PROFILPELAJAR.COM

Václav Zítek
Václav Zítek
	Václav Zítek 1987- Dvořák:Armida
Základní informace
Narození	24. března 1932; Tisá
Úmrtí	20. prosince 2011 (ve věku 79 let); Praha
Povolání	operní pěvec a pedagog
Nástroje	hlas
Hlasový obor	basbaryton
Ocenění	národní umělec (1985); Čestné občanství Prahy 10
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Zítek (24. března 1932, Tisá u Ústí nad Labem – 20. prosince 2011, Praha) byl český operní pěvec – barytonista.

Životopis

V roce 1951 maturoval na reálném gymnáziu v Benešově. Začal studovat Vysokou školu chemicko–technologickou, ale po prvním semestru studia zanechal a věnoval se již pouze zpěvu.^[1] Zpěv studoval soukromě u E. Matouškové, M. Linky, D. Levytského a Z.Otavy. V letech 1952 až 1955 účinkoval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, v období 1955 – 1959 byl členem sboru Národního divadla v Praze (zpíval i epizodní role), v sezóně 1959/1960 byl sólistou v ostravské opeře. V letech 1960–1969 byl sólistou opery v Ústí nad Labem. Po pohostinských vystoupeních v opeře Národního divadla v Praze byl angažován v srpnu roku 1969 Jaroslavem Krombholcem jako sólista opery a setrval zde až do roku 1991, kdy ze zdravotních důvodů musel ukončit svoji uměleckou činnost.

Jedná se o jednoho z nejvýznamnějších českých pěvců poválečné generace. Jeho ušlechtile znějící krásný lyrický baryton měl velký tónový rozsah, jeho repertoár obsáhl jak role pro vysoký baryton (např. Figaro – Rossinni: Lazebník sevillský), lyrický baryton (např. Evžen Oněgin, smetanovské postavy) tak i pro dramatický baryton (např. Macbeth, Rigoletto) a zpíval i basový part Borise Godunova. Jeho ztvárnění rolí bylo charakteristické nejen krásným tónem, ale i vynikajícím hereckým projevem.

Disponuje bohatou diskografií, která obsahuje mnoho záznamů z rozhlasu a televize. Často hostoval v Německu, Rusku, Itálii, Francii, Švýcarsku, spolupracoval s mnoha světovými dirigenty (např. C. Abbadem, Sirem Charlesem Mackerrasem). Své bohaté umělecké zkušenosti předával mladé generaci nejprve na Pražské konzervatoři, od roku 1977 pak i na HAMU a Pardubické konzervatoři. Dlouhá léta působil jako hlasový poradce Opery Národního divadla v Praze.

Při výročí 100 let Národního divadla v Praze vystoupil ve slavnostní opeře Libuše Bedřicha Smetany jako Přemysl po boku Gabriely Beňačkové (kněžna Libuše).

Poslední rozloučení s ním proběhlo 27. prosince 2011 v Národním divadle. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v hrobě nadace Život umělce.^[2]

K výročí jeho nedožitých 80. narozenin se uskutečnil dne 24. března 2012 slavnostní koncert v Sále Martinů Akademie múzických umění v Praze, kde vystoupila řada jeho studentů (Vratislav Kříž, Vanda Šípová, Pavel Klečka, Zdeněk Harvánek, Michal Lieberzeit).

Ocenění

1975 titul zasloužilý umělec
1981 Státní cena Klementa Gottwalda (nastudování celého barytonového operního repertoáru B. Smetany)
1982 mezinárodní cena Grammy Awards
1985 titul národní umělec
2007 Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera

Role

Národní divadlo v Praze

Lazebník sevillský premiéra: sezona 1945/1946 – Fiorello
Z mrtvého domu premiéra: sezona 1957/1958 – Duchovní
Violetta premiéra: sezona 1958/1959 – Markýz d'Aubigny
Rusalka premiéra: sezona 1959/1960 – Lovec
Dalibor premiéra: sezona 1960/1961 – Vladislav
Lazebník sevillský premiéra: sezona 1963/1964 – Figaro
Carmen premiéra: sezona 1965/1966 – Escamillo
Nabucco premiéra: sezona 1965/1966 – Nabuchodonozor
Madam Butterfly premiéra: sezona 1966/1967 – Sharpless
Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1966/1967 – Mícha
Don Giovanni premiéra: sezona 1968/1969 – Don Giovanni
Hry o Marii premiéra: sezona 1968/1969 – Bůh-syn
Libuše premiéra: sezona 1968/1969 – Radovan, Přemysl
Eugen Oněgin premiéra: sezona 1969/1970 – Eugen Oněgin
Kupec benátský premiéra: sezona 1969/1970 – Bassanio
Figarova svatba premiéra: sezona 1970/1971 – Hrabě Almaviva
Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1970/1971 – Krušina
Šárka premiéra: sezona 1970/1971 – Kníže Přemysl
Vojna a mír premiéra: sezona 1970/1971 – Andrej
Arabella premiéra: sezona 1971/1972 – Mandryka
Simon Boccanegra premiéra: sezona 1971/1972 – Paolo Albiani
Hubička premiéra: sezona 1972/1973 – Tomeš
Piková dáma premiéra: sezona 1972/1973 – Kníže Jelecký
Tajemství premiéra: sezona 1972/1973 – Kalina
Bratři Karamazovi premiéra: sezona 1973/1974 – Policejní komisař
Čertova stěna premiéra: sezona 1973/1974 – Vok Vítkovic
Rigoletto premiéra: sezona 1973/1974 – Rigoletto
Ariadna premiéra: sezona 1974/1975 – Théseus
Don Giovanni premiéra: sezona 1974/1975 – Don Giovanni
Fidelio premiéra: sezona 1975/1976 – Fernando
Lazebník sevillský premiéra: sezona 1975/1976 – Figaro
Piková dáma premiéra: sezona 1976/1977 – Kníže Jelecký
Z mrtvého domu premiéra: sezona 1976/1977 – Alexandr Petrovič Gorjančikov
Carmen premiéra: sezona 1977/1978 – Escamillo
Macbeth premiéra: sezona 1977/1978 – Macbeth
Faust a Markétka premiéra: sezona 1978/1979 – Valentin
Figarova svatba premiéra: sezona 1978/1979 – Hrabě Almaviva
Nevěsta messinská premiéra: sezona 1979/1980 – Don Manuel
Tajemství premiéra: sezona 1980/1981 – Kalina
Tosca premiéra: sezona 1980/1981 – Baron Scarpia
Zuzana Vojířová premiéra: sezona 1980/1981 – Petr Vok
Dalibor premiéra: sezona 1981/1982 – Vladislav, král český
Hubička premiéra: sezona 1981/1982 – Tomeš
Čertova stěna premiéra: sezona 1982/1983 – Vok Vítkovic
La traviata premiéra: sezona 1982/1983 – Jiří Germont
Prodaná nevěsta premiéra: sezona 1982/1983 – Krušina
Libuše premiéra: sezona 1983/1984 – Přemysl ze Stadic
Don Giovanni premiéra: sezona 1984/1985 – Don Giovanni
Falstaff premiéra: sezona 1985/1986 – Sir John Falstaff
Armida premiéra: sezona 1986/1987 – Ismen
Zásnuby v klášteře premiéra: sezona 1986/1987 – Don Carlos
Fidelio premiéra: sezona 1988/1989 – Don Fernando
Hry o Marii premiéra: sezona 1990/1991 – Bůh-syn

Odkazy

Reference

↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 593
↑ Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-30.

Literatura

Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1134–1135.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 764.
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 593–4
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 816.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 570.