Oba architekti, Hildebrandt i Fischer, byli inspirovaní sice italskou architekturou, avšak byli vnímaví i k architektuře Francie (François Mansart, Salomon de Brosse).[2] V širším slova smyslu jde o příslušníky tzv. druhé generace tvůrců barokní architektury v Čechách, inspirované ze zdrojů mimo klasicistní, antizující Itálii (cizí českému cítění a způsobující fiasko architektury období české renesance).[3]
Příčiny tohoto jevu
Do konce 17. století se Praha držela jako zemské středisko a Vídeň byla do roku 1683 architektonicky bezvýznamná kvůli nebezpečí od Turků.
Vídeň se stala hlavním městem, kde vznikaly první stavby Jana Fischera a Johanna Hildebrandta. V té době se ve Vídni ujala nová architektura – francouzský architektonický styl.