Vřetenuška obecná (Zygaena filipendulae (Linné, 1758)), někdy také vřetenuška tužebníková, je drobný motýl z čeledivřetenuškovitých. Do této čeledi patří řada podobných druhů, které se navzájem odlišují především počtem a také uspořádáním červených skvrn. Patří mezi noční motýly s denní aktivitou.
Vzhled
Tento motýl má délku přibližně 18 mm, rozpětí křídel je 38 mm. Přední křídla jsou leskle černá s šesti párově uspořádanými červenými skvrnami, které někdy splývají. Zadní křídla jsou intenzivně červená s černým lemem. Nápadné zbarvení působí jako varování před jedem, který je schopna vylučovat. Tvar kyjovitě ztloustlých tykadel dal vřetenuškám jméno.
Housenky jsou zelené s černými a žlutými skvrnami. Mají na sobě porost řídkých chlupů.[1][2]
Výskyt
Geograficky je rozšířena v Evropě a Přední Asii, zasahuje až do Skandinávie. V areálu rozšíření vytváří mnoho lokálních forem.[3] Preferuje luční biotopy. Jedná se o nejhojnější druhroduvřetenuškovití. Imago lze pozorovat od června do srpna.[1]
Chování
Způsob života
V klidu motýl usedá např. na květ, tykadla natáhne dopředu a křídla složí do střechovitého tvaru. Často sedí více jedinců na jednom květu a pomalu společně přelétávají na další. Je aktivní ve dne.[1]
Vylučují jedovatý sekret, který obsahuje kyanovodík a histamin. Tento sekret je vylučován žlázami za hlavou. Díky tomu je např. pro ptáky nejen nechutná, ale také jedovatá. To jí spolu s výstražným zbarvením poskytuje vhodnou ochranu před predátory.[4]
Rozmnožování
Motýl klade žlutá, oválná vajíčka v řadách na rub listů živných rostlin. Přezimuje housenka, která si přede sírově žlutý, pergamenovitý zámotek vřetenovitého tvaru na stébletrávy.[1]
↑ abcdeSTICHMANN, Wilfried, KREZTSCHMAR, Erich. Svět zvířat kolem nás : Průvodce evropskou zvířenou. Thea Větrovská. [s.l.] : [s.n.], 1996. 446 s. ISBN80-85805-62-6. str. 324
↑FELIX, Jiří, HÍSEK, Květoslav. Naší přírodou krok za krokem : Zvířata. [s.l.] : [s.n.], 1995. 239 s. ISBN80-00-00264-7. str. 80
↑ abHRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. S. 352.
↑ Archivovaná kopie. www.rendy.eu [online]. [cit. 2007-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28.