Weißwasser
Běła Woda |
|---|
 Místní evangelický kostel |
 znak |
| Poloha |
|---|
| Souřadnice | 51°30′ s. š., 14°37′59″ v. d. |
|---|
| Nadmořská výška | 140 m n. m. |
|---|
| Časové pásmo | UTC +1 |
|---|
| Stát | Německo Německo |
|---|
| Spolková země | Sasko |
|---|
| Zemský okres | Zhořelec |
|---|
 |
| Rozloha a obyvatelstvo |
|---|
| Rozloha | 63,4 km² |
|---|
| Počet obyvatel | 14 992 (2023)[1] |
|---|
| Hustota zalidnění | 236,4 obyv./km² |
|---|
| Etnické složení | Němci a Lužičtí Srbové 98,5 %[2] |
|---|
| Náboženské složení | protestantství 9,8 %
římskokatolická církev 3,9 %[2] |
|---|
| Správa |
|---|
| Status | velké okresní město |
|---|
| Primátor | Torsten Pötzsch |
|---|
| Oficiální web | www.weisswasser.de |
|---|
| Adresa obecního úřadu | Marktplatz 1
02943 Weißwasser/O.L. |
|---|
| Telefonní předvolba | 03576 |
|---|
| PSČ | 02943 |
|---|
| Označení vozidel | GR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI |
|---|
 multimediální obsah na Commons |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
O městě v severních Čechách s německým názvem Weißwasser pojednává článek
Bělá pod Bezdězem.
Weißwasser (hornolužickosrbsky Běła Woda[3][4]) je velké okresní město v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Zhořelec a má přibližně 15 tisíc[1] obyvatel. Leží na prameni řeky Strugy, přibližně směrem na jihovýchod od Sprembergu, Chotěbuze, severovýchodně od Budyšína, Drážďan, severně od Zhořelce (asi 40 km) a 110 km severozápadně Liberce.
Historie
První písemná zmínka o Weißwasseru pochází z roku 1552. Obec byla postupně součástí Českého království, Saska a Pruska. V roce 1866 se v okolí začalo těžit uhlí, roku 1866 bylo zavedeno železniční spojení s Berlínem a od roku 1873 se Weißwasser stal střediskem sklářského průmyslu, kde se vyráběly žárovky i broušené sklo.[5] V okolních borových lesích docházelo často k požárům, místní lesník Walter Seitz zde proto začal stavět protipožární hlásky a v roce 1902 si nechal tento vynález patentovat.[6]
V roce 1935 byl Weißwasser povýšen na město. Za druhé světové války zde existoval pobočný ženský tábor Koncentračního tábora Gross-Rosen. Po válce nastal rozvoj průmyslu a energetiky a stavěla se nová sídliště, počet obyvatel v roce 1988 překročil 38 tisíc. Přechod na tržní hospodářství po roce 1990 vedl k zániku pracovních míst a odchodu mnoha osob v produktivním věku, počet obyvatel se do roku 2020 snížil na polovinu.[7]
Symbolem města je vodárenská věž u nádraží, v níž byla zřízena restaurace. Ve třicátých letech zde působil architekt Ernst Neufert, který pro sklárnu navrhl modernistickou skladovací budovu.[8] K místním zajímavostem patří i sklářské muzeum, Park bludných balvanů Nochten a lesní železniční dráha v Muskau. Město má také zoologickou zahradu, založenou roku 1966. Populárním místem rekreace je nedaleké jezero Halbendorfer See. Sídlí zde hokejový klub Lausitzer Füchse, který získal 25 titulů mistra NDR.[9]
Galerie
-
Radnice
-
Stará zástavba
-
Lesní železnice Muskau
-
Dům „Modrý Anděl“
Odkazy
Reference
Externí odkazy
