Vítkovci, též páni z Růže (německyWitigonen, či Wittigonen), patřili k nejsilnějším domácím rozrodům. Za zakladatele tohoto starého českého rodu je považován Vítek I. z Prčice, ale nejspíše je rod mnohem starší. Jméno Vítek je buď zdrobnělina Víta, po jeho úctě v českém království, a nebo má slovanský význam "pán"/"vládce" jako ve jméně Svantovít.
Historie
Jejich jméno se odvozuje od českého šlechtice Vítka z Prčice († 1194), který byl mezi lety 1169 a 1177stolníkem českých panovníků a objevoval se na významných postech v družině Přemyslovců. Díky svému významnému postavení v jižních Čechách a statkům v hornorakouskémMühlviertelu měli Vítkovci ve středověku mnohočetné vztahy k Rakousku. Vítkovi čtyři synové se stali zakladateli významných českých panských rodů; kromě nich měl prý ještě pátého syna, levobočka Sezemu z Ústí. Podle staré pověsti mezi ně rozdělil před smrtí svůj majetek tzv. dělením růží, načež těch pět synů založilo tyto rodové větve:
Myšlenka, že Vítek I. z Prčice má souvislost s roden Schönhering-Blankenbergů, se ukázala jako chybná. Tato představa byla založena na starším výzkumu, který hledal původ rodu v Rakousku či Bavorsku ještě před Vítkem I., ovšem zámek Blankenberg byl rodem získán až později, když se Vítkův syn (stejného jména) oženil s Kunigunde, vdovou po Engelbertovi II. z Blankenbergu. Dnes se tedy čeští i němečtí historici shodují, že rodina byla českého původu a měla kolébku v Prčici.[1][2]
Všechny větve vítkovského rozrodu měly erby nesoucí pětilistou růži. Jde o jedno z prvních dochovaných šlechtických erbovních znamení na českém území.[4]
Dalimilova kronika jej dokonce odvozuje již od údajné bitvy knížete Vladislava I. s míšeňsko-srbskými vojsky roku 1109[5], přičemž každá větev zvolila pro odlišení jinou barevnou kombinaci: rod pánů z Hradce měl zlatou růži na modrém poli; rod pánů z Krumlova nosil zelenou růži na stříbrném poli; Rožmberkové červenou růži na stříbrném poli; rod pánů z Landštejna a Třeboně měl stříbrnou růži na červeném poli; od linie pánů z Hradce se oddělila ještě větev pánů ze Stráže nad Nežárkou s růží modrou a z Ústí s růží černou.
Odkazy
Reference
↑BLÁHOVÁ, Marie; VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí koruny české: 1197-1250. [s.l.]: Paseka, 2000. 582 s. ISBN9788071852735, 8071852732.
↑FRITZE, Wolfgang. Frühzeit zwischen Ostsee und Donau: Ausgewählte Beiträge zum geschichtlichen Werden im östlichen Mitteleuropa vom 6. bis zum 13. Jahrhundert (Germania Slavica). [s.l.]: Duncker *& Humblot, 1982. 462 s. ISBN3428051513.
↑Vítek I. z Prčice – první doložený předek rodu Vítkovců-Rožmberků [online]. Sedlec-Prčice: oficiální web města, 2016-06-28 [cit. 2017-12-03]. Dostupné online.
Literatura
Salaba, Josef: K politice Přemysla Otakara II. a jižní Čechy. In: Ročenka Vlastivědné společnosti jihočeské v Českých Budějovicích při Městském museu za rok 1929. České Budějovice 1930, s. 44–52.
VANÍČEK, Vratislav. Vítkovci a český stát v letech 1169-1278. Československý časopis historický. 1981, roč. 29, s. 89–110. ISSN0045-6187.
VANÍČEK, Vratislav. Vzestup rodu Vítkovců v letech 1169-1269. Folia Historica Bohemica. 1979, roč. 1, s. 93–108. ISSN0231-7494.
Vaníček, Vratislav: Rodová politika Vítkovců a strukturální proměny jihočeského regionu v soustátí krále Přemysla II. Otakara. In: Česko-rakouské vztahy ve 13. století, ed. M. Bláhová, I. Hlaváček, J. Hrdina, P. Kubín, Praha 1998, s. 77–93.