Věra Jirousová, roz. Vařilová (25. února 1944 Praha – 27. února 2011 Praha), byla česká historička umění a básnířka.
Život
Věra Jirousová pocházela z pražské Libně, z rodiny dělníka ČKD, člena a funkcionáře KSČ, matka byla sudetská Němka.[1]
Po absolvování elektrotechnické průmyslovky navázala vztah s Alexejem Kusákem. V letech 1963–1970 vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již během studií publikovala své články v časopisech jako Výtvarná práce a seznámila se s Jiřím Padrtou. Dále navázala vztah se spolužákem Ivanem Martinem Jirousem, za něhož se již během studia ve 22 letech provdala.
Ve své diplomové práci z roku 1968 znovuobjevila Bohuslava Reynka, s nímž měla příležitost se osobně setkávat a opakovaně konverzovat.[2] Reynek jí doporučil kontaktovat filozofa a psychologa Jiřího Němce. Jirousovi bydleli v Praze na Novém Městě v Ječné ulici, kde bylo sídlo undergroundu. V roce 1972 se jí narodil syn Tobiáš, jehož otcem byl Jiří Němec. S Ivanem Jirousem se Věra rozvedla až po smrti Jirousovy matky.
Byla zaměstnána v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV (1971–1974) a zároveň působila ve sféře neoficiálního umění – od roku 1965 jako tajemnice neformálního okruhu Křižovnické školy.[3] V roce 1976 se Věře narodil syn Daniel, kterého Věra dala k adopci rodině Miloše Rejchrta.
Po podpisu Charty 77 byla nucena pracovat mimo obor, od roku 1976 pracovala jako uklízečka. Rozešla se s Němcem. Jako třetí dítě se jí a Janu Dvořáčkovi narodila dcera Sára. Kvůli sledování Státní bezpečností opustili Prahu a v letech 1984–1989 žili v Kostelním Vydří, kde se Věra věnovala výchově dětí a práci v zemědělství.[4] Básně uveřejňovala v samizdatových sbornících (edice Petlice, Expedice), spolupracovala s časopisem Vokno a byla autorkou několika textů pro skupinu The Plastic People of the Universe.
V devadesátých letech působila v redakcích časopisů Ateliér (1990–1991), Výtvarné umění (1992–1993), v deníku Lidové noviny (1995–1998) a naposledy jako vedoucí výtvarné rubriky Deníku Referendum. Publikovala také v dalších kulturních periodikách (Divadelní noviny, Host, Architekt, Labyrint Revue aj.), časopisech (Respekt), v denním tisku (MF Dnes) i v internetových magazínech (Neviditelný pes).[5] V letech 1999–2000 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, v letech 2001–2003 pak působila jako odborná pracovnice Památníku národního písemnictví. Od roku 2003 byla ve svobodném povolání.
V roce 1996 vydala starší soubor básní Co je tu, co tu není (Torst), v roce 1998 vyšla sbírka Krajina před bouří (Nakladatelství Lidové noviny) a v roce 2003 sbírku devíti básní Podle řeky (Spolek českých bibliofilů). Pracovala na monografii Bohuslava Reynka.
Rodina
Prvním manželem Věry Jirousové byl Ivan Martin Jirous, s filosofem Jiřím Němcem měla syna Tobiáše Jirouse (1972), básníka a spisovatele, a Daniela (1975, adoptovaného Milošem a Jitkou Rejchrtovými). V roce 1983 se jí s Janem Dvořáčkem narodila dcera Sára.
Ocenění
V roce 2013 jí byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[6] Jejím jménem se od roku 2013 zaštiťuje Cena Věry Jirousové pro začínající a etablované kritiky a kritičky umění.[7]
Dílo
Poezie a próza
- Věra Jirousová: Co je tu, co tu není (poezie). Torst, Praha 1995, ISBN 80-85639-64-5
- Věra Jirousová: Krajina před bouří (próza). Mormolice, řada české a světové prózy, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, ISBN 80-7106-181-6
- Věra Jirousová: Podle řeky (poezie). Spolek českých bibliofilů, Praha 2003
Bibliografie odborných textů (výběr)
- Úvod do grafického a básnického díla Bohuslava Reynka, in: Bohuslav Reynek, Odlet vlaštovek, 1973 (sazba rozmetána)
- Bohuslav Reynek (1892–1971), kat. výstavy, Dům umění města Brna 1992 (a kol.)
- Jan Steklík K.Š. Ňadrovky-Breastworks, Brno 1992 (s. P. Rutem)
- Otevřené dveře, Praha 1993 (s A. Mžykovou)
- Karel Nepraš et Jan Steklík. K.Š., kat. výstavy, Galerie Václava Špály, Praha 1994
- Bedřich Dlouhý, Autoportrét 1999, kat. výstavy, Galerie u Bílého jednorožce, Galerie Klatovy / Klenová, Klatovy 1999
- Pavel Opočenský, Praha 2000 (s. M. Juříkovou, M. Ravalli)
- Bohuslav Reynek. Pieta v loďce. Grafické a básnické dílo, kat. výstavy, Letohrádek Hvězda, Praha 2002 (a kol.)
- Otakar Slavík. Obrazy z Vídně, kat. výstavy, Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora 2003
- Šmidrové. Jednou Šmidrou, Šmidrou navěky, Olomouc 2005 (s Janem Koblasou)
Reference
- ↑ KOPÁČ, Radim. Femme fatale undergroundu. Osudová žena Věra Jirousová [online]. Český rozhlas Dvojka, 2019-07-27 [cit. 2024-11-16].
- ↑ diplomová práce: Grafika a poezie Bohuslava Reynka
- ↑ Věra Jirousová, K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, GMU Hradec Králové, Praha SG 1991
- ↑ Zemřela kunsthistorička a básnířka Věra Jirousová. iDNES.cz [online]. 2011-02-27 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.
- ↑ KUL, ČTK. Historička umění a básnířka Věra Jirousová v noci náhle zemřela. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2011-02-27 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Cena Věry Jirousové [online]. [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 573–574, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Slovník zakázaných autorů 1991, s. 178–179
Externí odkazy
