět zpěváků. Zpěváci v každém navštíveném kostele zpívají Nářek Panny Marie. Všichni tito účastníci jsou oblečeni do tunik. Pouti se dále účastní místní obyvatelé i hosté ze zahraničí.
Funkce nositele kříže je i fyzicky velmi náročná, kříž váží až 18 kilogramů a jeho nositel absolvuje celou pouť bez bot, obut pouze ve vlněných ponožkách. Navíc závěrečných asi sto metrů do domovského kostela nositel s křížem běží.
Tradice je stará pět století. První písemná zmínka o ní je z roku 1658.[2]
↑ Hvarské pašijové procesí "Za křížem" na seznamu UNESCO | Chorvatsko.cz. www.chorvatsko.cz [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné online.
↑ASKER. Procession of the Cross, Za Križen | Island Hvar | Cultural Events. www.visit-hvar.com [online]. [cit. 2018-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑Procession Za Krizen (‘following the cross’) on the island of Hvar [online]. UNESCO [cit. 2018-10-17]. Dostupné online. (anglicky)