William Hogarth

William Hogarth
Autoportrét se psem (1745)
Autoportrét se psem (1745)
Narození10. listopadu 1697
Londýn
Úmrtí26. října 1764 (ve věku 66 let) nebo 25. října 1764 (ve věku 66 let)
Londýn
Místo pohřbeníSt. Nicholas Church, Chiswick
BydlištěLondýn
Hogarth's House
NárodnostAngličané
Povolánímalíř, karikaturista, ilustrátor, tiskař, exlibrista, kreslíř a korektor
Nábož. vyznánídeismus
ChoťJane Hogarth
RodičeRichard Hogarth[1] a Anne Gibbons[1]
Funkcedvorní malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Hogarth [viljem hogárt] (10. listopadu 1697 Londýn – 26. října 1764 Londýn) byl anglický malíř a grafik, považovaný za předchůdce karikatury.

Život a dílo

Narodil se v rodině zchudlého učitele latiny a korektora v Downingově tiskárně. [2] V roce 1712 vstoupil do učení jako rytec.[3] Už v mládí musel živit rodinu, protože jeho otec byl ve vězení pro dlužníky ve Fleet Street. V roce 1720 si otevřel ryteckou dílnu s vlastní tiskárnou a brzy si získal popularitu svými rytinami a návrhy knih.[2][4] Samostatně začal tvořit satirické kresby a rytiny, které karikovaly život lepší společnosti, svět londýnských divadel a plesů i veřejné dobové skandály. Pověst si získal ilustracemi básnické knihy Hudibras Samuela Butlera v roce 1726 a cestopisu Voyages en Europe, Asie et Afrique, který napsal Aubry de La Motraye v roce 1723.[5] Jeho cílem bylo stát se nejen rytcem, ale také malířem. Zapsal se do malířské školy v Covent Garden a navštěvoval i dvorního malíře Jamese Thornhilla. Roku 1729 se zamiloval do jeho dcery, unesl ji a tajně se s ní oženil. Teprve když dosáhl úspěchu, mohl se se svým tchánem smířit.

Od konce 20. let maloval skupinové portréty zámožných rodin, žánrové scény z divadelních her, ale také neilustrativní, dramatická díla jako Debata a šarlatánství, Spící shromáždění nebo Žena označuje váženého občana za otce svého dítěte. Proslavil se především svými „Modern moral subjects“, sériemi sarkastických obrazů o životě například prostitutky, zhýralce nebo o nešťastném manželství. Vydával je také jako mědirytiny a měly nesmírný úspěch. Mezi jeho nejznámější cykly patří Život prostitutky (1731–1732), Život prostopášníka (1733), Manželství podle módy (1742–1744), Volby (1755–1758). Prodávaly se po celé Evropě a německý spisovatel Georg Christoph Lichtenberg napsal celou knihu kousavých komentářů k Hogarthovým rytinám. Protože byly tak úspěšné, objevila se řada padělků a Hogarth si roku 1735 vymohl zákon na ochranu autorských práv (tzv. Hogarthův zákon). Otevřel si vlastní malířskou akademii, která byla ve své době nejdůležitější uměleckou školou v Londýně.[3] Na vrcholu slávy maloval také velkoformátové obrazy, například Kristus u jezera Bethesda (4,16x6,18 m) pro schodiště v nemocnici sv. Bartoloměje. Roku 1757 byl jmenován dvorním malířem, stal se však také terčem difamací a polemik, které jeho životní pesimismus a skepsi jen prohloubily. Unavený a nemocný zemřel ve svém domě v Londýně 25. října 1764.

Obrazy a zejména rytinami pranýřoval různé zlořády soudobé anglické společnosti, jako snobismus, korupci, pouliční hluk nebo týrání zvířat, kdežto jeho náboženské a historické obrazy neměly velký úspěch. Snažil se proto založit samostatnou britskou tradici satirického malířství, která se stala předchůdcem karikatury i komiksu.[6] Byl jedním z prvních britských umělců, kteří mohli pracovat bez podpory mecenášů.

Své názory na umění shrnul v knize Analýza krásy (The Analysis of Beauty) z roku 1753.[7]

Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Henry Fielding.

Galerie

  • Exekuce pro dluhy
    Exekuce pro dluhy
  • Zhýralec v hospodě (1735)
    Zhýralec v hospodě (1735)
  • Hogartovi služebníci (1750)
    Hogartovi služebníci (1750)
  • Pivní ulice (1751)
    Pivní ulice (1751)
  • Manželství podle módy: Mezi čtyřmi očima (asi 1743)
    Manželství podle módy: Mezi čtyřmi očima (asi 1743)
  • Prodavačka krevet (1740)
    Prodavačka krevet (1740)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Hogarth na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ a b CODR, Milan; BAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola William Hogarth, s. 108–112. 
  3. ↑ a b Slovník světového malířství. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 290–291. 
  4. ↑ HOSACK JAMESOVÁ, Karen. Slavné ovrazy. Překlad Tomáš Nedvěd. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 115–119. 
  5. ↑ William Hogarth – Encyklopedie knihy. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Úpadek nezastavíš. William Hogarth by měl co karikovat i dnes. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-05-27]. 
  7. ↑ William Hogarth | Biography, Art, & Facts. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-05-27]. (anglicky) 

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Hogarth, William. Sv. 11, str. 464.
  • Bendová Eva – Váša Ondřej. Proměny Williama Hogartha. Nezřízenost bídy. Praha : Národní galerie 2013. ISBN 978-80-7035-543-5.

Externí odkazy