Včela medonosná iberská

Jak číst taxoboxVčela medonosná iberská[1]
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Čeleďvčelovití (Apidae)
Rodvčela (Apis)
Druhvčela medonosná (Apis mellifera)
Trinomické jméno
Apis mellifera iberiensis
Engel; 1999
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Včela medonosná iberská (Apis mellifera iberiensis také španělská, pyrenejská)[2] je poddruh včely medonosné pocházející z Pyrenejského poloostrova. Vyskytuje se také na Baleárských ostrovech.[3] Patří k linii včel medonosných pocházejících z Afriky.

Morfologie a taxonomie

První popis včely iberské vyšel v časopise Bee World, jehož autorem byl bratr Adam. Dále prof. Friedrich Ruttner ji popsal ve své knize "Biogeography and Taxonomy of Honeybees". Na základě popisu bratra Adama, ale stejně jako několik autorů před ním (např. Goetze, 1964) tuto včelu chybně přirovnal k poddruhu popsaném Skorikovem (1929) jako Apis mellifera iberica. Skorikov navrhl daný název pro poddruh vyskytující se na Kavkaze a svůj název založil na starověkém řecko-římském označení pro gruzínské království a kavkazské Ibery. Název, jak jej použil Ruttner, byl tedy chybou, takže Apis mellifera iberiensis zůstavá jediným platným názvem pro včelu iberskou.

Pyrenejský poloostrov je oblastí hybridizace včely iberské mezi severem Afriky a Evropou.[4] Vliv včely tmavé je přítomen u včel iberských lokalizovaných na severu a vliv včely vlašské je přítomen spíše na jihu.[5] Včela iberská představuje šest různých haplotypů, z nichž pět odpovídá vývojové linii z Afriky a jeden ze západní Evropy. Z toho se usuzuje na hybridní povahu tohoto poddruhu, která je postupně nahrazována liniemi včel tmavých.[6][7][8]

Včela iberská má velikost srovnatelnou s evropskými poddruhy s předními křídly užšími a širším tělem. Je většinou tmavě hnědá až uhlově černá. Tmavá barva je zvýrazněna nízkým ochlupením. Včelí matky jsou černé, téměř jednotné barvy. Jsou vitální a silně plodují dle podmínek prostředí.[5] Chov je citlivý na některá onemocnění.

Chování

Nevytvářejí více matek v době rojení. Vykazují rychlou obrannou reakci, nervozitu a sklon k rojení. Hojně využívají propolis.[5] U česna do úlu jsou vždy přítomny jedna nebo dvě strážkyně. Pokud je včelstvo vyrušeno, strážkyně vyvolají trvalý poplach. Útočí na cokoli, co vypadá jako hrozba po dobu nejméně 24 hodin.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Apis mellifera iberiensis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ITIS - Report: Apis mellifera. www.itis.gov [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ Včela medonosná iberská. www.biolib.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ CÁNOVAS, F.; DE LA RÚA, P.; SERRANO, J. Geographical patterns of mitochondrial DNA variation in Apis mellifera iberiensis (Hymenoptera: Apidae). Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research. 2007-11-06, roč. 0, čís. 0, s. 071106232643002. Dostupné online [cit. 2024-05-10]. ISSN 0947-5745. DOI 10.1111/j.1439-0469.2007.00435.x. (anglicky) 
  4. ↑ tophoney.co.uk is available for purchase - Uniregistry.com. web.archive.org [online]. 2022-07-20 [cit. 2024-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-20. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Esta página web incluye el texto de la conferencia expuesta en ZOOTEC 2008 Evento celebrado en la ciudad de Joao Pessoa (Brasil) del 26 al 30 de mayo de 2008. web.archive.org [online]. 2012-02-06 [cit. 2024-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-06. (španělsky) 
  6. ↑ TIHELKA, Erik; CAI, Chenyang; PISANI, Davide. Mitochondrial genomes illuminate the evolutionary history of the Western honey bee (Apis mellifera). Scientific Reports. 2020-09-03, roč. 10, čís. 1. Dostupné online [cit. 2024-05-10]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-020-71393-0. 
  7. ↑ GARNERY, L.; CORNUET, J.‐M.; SOLIGNAC, M. Evolutionary history of the honey bee Apis mellifera inferred from mitochondrial DNA analysis. Molecular Ecology. 1992-10, roč. 1, čís. 3, s. 145–154. Dostupné online [cit. 2024-05-10]. ISSN 0962-1083. DOI 10.1111/j.1365-294X.1992.tb00170.x. (anglicky) 
  8. ↑ DEWS, John Ellis; MILNER, Eric. Breeding Better Bees. [s.l.]: WritersPrintShop 84 s. Dostupné online. ISBN 978-1-904623-18-2. (anglicky) Google-Books-ID: 4V94etycswoC. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.